Byzantská říše

Byzantská říše - Dekadentní orientální země nebo kvetoucí stát?

Historici najsou zajedno, kdy vlastně vznikla Byzantská říše.

Dekadentní orientální země, která byla karikaturou své slavné předchůdkyně - Římské říše. Takovou pověst měla dlouho Byzantská říše. Nyní se její hodnocení mění.

Ani historici se neshodnou v odpovědi, kdy vlastně vznikla Byzantská říše. Za jejího zakladatele se obvykle považuje římský císař Konstantin Veliký. Ten v roce 330 našeho letopočtu přenesl vládu z Říma na východ do Byzantia, kolonie, kterou založili v roce 660 př. n. l. Řekové u Bosporu. Kvůli strategické poloze Byzantia při vjezdu do Černého moře se Konstantin rozhodl, že tam vystaví nový Řím, který dostal název město Konstantinovo - Konstantinopol. Dnes je to Istanbul dříve známý také jako Cařihrad.

Podle některých historiků ale základ Byzantské říše položil již Konstantinův předchůdce císař Dioklecián (243 - 313 nebo 316), když se rozhodl provést zásadní správní reformu a rozdělit Římskou říši na západní a východní část.

Pokud jde o zánik Byzantské říše, panuje naopak jednoznačná shoda. Definitivně ji vyvrátil osmanský sultán Mehmed II. Dobyvatel, když 29. května 1453 dobyl se svými vojsky Konstantinopol. Poslední byzantský císař Konstantin XI. Palaiologos padl v boji při obraně města.

Byzantská říše přetrvala jako státní útvar více než 1100 let, zažila vládu deseti různých císařských dynastií a zásadním způsobem ovlivnila vývoj Evropy i Orientu.

Důvody, proč Konstantin vybudoval své sídelní město na místě Byzantia, nejsou přesně známy. Dají se však logicky odvodit. Císař zřejmě hledal takové místo, které by mu umožnilo být blíže dění ve východní asijské a africké části říše. Zcela na východě ale nový Řím budovat zřejmě nechtěl. To by si asi zvolil Antiocheiu v dnešní Sýrii, město s dlouhou tradicí a výhodnější polohou.

V myslích Byzantinců nebyla Byzantská říše nástupcem Říma, ale novým Římem. Císařovi poddaní se dlouho označovali za Římany a své říši říkali Romania, přestože mluvili řecky.

Pojorativní nádech názvu Byzantský říše

Výraz Byzantská říše vytvořili až mnohem později západoevropští historici a měl silně pejorativní nádech. Za jeho hlavního propagátora se obvykle považuje francouzský osvícenský filozof a historik baron de Montesquieu (1689 - 1755). Nekriticky obdivoval antické Řecko a Řím, východořímskou říši však považoval za synonymum korupce, intrik a úpadku a její dějiny pro něj byly "sledem revolucí, zrad a náboženských rozkolů". On a jeho kolegové tvrdili, že od samého počátku byly v Byzantské říši stanoveny přísné a dogmatické zákony, které bránily umělcům i filozofům tvořit a svobodně se vyjadřovat. Dokládali to například Kánonem nicejského koncilu, který výslovně pravil, že "provedení je věcí malíře, řídit a rozhodovat přísluší Otcům", tedy představitelům církve a státu v jednom.

Kvetoucí Byzantská říše

Názor, že Byzanc byla v zásadě dekadentní orientální říší se všemi z toho plynoucími nedostatky, v evropské historické vědě zakořenil od dob Montesquiea a britského historika Edwarda Gibbona. Nyní se přehodnocuje. Byzantská říše byla v období raného středověku prokazatelně jediným stabilním státním útvarem v Evropě. Po mnoho staletí měla nejrozvinutější hospodářství a byzantské platidlo solidus bylo celých 700 let nejdůležitější mezinárodní měnou. Benátský dukát jej začal nahrazovat až poté, co křižáci v roce 1204 dobyli Konstantinopol.

Ta byla v té době nejdůležitějším městem Evropy a ostatní významná evropská města ve srovnání s ní připomínala nevýznamná městečka. Rozlehlé čtvrti a mohutné stavby chránily mohutné hradby. Architektura se soustředila na výstavbu kostelů a klášterů. Vznikaly nové druhy mozaiky, fresek, maleb a iluminací. Konstantinopolské knihovny uchovávaly všechna hlavní díla starořeckých autorů. Ulice lemovaly sochy dovezené z Řecka. Kvetl obchod s asijskými zeměmi i se západní Evropou. Právě proto na Konstantinopol křižáci zaútočili, třebaže oficiálním důvodem bylo tažení proti byzantským schizmatikům. Bohatství Byzance bylo pro všechny lákavou kořistí.

Justinián I. Veliký

Za vlády Justiniána I. Velikého (527 - 565) zažila Byzantská říše první ze svých vrcholných období. Získal severní Afriku, Itálii a část Pyrenejského poloostrova. Úspěšně odrážel vpády Slovanů i Arabů. Nechal upravit a sepsat římské právo. Tato kodifikace (systematické sjednocení) je známá jako Corpus iuris civilis. Zrušil úplatné a nevýkonné městské rady a jejich pravomoci převedl na biskupy a statkáře. Nechal znovu postavit a rozšířit chrám Boží moudrosti - Hagia Sofia, který před tím vyhořel.

Byzantská říše terčem nájezdů

Byzantská říše po celou dobu své existence čelila nájezdům Peršanů, seldžuckých Turků, Arabů i osmanských Turků. Fungovala jako štít, který chránil rozdrobenou západní Evropu před invazemi z východu. Války, které Byzanc vedla s Araby, umožnily například vzestup Karla Velikého, jeho korunování císařem západního křesťanstva a následný ekonomický a politický rozvoj západní Evropy.

Cézaropapizmus

Dalším hanlivým termínem, který v souvislosti s Byzantskou říší začali v osmnáctém století používat západoevropští teologové, byl výraz césaropapizmus. Odsuzovali systém, který směšoval roli státu a církve. V Byzantské říši se vládce prohlásil veleknězem a postavil se do čela církve. V tomto smyslu byl césaropapizmus z hlediska teologů protipólem teokracie, v níž se králem naopak stává kněz.

V byzantské civilizaci byl císař považován za zástupce Boha na zemi, který má řídit i záležitosti církve, zakládat kláštery, financovat je a starat se o rozvoj ortodoxní víry. Pro byzantské císaře a jejich státní aparát bylo ortodoxní křesťanství mocným diplomaticko-politickým nástrojem. Pomáhalo říši přežít a jeho vliv sahal daleko za její hranice. Byzantinci postupně vytvořili ve východní Evropě jakési byzantské ortodoxní společenství národů. Misionáři šířili ortodoxní víru mezi barbarskými národy, které se neustále tlačily na Balkán, a byzantští císaři se snažili, často velmi efektivně, využívat této náboženské spřízněnosti k neutralizaci vojenských hrozeb.

Karel Veliký a Byzantská říše

Konstantinopol se považoval za nový Řím, který má legitimní právo vládnout celé někdejší Římské říši. V určitých, obvykle krátkých, etapách se jí to téměř dařilo.

V šestém století za vlády císaře Justiniána I. porazili Byzantinci Góty i Vandaly a získali zpátky Itálii a severní Afriku. Na čas ovládli i jihovýchodní pobřeží někdejší Hispánie.

Druhým vzepětím v historii Byzance byla vláda Basileia II. Bulharobijce (976 až 1025) z makedonské dynastie. Tehdy Byzantská říše opanovala celý Balkán, jižní Itálii a Malou Asii až ke Kavkazu. Neustálý tlak nejrůznějších nomádských národů ale Konstantinopolu nedovolil napřít veškeré síly k tomu, aby znovu dobyla někdejší západořímskou říši. To umožnilo nezávislý vývoj západní části Evropy a nakonec vedlo k vážné roztržce mezi Konstantinopolem a Karlem Velikým, kterého papež Lev III. korunoval v roce 800 římským císařem. Proti tomu se ohradila byzantská císařovna Irena I. (797 až 802) ze syrské (isaurijské) dynastie, protože tento titul si vždy nárokovali byzantští císaři. Byzanc se nakonec s Karlem Velikým střetla na vojenském poli. Válka začala v roce 803 a skončila o devět let později, kdy byzantský císař Michael I. nakonec uznal Karla Velikého za císaře západního křesťanstva.

Schizma

Válka mezi Byzancí a Karlem o nárok na titul Imperator Romanorum natrvalo poškodila vztahy mezi východem a západem Evropy. Dalším sporným bodem bylo náboženství. Za oficiální datum velkého schizmatu, rozkolu mezi východní řeckokatolickou a západní římskokatolickou církví se považuje rok 1054. Ve skutečnosti šlo o dlouhodobý vývoj, který vyvrcholil za papeže Lva IX. (1049 až 1054). Ten se považoval ve věcech církevních za nadřazeného konstantinopolskému patriarchátu. K nepřátelství mezi ortodoxní a katolickou církví významně přispěla křížová výprava. Křižáci chtěli původně zaútočit na Egypt, ale nakonec se dohodli s benátským dóžetem, že zaútočí proti schizmatikům v Konstantinopoli. Tehdejší kronikáři nazvali dobytí Konstantinopole kosmickým kataklyzmatem. Chrám Hagia Sofia byl znesvěcen, loupení neznalo hranic, řeholnice byly znásilňovány, patriarchou církve se stal Benátčan. Následovala parcelace Byzantské říše takzvané Partitio Romaniae. Císařem okleštěné Byzance byl prohlášen křižácký vojevůdce Baldouin I. Flanderský.

Pád Byzantské říše

Vyplenění Konstantinopole v roce 1204 ale neznamenalo definitivní vyvrácení Byzantské říše. Faktem ale je, že říše se z něj nikdy nevzpamatovala. Latinské císařství netrvalo dlouho. Byzantská aristokracie uprchla přes Marmarské moře do Nikaje a vytvořila tam exilovou říši, které se v roce 1261 podařilo Konstantinopol dobýt zpět.

Obnovená Byzantská říše byla pod neustálým tlakem křesťanských království na Balkáně a na Kavkaze a turkmenských emirátů v Anatolii. Zhruba o dvě stě let později definitivně podlehla náporu osmanských Turků, kterým se tak otevřela cesta do Evropy.

Přehled nejvýznamějších vládců Byzance: Nejvýznamější císaři Byzantské říše.

Další články

Mnišský stát Athos - když se z mlžného oparu nad Egejským mořem vynořuje vrcholek hory Athos, návštěvník se ocitá v jiném čase. V mnišském státě na hoře Athos používají juliánský kalendář, který je o třináct dní pozadu a den nezačíná o půlnoci, ale při východu slunce.
Čaj je vzpruhou těla i potěchou smyslů.
Parašutisté mezi nebem a zemí - sportovní parašutisté dnes skáčí do vody, na vrcholky hor, do lesa i na severní pól.
Vlašské ořechy jsou hodnotné svým velmi vysokým obsahem antioxidantů v osemení - hnědé slupce jader.
Dědictví římského impéria jehož pokračovatelem ve východním Středomoří byla Byzantská říše.
Těstoviny různorodých tvarů.
Římský akvadukt Segovia - ve španělském městě Segovia se dochoval jeden z římských akvaduktů.
Vitamin C okolo kterého vznikla v minulosti celá řada mýtů.
Poklady nalezené na dně moří ve vracích potopených lodí.
Javorový sirup vyrobený z mízy kanadských javorů.
Kostel Panny Marie před Týnem je vynikajcí gotická trojlodní stavba se dvěma věžemi, založená v roce 1365 a dokončená v roce 1511.
Kamenná moře a sutě - nezpevněným horninám, které vytvářejí různě velké, povětšinou ostrohranné úlomky, se říká sutě.
Dvojčata a jejich setkání v americkém městě Twinsburg.
Svatý grál je legendární kalich, který se stal součástí evropské kultury.
Městské hradby španělského města Avila, jehož historický střed je obklopen prstencem hradeb pocházejícím z roku 1090.
Mořské řasy přichází na jídelníčky.
Karel Veliký byl panovník, který na západě obnovil římskou říši. Nepřežila ho, jeho syn ji dovedl téměř na pokraj pádu a vnukové ji definitivně rozdělili. Rozkvětu za doby jeho vlády se dodnes říká karolinská renesance.
Koupel pro očistu těla i relaxaci.
Mrtvé moře je jezero, jehož voda má vysoký obsah soli.
Jantarová komnata bývá někdy nazývaná osmým divem světa.
Golfský proud udržuje v Evropě mírné klima.
Asertivita v různých životních situacích.
Zvířata ve filmu si dokážou najít cestu k srdcím diváků.
Voda jejíž nedostatek má na některých místech planety negativní následky.
Med a jeho historie.
Jackie Chan a jeho filmy, ve kterých tento herec předvádí akrobatické kousky, které berou dech.
Čaj Darjeeling patří k nejkvalitnějším a nejznámějším čajům na světě.
Filmový sníh, díky němuž jsou filmy a jejich natáčení nezávislé na rozmarech počasí.
Kokosová palma je pro obyvatele tropického pásma nepostradatelnou rostlinou.

Byzantská říše přetrvala jako státní útvar více než 1100 let, zažila vládu deseti různých císařských dynastií a zásadním způsobem ovlivnila vývoj Evropy i Orientu.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů