Pokračování předchozího článku: Kambrijská exploze života

Co mají společného suché oblasti jižní Austrálie, Skalisté hory v Severní Americe a například české Brdy? Ačkoliv jsou tato místa od sebe velmi vzdálena a současný život na nich se velmi liší, poskytují nám svědectví o dávno zašlých časech, kdy byl život na Zemi ještě v plenkách. Na všech těchto místech můžeme najít horniny, které pocházejí z nejstaršího období prvohor, z kambria. Toto pbdobí začalo zhruba před 542 miliony let a navazovalo právě na ediakarské období. Konec kambria je ohraničen druhým geologickým útvarem prvohor, ordovikem, který začal zhruba před 488 miliony let. Během 54 milionů let, po které kambrium trvalo, se život na Zemi změnil k nepoznání. Však ani naši Zemi byste v kambriu nepoznali. Po dnešních kontinentech nebylo ještě ani památky a většinu povrchu Země pokrývalo mělké moře. Samotná souš však byla pustá a prázdná a všichni živočichové žili ještě v oceánech. Suchou zem byste sice našli, ale pohled na ni by nebyl asi příliš vábný - rostliny začaly souš teprve kolonizovat.
Podle nálezů zkamenělin se na počátku kambria začala Země, tedy spíše oceány, hemžit novými tvory, které v dřívějších obdobích paleontologové ne a ne najít. A nejen to. Během velmi krátkého období nacházíme mezi zkamenělinami zástupce prakticky všech živočišných kmenů, které známe i dnes. Od této doby navíc žádné nové živočišné kmeny již nevznikly - na celou paletu dnešních živočichů se zadělalo právě v kambriu. Nejtypičtějším živočichem celého kambria byli známí trilobiti, příbuzní dnešních korýšů, pavouků a hmyzu, a graptoliti, které dnes řadíme do zvláštního a vzácného kmene polostrunatců Hemichordata. Podle S.J.Gouda (1941-2002), amerického paleontologa z Harvardské univerzity, který se detailně věnoval průzkumu kanadské lokality Burgess Shale, žili v kambriu zástupci mnoha živočišných kmenů, které později vyhynuly. Mezi takové řadil Gould například podivnou obludu Anomalocaris nebo přisedlého tvora rodu Wiwaxia. Gould je přesvědčen, že kembrijské exploze svědčí pro teorii, že evoluce postupuje ve skocích, tedy jeho teorii přerušovaných rovnováh.
Skeptický gradualista, obhajující tvrdě pozvolnou evoluci, ale namítá: "Správně zkamenět, to je v podstatě umění." Kambrijští živočichové měli možná to štěstí, že byli dostatečně velcí a tvrdí na to, abychom mohli zbytky jejich těl nalézt ještě dnes. To však nic nemění na tom, že mohli mít za sebou již dlouhé období vývoje, táhnoucí se daleko před začátek kambrijského období, o kterém však my nic nevíme a zjistit ani nemůžeme. Řada odborníků proto existenci kambrijské exploze popírá a považuje ji pouze za vedlejší produkt schopnosti organismů zanechat fosilní pozůstatky. Poznatky molekulárních biologů, kterým se někdy říká "molekulární hodináři", totiž ukazují na to, že společného předka živočišných kmenů je třeba hledat hluboko v předkambrijské době, možná až před 1600 miliony let.
Rostliny a živočichové mají mezi sebou velmi delikátní a vyvážené vztahy. Nejen že se až na vyjímky první stávají potravou pro druhé, ale jsou provázáni ještě jinými, na první pohled méně zřejmými vazbami. Živočichové vydechují oxid uhličitý, který naopak rostliny potřebují pro svůj růst. Ty svým růstem dále proměňují život na celé planetě - mění koloběh vody, regulují její teplotu a v neposlední řadě poskytují pro živočichy nová životní prostředí. Vývoj rostlin a živočichů je tak vzájmně spjat. Němečtí vědci si povšimli, že většina diskusí o kambrijské explozi právě tuto skutečnost opomíjela. Navrhli proto hypotézu, díky níž bychom mohli vývoji nově porozumět. Doposud byla řeč pouze o živočiších. Werner von Bloch z německého postupimského Institutu pro výzkum podnebí je přesvědčen, že za kambrijskou explozi jsou zodpovědné rostliny, které zchladily planetu a napomohly také erozi půdy. Díky ní se do oceánů dostalo více vápníku a mohly tak vzniknout organismy, které si na svou ochranu staví schránky z uhličitanu vápenatého. Takové organismy pak snadněji zkamení, což by dokázalo vysvětlit tajemství kambrijské exploze. Ačkoliv nebyla tato teorie ještě potvrzena paleontologickými nálezy, zdá se, že by poskytovala jednoduché a elegantní vysvětlení letitého problému
Další články
Albíni, bílá zvířata mají v přírodě jen malou šanci přežít.
Čaj je vzpruhou těla i potěchou smyslů.
Zmizelý svět rostlin - nalézané fosilie vydávají svědectví o tom, jak vypadaly ztracené světy dávných rostlin.
Vitamin C okolo kterého vznikla v minulosti celá řada mýtů.
Turistická eroze půdy na některých místech odkývá kořeny stromů.
Rakytník řešetlákový obsahuje v hojné míře vitamin C.
Svatý grál je kalich, který se stal součástí evropské kultury.
Mrtvé moře je jezero, jehož voda má vysoký obsah soli.
Voda jejíž nedostatek má na některých místech planety nepříznivé následky.
Kokosová palma je pro obyvatele tropického pásma nepostradatelnou rostlinou.
Podle nálezů zkamenělin se na počátku kambria začala Země, tedy spíše oceány, hemžit novými tvory.