Mnišský stát Athos

Když se z mlžného oparu nad Egejským mořem vynořuje vrcholek hory Athos, návštěvník se ocitá v jiném čase. V mnišském státě na hoře Athos používají juliánský kalendář, který je o třináct dní pozadu a den nezačíná o půlnoci, ale při východu slunce.

Mnišský stát Athos, klášter Simonopetra

Kolem hory Athos (2033 metrů nad mořem) na řeckém poloostrově Agion Oros život tepe za noční tmy, za svitu svíček a zpěvu modliteb. Autonomní mnišská republika Agion Oros je jiná než Tibet, hemžící se zvědavými turisty, odlišná od Vatikánu ležícího uprostřed velkoměsta. Athos není pro každého, zejména ne pro ženy. Galla Placidia byla první ženou, která tam chtěla vstoupit a byla vykázána. Nepomohlo jí ani to, že byla dcerou římského a byzantského císaře Theodosia. Ikona Panny Marie v klášteře Chilandari na Agion Orosu jí přikázala odejít. Od devátého století nesmí na tato místa beztrestně vstoupit nejen žádný člověk ženského pohlaví, ale dokonce ani žádné samičky domácích zvířat.

Teokratická autonomie mnišského státu Athos

Poslední řeckou obcí před hranicí autonomního státečku Agion Oros (nebo též Athos), vybíhajícího do Egejského moře z poloostrova Chalkidiki, je Uranopolis (Město nebe). Smaltované tabule varují, že jste-li žena převlečená za muže, čeká vás po vstupu do klášterního státu trest. Mnišská vláda vás předá řeckému soudu v nedaleké Soluni. Řecká ústava respektuje mezinárodně uznávanou exteritorialitu Athosu i jeho zákony teokratické autonomie. Je málo těch, kdo dostanou pergamen s povolením ke vstupu do tohoto zvláštního světa. Turistické zájezdy tam nesměřují.

Na Athos se z Uranopolisu jezdí lodí do přístavu v Dafne. Církevní vláda sídlí v městečku Karyai uprostřed poloostrova. V Karyai je četnická stanice, několik obchodů s pšeničným zrním, ikonami a mnišskými sutanami, konečná autobusu a jedna hospůdka. Lidí je na ulicích pramálo. Četníci, dělníci, kteří sem dojíždějí, a pár rozpačitých návštěvníků. Do kláštera musíte jít celé hodiny pěšky ve slunečním žáru a v oblacích prachu. Naputujete se dost a dost, protože na povolení k pobytu je výslovně uvedeno, že v žádném klášteře nesmíte zůstat déle než jednu noc. Klášterů je asi dvacet a jsou od sebe vzdáleny hodiny chůze. Největší z nich, Velká lavra, leží přímo pod posvátným vrcholem hory Athos. Mladý mnich vám odebere povolení k pobytu a cestovní pas a pohostí vás sklenicí vody, sklenkou anýzového likéru a tureckou kávou. Dostanete čistě povlečené lůžko a ručník.

Kláštery pod horou Athos

Kláštery pod horou Athos nejsou jako kláštery na Západě. Nejsou to obezděné pevnosti, kde každý pohyb a každé slovo jsou podřízeny kolektivním předpisům. Některé kláštery zde vypadají jako vesničky, kde si každý mnich žije svým životem. Za zdmi Velké lavry jsou mlýny, kostely, návsi, cesty a studny. Mnišské cely jsou pohromadě v jedné budově. Převládají modré barvy. Červená je posvátnou barvou kostelů. Voní zde Orient a Byzanc - cypřiše, kadidlo, včelí vosk.

V chrámové lodi jsou uchovávány klášterní poklady - zlaté a stříbrné skříňky se safíry a rubíny, v nichž je uložen pás Panny Marie, pravá ruka jednoho světce a lebka jiného svatého. Zapadající slunce ozařuje fresky Theofana, mistra krétské školy ze 16. století, modrou majoliku na stěnách, perleť na ikonostasu a na čtecím stojanu.

Klášter Vatopedi

V hierarchii athoských klášterů stojí na druhém místě po Velké lavře klášter Vatopedi. Vznikl na břehu moře mezi půvabnými pahorky. Zatímco Velká lavra má vesnický charakter, Vatopedi je vyspělejší a rafinovanější. Tak trochu labužnický a dekadentní. Ještě před několika lety zde žili "sodomští" mniši. Potom přišli z Kypru jiní, přísnější mniši a tento zlořád vymýtili. Dnes klášter ve Vatopedi vzkvétá. Představuje aristokracii tohoto jediného mnišského utonomního státu na světě. Dokonce až z Ameriky přijímá novice - syny pravoslavných vystěhovalců.

V klášteře je zavedena elektřina, ale nikoli v kostele. Tam se svítí výhradně svíčkami. Tisíce svící planou na lustru připomínajícím královskou korunu, který visí uprostřed pod kupolí na dlouhých řetězech. Bohoslužby se konají v tajemné, kouzelné atmosféře.

Simonos Petra

Třetím z dvacítky athoských klášterů je Simonos Petra. Tyčí se na skalním výběžku nad mořem a jeho terasy nad propastnou hloubkou vyvolávají závrať. Pobočky má i mino Athos, v Řecku, kde založil i jeden ženský klášter, a dokonce až ve Francii. Osmdesát mnichů kláštera Simonos Petra od tří do pěti hodin v noci ve svých celách bdí a medituje.

Historie mnišského státu Athos

Roku 1430 se poloostrova klášterů zmocnili Turci. I turecký sultán respektoval toto posvátné území, hlavně když platilo daně. Athos byl po staletí mystickým místem pravoslavné církve, nad kterým drželi ochrannou ruku byzantští císaři, moskevští carové, srbská knížata i moldavští vévodové. Dnes tam žije patnáct set mnichů. Kláštery vlastní starobylé ikony, tisíce rukopisů a historické dary od pravoslavných vládců. Tyto poklady se až do roku 1997, kdy mniši zapůjčili šest set uměleckých děl obnovenému Byzantskému muzeu v Soluni, nikdy nedostaly mimo území Athosu. Jsou tam mozaikové ikony z dvanáctého století, obraz svatého Mikuláše, který byl prý vyloven z moře, kam ho kdysi hodili příslušníci obrazoboreckého hnutí, odmítajícího zobrazování osob. Vystaveny byly ikony krétské malířské školy, zejména patnáct maleb Theofanových z roku 1546, a desítky miniaturních kodexů. Řecký učenec Spiridon Lambros v devatenáctém století v katalogu athoských rukopisů s hrůzou konstatuje, že starobylé kodexy sloužily k uzavírání nádob se zavařeninou a k rozdělávání ohně. Podobný osud naštěstí nepotkal Tolomeovu Geografii (deváté století) z kláštera Vatopedi, která byla také k vidění v soluňském muzeu.

Výstava vypráví o dějinách svaté hory Athos od pátého století. Po poustevnících, kteří se tam usadili jako první a které je zde možné vidět ještě dnes, přicházeli ruští, bulharští, srbští i italští mniši. Místní kláštery financovali byzantští císařové a ruští carové, ale občas docházelo k jejich drancování a ničení. K největšímu došlo roku 1204 při čtvrté křížové výpravě. Mniši byli mučeni, dokud neprozradili, kde je schováno zlato. Není divu, že athoské kláštery byly největšími odpůrci dorozumění pravoslaví s římskokatolickou církví.

Posvátnému poloostrůvku pod horou Athos hrozila i zkáza jiného druhu. Koncem jedenáctého století si mniši najali na práci valašské kočovníky. Podle dobového svědectví však do srdcí Valachů vstoupil ďábel. Přivedli si s sebou do mužských šatů oděné ženy. Ty měly na mnichy veliký vliv. Co se dělo potom, je podle kronikáře příliš nestoudné, než aby to bylo možné vyprávět.

Další články

Řecký oheň byl přísně střeženým tajemstvím Byzantinců. Řecký oheň byla tajná a velmi účinná byzantská tekutá szápalná měs, která hořela i na vodě, byla těžko hasitelná.

Barvy ovlivňují náš život, vyvolávají nejrůznější pocity, tak jako v mnišském společenství pod horou Athos má každá barva svou symboliku.

Mnohé řecké městské státy, kterými balo starověké Řecko tvořeno fungovaly jako samostatné celky. Řecké městské státy, neboli polis, byly nezávislé, suverénní jednotky skládající se z města a okolní zemědělské oblasti. Mezi nejvýznamější řecké městské státy patřily především Athény, Sparta, Korint, Théby, Syrakusy či Rhodos.

Které jsou nejmenší státy světa a jak si v dnešním světě vedou. Nejmenšími státy světa jsou Vatikán, Monako a Nauru, přičemž Vatikán je absolutně nejmenší jak rozlohou, tak počtem obyvatel.

Řecké kláštery Meteora na vrcholcích skalních věží dominují krajině. Kláštery Meteora bývají často označovány za osmý div světa.

Jordánské růžové skalní město Petra vešlo ve známost také jako růžové město. Své přízvisko růžové získalo skalní město Petra od růžově zbarvených skal, ve kterých je vytesáno.

Gotický klášter Rosa coeli Dolní Kounice se dnes nachází ve stavu zříceniny. Klášter Rosa coeli v Dolních Kounicích byl původně premonstrátský ženský klášter založený v roce 1181.

Athos je nejvýchodnější ze tří výběžků poloostrova Chalkidiki, na kterém se nachází autonomní mnišský stát Athos zvaný také Agion Oros (Svatá hora).

Informační stránky Yin.cz