Trestná výprava

Kočicí vetřelec Mikeš odvedl malou Newt z LV-426. Královna jeho domovského hnízda Rrasss vyslechla jeho hlášení, svolala poradu královen a společně se svojí matkou Alienou a svými sestrami rozhodly o trestné výpravě na LV-426.

Z hyperprostoru vystupuje hvězdný destruktor Rrasssin vetřelčí dráp doprovázený formací dalších čtyř hvězdných destruktorů, šesti útočných výsadkových lodí třídy Acclamator a dalších lodí. Úctyhodná palebná síla a stejně úctyhodná invazní síla na palubách výsadkových lodí se ihned v sevřené formaci vydává ke svému cíli - měsíci LV-426. Po předchozím debaklu, kdy podcenila závažnost hrozby divokých vetřelců a ti prakticky téměř beze zbytku vyhladili kolonisty zdejší terraformační stanice, nehodlá již Rrasss nic ponechat náhodě a do útoku vede spojené síly pěti hnízd. Vedle jejího vlastního se této operace účastní vetřelčí vojáci z hnízd čtyř jejích sester.

Během cesty k LV-426 dorazí zprávy od zvědů vysazených na povrch měsíce, všude panuje klid, divocí vetřelci z cizího hnízda nejsou k nalezení, do hnízda samotného hluboko v nitru terraformační stanice se proniknout nepokusili, ale v širokém okolí ani terraformační stanici samotné se nic nehýbe. Celé hnízdo divokých vetřelců jako by hybernovalo a vlastně je to pravděpodobné vysvětlení, od událostí v kolonii, kdy jako jediná z kolonistů přežila malá Newt a to jen díky Mikešovi, kočičímu vetřelci z Rrasssina hnízda, který ji odtud dostal, již uběhl nějaký čas. Ostatně, právě Mikeš s Newt se také účastní této speciální operace. Je sice nepravděpodobné, že by z kolonistů někdo přežil, avšak zázraky se stávají, ne příliš často, ale občas se něco podobného přihodí. A pokud by zrovna tady k zázraku došlo a na přeživšího kolonistu narazili, chce Rrasss, aby u toho byla Newt, která jej uklidní. Na LV-426 se už toho podělalo tolik, že raději myslí na všechny potenciální možnosti.

S přihlédnutím k situaci na povrchu rozhodla Rrasss, že v první vlně zaútočí jedno hnízdo, které, aby otřesy při přistání neprobudily hybernující divoké vetřelce, výsadková loď vysadí na příhodném místě vzdáleném od terramorfační stanice, oni se přesunou do výchozích pozic a teprve, až první vlna zaútočí a pronikne dovnitř, přistanou na prostranství před terraformační stanicí ostatní výsadkové lodě a k útoku se připojí ostatní hnízda.

A protože Newt pronikne do terraformační stanice spolu s první vlnou, musí se z Rrasssina kočáru přesunout na palubu Chchaina kočáru. Být to lidské lodě, přeletěli by prostě z jedné na druhou raketoplánem, ale u vetřelců to funguje jinak. Ledva Newt ustrojili do skafandru, spolu s Mikešem budou na Newt dohlížet jeho sourozenci zrození ve stejné várce Micka, Mourek a Fous. Spolu s malou Newt nyní stojí v hangáru před silovou bariérou oddělující vnitřek hangáru od okolního vesmíru, přes mihotavé energetické pole vidí Chchain kočár, který se přiblížil na několik set metrů. Všichni se v jeden okamžik odrazí, proskočí bariérou a už jsou venku, za sebou mají vzdalující se trup Rrasssina kočáru a před sebou obrovskou, sedm set metrů dlouhou výsadkovou loď Chchain kočár, ke které pomalu plují vesmírem. Newt drží, každý z jedné strany, Mikeš a Fous, vetřelci na rozdíl od Newt nepotřebují skafandry a pobyt ve volném vesmíru jim nikterak nevadí. A již cítí tah směrem k Chchainu kočáru, právě je zachytil tažný paprsek a přitahuje k výsadkové lodi. Netrvá dlouho a jsou na její palubě, výsadek je kompletní a Chchain kočár se ihned vydává k povrchu LV-426.

A již je vydán povel k útoku, vetřelci pronikají do objektu terraformační stanice, zatímco Newt a její čtyři strážci sledují vše společně s godzillalienem ze zadních pozic, zatím jich není potřeba. Pro godzillaliena se jedná o premiéru, první účast v ostré bojové akci. Jak Newt vyrozuměla, když poslouchala diskuse vetřelců, genetický materiál godzilly se podařilo získat nedávno a ihned byly godzillí buňky namnoženy a použity v inkubátorech pro vypěstování godzillalienů. Hnízdem kolují divoké dohady, ale všichni se shodují, že godzillalien bude, aby předvedl, co v něm je, nasazen na zničení samotného jádra hnízda divokých vetřelců - královny a její pretoriánské gardy.

Zatímco naši hrdinové živě diskutují, z mraků se vynoří Acclamator, zanedlouho již přistává a na bojiště se hrne další hnízdo. Pro naše hrdiny nastala chvíle přesunout se také dovnitř, aby zůstávali pouhých pár kroků za čelem útoku.

Operace probíhá podle plánu, bez odporu obsazují jeden prostor za druhým, až vpadnou do samotného hnízda. A hnízdo divokých vetřelců je prázdné, přičemž všechny známky naznačují, že opuštěno bylo již před notnou dobou. První zádrhel je zde, budou muset vypátrat, kam celé hnízdo divokých vetřelců zmizelo.

Skenování z oběžné dráhy bylo bezúspěšné, vzdušný průzkum nic neodhalil a vyslané průzkumné týmy se vrátily s nepořízenou. Až nabouráním se do počítačové sítě bylo z kamerových záznamů zjištěno, co se zde vlastně po odletu Mikeše s Newt odehrálo. Nedlouho po odletu Newt s Mikešem přiletěla k LV-426 dopravní loď korporace Weyland-Yutani, patrně převzít vzorky vetřelců, o kterých předpokládali, že tou dobou již budou vyslanými mariňáky z USS Sulaco odchyceny a připraveny k naložení. K jejich překvapení nenalezli ani USS Sulaco, ani mariňáky, ani vzorky, jen hnízdo plné divokých vetřelců, neodchycených a nepřipravených k transportu, zato však dychtících pochytat naopak členy výpravy a transportovat je do líhně, kde je neprodleně připatlají ke zdi v blízkosti vajec, což bez meškání realizovali. Pak již šlo vše ráz na ráz, divoká královna, vědoma si toho, že pronásledováním Mikeše de fakto vyhlásila válku Rrasssině hnízdu, seznala po odletu Mikeše a Newt vážnost situace, kdy je jen otázkou času návrat celého Mikešova rodného hnízda, rozzuřeného a prahnoucího po odplatě. Proto královna divokých vetřelců nalodila své hnízdo na loď korporace Weyland-Yutani a zamířila s ní ke hvězdám. Kam zamířili? Nepodařilo se zjistit. Kdy tam doletí? Těžko říci, s tímhle pomalým krámem mohou k trochu vzdálenějšímu cíli letět klidně i stovky let. Pro vetřelce to ostatně nepředstavuje problém, k takovým kouskům jsou od přírody vybaveni, v jejich přirozenosti je čekat po dlouhou dobu na vhodné hostitele.

Tak tímhle celá trestná výprava vyzněla do ztracena. "Alespoň jsme si udělali polní cvičení s nácvikem součinnosti několika hnízd," uzavře toto téma Rrasss. Jakoby potvrzujíc její slova, vystoupí z hyperprostoru konvoj zásobovacích lodí. "A procvičili jsme si zároveň i logistiku a zásobování rozsáhlé výsadkové operace," doplní Rrasss.

Mikeš, Fous, Mourek, Micka a Newt mezitím plní důležitý bojový úkol - objíždějí jednotlivé terraformátory a kontrolují, zda z kolonistů přeci jen někdo nepřežil a neukryl se v některém z nich.

Zbývají zkontrolovat poslední dva, na obzoru se objevuje předposlední terraformátor, zatím veškeré jejich pátrání vyznělo do prázdna, avšak zdá se, že tentokrát přece jen něco naleznou a nevrátí se úplně s prázdnou. Není to však přeživší kolonista, co zde objevili, nýbrž obrovská trhlina v zemi táhnoucí se v bezprostřední blízkosti terraformátoru - následek nedávného zemětřesení. Mikeš vytáhne Geigerův počítač, aktivuje jej a s ulehčením konstatuje, že zvýšenou radiaci nenaměřil.

Když dojdou ke vstupním vratům do terraformátoru, Geigerův počítač zůstává stále v klidu, zdá se, že reaktor pohánějící terraformátor je v pořádku, co však na první pohled v pořádku není, jsou zdi terraformátoru, ve kterých zejí praskliny.

"Newt, otevři vrata, musíme odstavit reaktor, dokud tahle budova ještě drží pohromadě," pobídne ji Mikeš.

Slova promění v činy, netrvá dlouho a reaktor mají úspěšně odstavený. Zatímci reaktor utlumuje svoji činnost, nasvačí se a pak vyrazí zkontrolovat trhlinu táhnoucí se planinou. Široká příliš není, v nejužším místě by se dala pohodlně přeskočit, avšak do dálky se táhne oběma směry tak daleko, že nelze dohlédnout konce. Vydají se podél trhliny, její rozeklaný, živly ještě neohlazený povrch poukazuje na to, že trhlina vznikla před nedávnou dobou. Zanedlouho dojdou k místu, kde ve stěně trhliny zeje otvor, nepříliš velký otvor, jeho velikost by přesně postačovala k tomu, aby se v něm Newt či Mikeš mohli pohybovat. Když se Newt nahne přes okraj, vidí přímo naproti otvoru jeho pokračování na této straně. A ještě něčeho si Newt povšimne, stěny obou otvorů jsou opatlány něčím, co na pohled připomíná ztuhlý vetřelčí sliz. Newt se o své zjištění podělí se svými společníky a ti se rozhodnou celou věc blíže prozkoumat. Fous se přehoupne přes okraj trhliny, hbitě sešplhá po stěně k otvoru a skutečně, jeho stěny jsou vyztuženy ztuhlým vetřelčím slizem, mimořádně pevným a pružným materiálem, ze kterého je ostatně postaveno i Rrasssino hnízdo a na práci s nímž je odborníkem na slovo vzatým Albino Xenomorph František, i když tvořit jej a pracovat s ním dokáže každý vetřelec ať již divoký nebo civilizovaný z Alienina potomstva.

"Jdu dovnitř, prozkoumám, kam to vede!" signalizuje jim posunky Fous a zmizí v chodbě. Plíží se temnotou, dávajíc ostražitě pozor, aby nevběhl do léčky, avšak nikde se nic ani nepohne, všude panuje klid. Chodba pod mírným úhlem stoupá a po pár set metrech již Fous odhaduje, že musí být blízko povrchu země. A skutečně, dobíhá k místu, kde chodba končí, zavalena balvany bránícími mu pokračovat. Fous zabere, odhrne balvany a vynoří se na planině v místě, odkud vidí ostatní postávat u trhliny. Doběhne k nim a podělí se s nimi o svůj objev zamaskovsného vchodu do podzemí. Cestou sem prošli zhruba metr od něj, aniž by si jej povšimli.

Mikeš nelení a vysílačkou se spojí s velitelstvím. Podá hlášení o tom, co zde objevili a dostane rozkaz vyčkat na místě a čekat na další rozkazy.

Netrvá dlouho a dostanou rozkaz prozkoumat, kam chodba podzemím vede. Rozběhnou se k trhlině, Newt jede na Mikešovi jako na poníkovi, na nejužším místě trhlinu přeskočí, doběhnou nad vchod do podzemí a již sešplhávají po stěně trhliny, mizíc postupně, jeden za druhým, v chodbě. Newt rozlomí tyčku chemického světla, to se rozzáří a v zelenavém přísvitu vidí před sebou záda Fouse, za kterým míří pozvolna klesající chodbou do hlubin LV-426 a za sebou slyší Mikeše, z jehož zad přešplhala do vstupu do podzemní chodby.

Newt již začíná být unavená, zatuhlým slizem opatlané stěny kolem ní ubíhají, měla by být vyděšena, ale v Rrasssině hnízdě si již na design vetřelčí architektury natolik zvykla, že se tu cítí jako doma. A to není dobře, protože není v Rrasssině hnízdě a tyto stěny neopatlal slizem František, Mikeš, ani žádný jiný z jejích vetřelčích kamarádů, ale nějaký divoký vetřelec a proto je i přes zjevnou skutečnost, že se tomu stalo již před dávnými věky, na místě opatrnost. Zvláště, když ví, že vetřelci jsou schopni ve stavu strnulosti hybernovat klidně celá staletí a čekat.

Dojdou k místu, kde se chodba rozšiřuje do větší podzemní prostory, kočičáci se zde orientují, zato však Newt ztratí poté, co stěny zmizí ve tmě mimo dosah jejího chemického světla, rychle orientaci i pojem o čase. Zdá se jí, že již jdou temnotou celé věky a přitom se nehýbají z místa, tahle podzemní prostora musí být obrovská. Kočičáci však ví, kam jdou, nebo se tak alespoň dokážou přesvědčivě tvářit a tak kráčí společně s nimi. Když už se jí zdá, že tohle podzemí snad nebude mít konce a oni zde budou chodit do konce svých dnů, dorazí nakonec přeci jen k protilehlé stěně. A vypadá to, že vetřelčí kocouři se zde asi skutečně orientují, protože dojdou k chodbě podobné té, kterou sem přišli. Proběhnou krátkou chodbou a ocitnou se v prostoře podobné té, ze které právě přišli. Něco je zde však jiné, na hranici světla vystupují z temnoty jakési obrysy. Že by krápníky, po celé věky kapajícími kapkami vody tvořené stlagmity? Co je divné, tohle není vápencová jeskyně, aby se zde vytvořily krápníky, pomyslí si Newt a rozhodne se tuto záhadu prozkoumat. Přijde blíž a strne, tělo jí zaplaví adrenalin a již se otáčí, aby odtud začala prchat, avšak, tělem se jí rozhostí úleva, ponejprv měla za to, že spatřila divokého vetřelce, avšak nyní vidí, že je to pouhá socha. Velice dovedně vytvořená socha naprosto realisticky vyobrazující každičký detail vetřelčího těla. Není divu, že se nechala oklamat, iluze je dokonalá, na první pohled se skutečně zdá, že se dívá na živého vetřelce a nikoli na sochu.

A co ty ostatní stíny? Rozhlédne se Newt po jeskyni. Jsou to také sochy vetřelců stojící porůznu v jeskyni. Anebo, dovedou přece hybernovat ve stavu naprosté nehybnosti, pohlédne Newt zpět na první sochu a skutečně, prsty se zachvějí, téměř neznatelně se pohnou, neklamná známka toho, že vetřelec se probouzí z hybernace.

"Pryč!" zakřičí Newt a rozběhne se ke kočičákům, kteří mezitím dospěli ke stejnému závěru, jako ona a obracejí se již zpět, aby odtud zmizeli, když vtom je zarazí z mnoha vetřelčích hrdel se ozývající syčení doléhající k nim z chodby, kterou přišli. Zdá se, že divokých vetřelců je zde v podzemí víc a jedna skupina jim právě odřízla ústupovou cestu. Mikeš se bleskově rozhodne, přiskočí k Newt, ta nasedne a již všichni vyráží vpřed, aby se prosmýkli kolem probouzejících se vetřelců, než se ti rozhýbou a odříznou jim cestu.

Pádí podzemím a zdá se, alespoň prozatím, že nechali pronásledovatele daleko za sebou. Mikeš zastaví, Newt si přesedne na Fouse, Mikeš mezitím vytáhne vysílačku a zkusí navázat spojení. Přesně jak očekává, odpovědí je mu pouze statický šum. "Ten krám je nám tady v podzemí k ničemu," komentuje výsledek svého snažení.

Zatímco se rozběhnou, zkusí to Mikeš jinak, spojí se s Rrasss způsobem, jakým vetřelčí královny řídí svá hnízda odedávna. A jeho snaha je konečně korunována úspěchem. Ne nadarmo se říká, že tradiční, léty ověřené postupy jsou nejspolehlivější. Členy klubu skeptiků by tím nejspíše uvedli do infarktového stavu, ale Mikeš se právě s Rrasss spojil pomocí mentálního spojení. Mikeš ji seznámí s jejich situací a netrvá dlouho, Rrasss je začne navigovat, kudy se mají vydat, aby se dostali ven. Nechala proskenovat nitro měsíce, přičemž vyšlo najevo, že svojí strukturou připomíná ementál, je plné různých chodbami pospojovaných dutin tvořících složitý třírozměrný labyrint. A tímto podzemním labyrintem je nyní Rrasss vede, nalezla cestu na povrch ústící podobným maskovaným vchodem, jakým sem vlezli.

Kočičí vetřelci peláší, divocí vetřelci jsou jim v patách, avšak díky navigaci a pečlivému vedení Rrasss, která jim ukazuje cestu, se nikde nezdržují blouděním a běží najisto. Newt přesedá z jednoho kočičáka na druhého, aby se žádný z nich příliš neunavil a nebrzdil jejich taktický ústup.

Když se již Newt zdá, že podzemím prchají již celé hodiny, konečně před sebou spatří světlo, ještě kousek popoběhnou a vycházejí na povrch LV-426 zalitý paprsky zdejší hvězdy. Nemusí se ani prohrabávat na povrch, to za ně zařídil godzillalien, jehož jim poslala na pomoc Rrasss. Godzillalien odhrabal balvany maskující vchod a ledva jím prolezli ven z podzemní chodby, vchod za nimi ihned zavalil. Tudy se za nimi v nejbližší době nikdo nedostane, protože godzillalien dokáže být v takovýchto věcech velice pečlivý.

Nemají však vyhráno, i když tímto východem za nimi nikdo neprojde, v okolí se z podzemí hrnou na povrch zástupy vetřelců několika dalšími východy. Ujdou sotva pár kroků od zavaleného východu, když godzillalien zavelí: "K zemi!" a jdouce příkladem, sám si lehne na povrch LV-426. Na několika místech na obzoru se zableskne a pak se země začne otřásat jako při zemětřesení. Přejde přes ně několik rázových vln a když Newt zdvihne hlavu, vidí k obloze stoupat několik obrovských hřibovitých mraků.

"Rrasss na ně nechala shodit atomové bomby?" zeptá se Newt.

"Ne, orbitální bombardování z oběžné dráhy. Síla každého projektilu odpovídá taktické jaderné zbrani, ale nezasviní to tu všechno radioaktivním spadem," vysvětluje Mikeš. Ledva domluví, objeví se vedle hřibů po výbuších na obloze ještě něco dalšího, z oblohy k nim klesá výsadková loď Godzillalienův kočár, která je nabere na svoji palubu a už s nimi letí pryč.

Nastala patová situace, kdy divocí vetřelci drží nitro měsíce, zatímco Rrasss orbitálním bombardováním a turbolasery svých hvězdných destruktorů ovládá jeho povrch i blízký vesmír. Na invazi však nemůže ani pomyslet, počty divokých vetřelců ukrývajících se v hlubinách LV-426 odhadují na řádově desítky až stovky miliard, na takovou přesilu pět spojených hnízd nestačí. Rrasss se proto rozhodla požádat o podporu svoji matku Alienu, jež následně požádala o pomoc císaře Peťase.

Pokud se již přílet Rrasssiných invazních sil dal nazvat impozantní ukázkou síly, přílet císařovy flotily je úplně jiná liga. Z hyperprostoru vystupuje Peťasův majestát, téměř osmnáct kilometrů dlouhý hvězdný destruktor s doprovodnou flotilou s odstupem několika sekund následovaný na jiném místě zdejší hvězdné soustavy Alieninou mateřskou lodí, obřím kosmickým plavidlem ve tvaru disku o rozměrech čtrnáct tisíc kilometrů v průměru, ve kterém se jako obrovské plástve nachází zhruba 90 milionů hnízd Alieniných dcer. Poměr sil se právě otočil. Z hangárů ihned startují TIE Defendery a korvety na její obranu. Obě formace lodí se okamžitě vydávají k LV-426.

Ledva se Alienina loď vynoří z hyperprostoru, do vetřelců jako když střelí, jako by se jim do žil vlil příval energie, natočí hlavy směrem, kde vycítili Alieninu přítomnost a začnou být neklidní, poposedávají a popobíhají, jsou jako na trní. A nejen Alienini potomci, i divocí vetřelci v hlubinách LV-426 registrují její přítomnost. Hluboko v nitru měsíce pak z hybernace procitá divoká královna matka.

Obě sokyně o sobě ví, sotva Aliena vycítí přítomnost divoké královny matky, začne podrážděně syčet a všichni vetřelci z jejího potomstva, vedeni telepaticky její vůlí, se začnou připravovat k boji.

"Máme problém," prohlásí císař Peťas. Dole na LV-426 se probudila divoká královna matka a Alienu popadl amok, chce v čele svých vetřelců vyrazit na křížové tažení, jít si se svojí sokyní osobně vyříkat, kdo bude hlavou veškerého vetřelstva. Musím za ní, uklidnit ji. Nepochybuji sice o výsledku střetu, máme početní převahu, lepší výcvik, organizaci a v rukávu dva žolíky v podobě dvou čarodějů, já i moje učednice bychom se, kdyby se to posr@lo, pustili do boje na Alienině straně, ale neobešlo by se to beze ztrát, dobývání podzemí by bylo hodně krvavé ... ehm, tedy kyselinové a já potřebuji hnízda Alieniných dcer na plných stavech," s těmito slovy se císař Peťas rozeběhne za Alienou.

Císař Peťas drbe a hladí Alienu, ta si spokojeně pobrukává, prozatím se mu ji podařilo uklidnit a přesvědčit ji, aby zůstala spojena s vakem vajec, i když klást vejce přestala a čas od času jejím tělem projede trhnutí s úmyslem rozběhnout se do boje proti své sokyni, jak jí velí instinkt. Peťas vnímá její rozpolcení, Aliena balancuje na ostří nože mezi spokojeným mazlíkem užívajícím si pozorností císaře Peťase a svojí po dávných divokých předcích zděděné přirozenosti v níž doutná běsnící fúrie dychtící vrhnout se na tu špinavou couru tam dole pod povrchem měsíce a vydobýt si své právo - vetřelčí královna matka může být jen jedna a to Aliena. Císař Peťas musí použít veškerou svoji moc, aby ji od jejího úmyslu odradil, i když je mocný čaroděj, Aliena také není žádné ořezávátko, je zvyklá ovládat všechny své dcery a její mysl je velice silná. Přese všechnu Peťasovu snahu Aliena úspěšně pojašila všechny vetřelce, v plné polní jsou připraveni zahájit invazi, čekají jen na rozkaz. Pouze několik málo z nich nepodlehlo všeobecnému zfanatizování - dvě Alieniny dcery, Rrasss a Lissiel, Peťasova učednice, jež je sama čarodějnicí a proti Alienině vůli se dokáže prosadit. Déle pak catalieni pečující o malou Newt, Mrťafa a překvapivě také František, Albino Xenomorph, který si spokojeně dál uklízí hnízdo, jako by kolem něj neprobíhala mobilizace.

Na to, aby realizoval původní plán, jímž bylo vytvoření černé díry v nitru LV-426, která posléze celý měsíc pohltí, nemůže být ani pomyšlení, veškerou svoji moc vynakládá císař Peťas na uklidnění Alieny a jeho učednice není připravena provést tak složité kouzlo sama, původně mu měla asistovat, aby se jej naučila, ale není čas na to, aby se jej naučila provést celé sama. No, nic, naučí se ho jindy. Císař Peťas se spojí s velkoadmirálkou Ar'alani a vydá rozkaz zaujmout s Peťasovým majestátem palebnou pozici pro střelbu axiálním superlaserem. "Evakuace našich sil z LV-426 je dokončena, Mrťafa je doma, všichni js ... sakra, kde je Mrťafa!? Že se zase ztratil! My ho zapomněli na LV-426! Kdo měl na něj dohlížet? Ihned pro něj pošlete výsadkový letoun a pozdržte výstřel z axiálního superlaseru, až budou pryč. A ať si pohnou, držím tady Alienu, aby se nevydala proti divoké královně matce."

Jak řekli, tak udělali, pro Mrťafu se vypravil výsadkový letoun. Ledva dosedl na povrch LV-426 a Mrťafa naskočil, již startuje zpět a je to hodně drsný start, pilot stroj vůbec nešetří a mačká z něj každou kapku výkonu. Výsadkový letoun se prokousává atmosférou a již je ve vesmíru, vzdaluje se od měsíce a sotva ve vzdálí z jeho gravitačního vlivu, provádí mikroskok hyperprostorem na jiné místo soustavy. Z místa, kde se objevili, mohou sledovat výstřel z axiálního superlaseru doslova z prvních řad a nemusí ani platit za lístek.

Na rozdíl od Hvězdy smrti nemá hvězdný superdestruktor Peťasův majestát axiální superlaser umístěn v obřím parabolickém talíři, nýbrž instalovaný ve své přídi. Jednotlivé paprsky axiálního superlaseru se spojí do jediného silného laserového paprsku zelené barvy mířícímu k LV-426. Netrvá dlouho, paprsek zasahuje měsíc, který v efektní explozi vybuchuje.

Císař Peťas, jeho učednice Lissiel, princezna Ahsoka i další uživatelé Síly vnímají tuto událost. Císař Palpatine pokývá hlavou a k Darth Vaderovi prohodí: "Tak už nejsme jediní, kdo boří celé planety." Kdesi daleko na Dagobahu mistr Yoda doslova nadskočí, jak ho bodne u srdce a Obi-Wanovi řekne: "Temná strana je neustále na vzestupu, právě vstoupila do fáze, kdy se vytvořilo další mocenské centrum Temné strany."

V nově vzniklém centru moci Temné strany císař Peťas postupně stahuje svoji moc spletenou v uklidňujícím kouzlu kolem Alieniny mysli s tím, jak se ta po zničení její rivalky postupně uklidňuje. Aliena se oklepe, párkrát si klofne jídla z připravené misky, spokojeně zamručí, když ji Peťas podrbe pod bradou a začne opět klást vejce. Svým vetřelcům zavelí rozchod, ti se rozejdou, plné polní uloží zpět do skříněk, odevzdají zbraně do zbrojních skladů a výkonní praporčíci začnou na rotách s kontrolami, zda je veškerý materiál kompletní.

císař Peťas

---

Další články

Malá Newt se učí plavání pod vodou společně s Mikešem.

Jako dlažba je znám povrch podlahy, chodníku, vozovky, náměstí, náplavky a podobně pokrytý dlažebními kostkami nebo dlaždicemi.

Bílý vetřelec František čistí svým dlouhým jazykem hnízdo.

• Sto jedenáct
• Sto deset
• Sté číslo