Jak se Peťas stal čarodějem

V dalším pokračování příběhu si Peťas s Kateřinou sednou k čaji a povídají o tom, jak se Peťas stal čarodějem.

Zatímco voda vařící se v konvici svým klokotáním spoluvytváří pohodovou atmosféru chvíle, jakých v tomto Skynetem těžce zkoušeném světě mnoho není, pokyne Peťas Kateřině ke křeslům, oba se pohodlně usadí a než se nadějí, slova již plynou v družném hovoru sdělujíc si navzájem své životní osudy od doby, kdy se setkali naposledy.

Zatímco Peťas odstavil konvici z ohně, pustila se Weaverová do vyprávění, nebylo nikterak dlouhé, začíná poté, co doprovodila Johna Connora do budoucnosti (viz. závěr seriálu Terminátor: Příběh Sáry Connorové). Nevěděli, jak to přesně bude na místě, kde se v budoucnosti objeví, vypadat, klidně se mohli ocitnout uprostřed čety terminátorů a to by pak i Kateřina Weaverová měla plné ruce (zformované do jako břitva ostrých čepelí z tekutého kovu) práce z takové situace Johna Connora vysekat.

Na místě, kde se objevili, se však namísto terminátorů pohybovala skupina bojovníků hnutí odporu, takže poté, co přítomnost Johna Connora zaregistrovali, Kateřina Weaverová se nepozorovaně vytratila a ledva navázala kontakty s členy Cyborg Resistance a zorientovala se v dění, na nic již nečekala a pospíchala ze Peťasem. Zatímco Peťas prožil dlouhé roky, pro Kateřinu uplynulo pouhých několik dní.

Peťas zalil v konvičce čaj, zatímco Kateřina vyprávěla, voda mezitím zchladla na teplotu vhodnou pro první nálev. "Chodím si pro něj do bývalého hypermarketu pár kilometrů odtud, předělal jsem si na různé drobné pojížďky po okolí jeden z malých LZ, nezničil jsem jej jako ostatní, jen ho pomocí Síly znehybnil, pak odpojil od počítače a předělal na ruční řízení. Občas, když mi dojdou zásoby, do hypermarketu zaskočím, hlídají mi ho terminátoři. Z hypermarketu si udělali past na neopatrné lidi, na které tam číhají, samotnému mi trvalo docela dlouho, než jsem je odnaučil na mne útočit. Pár palebných týmů jsem jim sešrotoval, než se tam objevila parta, která situaci pojala pragmaticky, když přijdu, předstírají, že tam vůbec nejsou a nevšímají si mne. Myslím, že jsou na půl cesty hodit na Skynet bobek jako kdysi ty."

Peťas uchopí konvičku s vyluhovaným čajovým nálevem, nalije si do kalíšku, Kateřině nenalévá, protože její tělo tvoří tekutý kov, nepotřebuje pít.

"Já toho prožil daleko víc," začne Peťas své vyprávění. "Asi je zbytečné zmiňovat, že jestli jsem tehdy před Dnem zúčtování o tvém vyprávění, co se v budoucnu stane, měl nějaké pochybnosti, nyní již nepochybuji. Jo a také už je mi jasné, proč jsi tenkrát kontaktovala právě mne, hádám, že to souvisí se schopnostmi, které jsem od té doby v sobě odhalil a vytrénoval.

Začalo to přitom zcela nečekaně, pracoval jsem tenkrát v jedné logistické přepravní firmě, třídili jsme objemné a neskladné zásilky a toho dne spadla síť, ke které byly připojeny skenery, jimiž jsme zásilky skenovali. V téhle firmě jsme byli zvyklí, že síť není příliš stabilní a připojení se často zpomaluje až zcela padá, avšak tohle bylo výjimečné i na místní poměry. Síť zcela zkolabovala a již znovu nenaběhla. Jakožto jednoho z nejdéle zde pracujících zaměstnanců, který si třídění podle směrovacích čísel pamatuje z hlavy, se mne ostatní neustále na něco ptali a po pár hodinách mne již neustálé otázky začaly zmáhat a začínal jsem být nevrlý, vzpomněl jsem si na tebe a na Cameron, jak byste se mi tedy teď hodily, přečetly byste si tabulku s rozdělením směrovacích čísel, uložily do paměti, třídily a na nic se neptaly.

Když mne následně potřeba donutila navštívit záchod, konečně jsem si mohl užít trochy klidu a klíčící výhonky rodícího se hněvu povadly, jak se však zakrátko ukázalo, mé zklidnění nemělo mít dlouhého trvání. Ledva jsem se vrátil na pracoviště, vrhl se po mně vedoucí s nadšením pitbulla vyčítajíc mi délku doby strávené na toaletě. A klid byl opět v tahu, jen to, že jsem peníze za práci opravdu potřeboval, zabránilo tomu, abych švihl se skenerem o zem a odešel. Anebo jej pomocí Síly poškrtil či zbleskoval, ale to bychom předbíhali.

Když jsem byl mladší, dokázal jsem se docela dobře ovládat, ale postupem času to jde stále hůř a hůř, otočil jsem se a snažil se zklidnit. A pak se daly do pohybu balíky bez dat uložené do doby, než odesílatel data pošle do systému, v rohu haly. Odesílatelem byla základna amerických vojenských sil v Mošnově, což se spolu s váhou balíků stalo podnětem celé řady poznámek o tom, co je v nich přepravováno. Když jeden z kolegů nadhodil, že tanky a druhý, že terminátoři, ani netušili, jak blízko jsou pravdě. Balíky se daly do pohybu a vyjely z nich T-1, na pásech se pohybující první modely terminátorů.

A to byla ona pověstná poslední kapka, cítil jsem, jak ve mně přebírá vládu vzkypivší hněv. T-1 zaujaly pozice, začaly natáčet kulomety a zatímco kolegové začali ve zmatku prchat pryč, já, řízen ve mně se probudivší Temnou stranou, tehdy ještě spontánně, bez toho, abych ji ovládal, jsem pozdvihl ruku, uchopil T-1 pomocí Síly, mrštil jimi a rozmázl je o zeď.

A tím to nekončilo, rozbíjel jsem terminátory na stále menší a menší kousky, běsníc v zuřivosti Temné strany, uvolňujíc svůj hněv.

Když jsem skončil, z terminátorů zbyly pokroucené kousky kovu, sem tam matka či šroubek, článek roztrhaných pásů či pohaslá kontrolka a v mém nitru se rozprostřel podivný a mohu říci, nikterak nepříjemný, pocit klidu. Klidným krokem jsem odešel z budovy, došel na parkoviště k autu, nastartoval a odjel. Mým štěstím bylo, že auto již bylo staré, neřízené na síť připojeným počítačem a tak fungovalo bez potíží. Což se nedá říci o většině ostatních, počítačem řízených, automobilech. Ledva jsem dojel na křižovatku, po hlavní silnici se velkou rychlostí prohnalo auto, jehož zoufale gestikulující řidič jej evidentně neměl pod kontrolou. Co se to děje? pomyslel jsem si a rozjel se, abych se dostal co nejrychleji domů.

Projel jsem obcí, na kruhovém objezdu pokračoval rovně, vyjel na rovinku mezi obcemi, celou dobu jsem nepotkal jediné auto, až zde, po rovince se proti mně řítí rozjetý kamion, v Síle pociťuji jako jemné brnění pocit ohrožení. Kamion přejíždí do protisměru, pocit ohrožení zesiluje, snažím se mu vyhnout, přejíždím do levého pruhu, avšak kamion kopíruje můj pohyb a také se vrací do svého pruhu míříc stále na mne, blíží se, řidič na mne zuřivě mává, již je tak blízko, že se mu nemohu stačit vyhnout a pouhý zlomek sekundy mne dělí od okamžiku, kdy mne kamion smete, pocit ohrožení mnou doslova pulzuje a Síla se domáhá, abych se jí poddal a nechal se vést. Nechávám plynout Temnou stranu, jedna ruka pouští volant, uchopím kamion, když vtom, Temná strana mne vede, pouštím jednou rukou volant, uchopím kamion pomocí Síly, zvedám jej a on přelétává těsně nad střechou mého auta. Jako ve zpomaleném filmu vnímám kola tahače a poté i návěsu téměř škrtající střechu a už je kamion za mnou, dosedá zpět na silnici a řítí se kamsi pryč.

Když jsem dorazil domů, v mém nitru nadále doutnal hněv. Stále ještě mnou bouřlivě proudíc Temná strana, natáhl jsem se na postel a můj pohled přitáhl pyramidový dekorativní předmět s rudě červeným krystalem na vrcholu, který si již před nějakou dobou ke mně našel cestu a od té doby spočíval na skříni. Zaměřil jsem na něj svoji pozornost a ... a pak se začaly dít věci...

Otevřel jsem starobylý holokron Temné strany. Možná jsi již zaslechla v souvislosti s vědomostmi Temné strany o sithských holokronech, ale záměrně říkám holokron Temné strany, on je totiž daleko starobylejší, než jsou celé dějiny Sithů, s nimiž dnes lidé i další bytosti mají Temnou stranu spojenou. Dávno, dávno před nimi zde byli uživatelé Temné strany po nichž dnes již dávno zmizely v zapomnění i v legendách tradované mýty o jejich pozoruhodných schopnostech a činech. No a holokron jednoho z nich se mi podařilo otevřít. I dnešní holokrony uživatelů Temné strany mají integrovánu pojistku a otevřít je dokáže pouze uživatel Temné strany. Je to však pouhý stín zabezpečení skutečně starobylých holokronů, ty dokáže otevřít pouze dostatečně mocný uživatel Temné strany. A podle všeho jsem první, komu se tenhle holokron podařilo aktivovat. Během celých těch desítek, stovek, nebo, co já vím, kolik tisíc let, klidně může být starý i miliony let, nepodařilo se mi sladit datování v něm používané s naším, se k němu buďto nikdo s dostatečným potenciálem v Temné straně nedostal, anebo nikdo takový možná vůbec neexistoval.

Abychom si rozuměli, je to první holokron, který jsem kdy otevřel a navíc chvíli poté, co se u mne z předešlého latentního stavu aktivovala Síla, takže to byl docela hučák, holokron se mi otevřel a když ke mně začaly proudit informace, nevěděl jsem zpočátku, co se to vlastně děje. Temná strana se s tím moc nemaže, je už prostě taková.

Když jsem se přestal probírat informacemi, které do holokronu uložil dávný mistr Temné strany, zjistil jsem, že mezitím uplynuly dva dny. Dva dny, během kterých Skynet získal díky jím řízeným strojům a lidským zrádcům kontrolu nad světem a já získal znalosti o Síle a tréninkových metodách pro naučení se využívat možností, jež Síla skýtá a věř tomu, že rozcupování terminátorů a zdvihnutí kamionu byla jen malá ochutnávka. Karty byly rozdány a pro mne nastal čas přemístit se na skryté místo, kde se budu nerušeně učit a cvičit.

A tak jsem se dostal sem," zalije Peťas druhý nálev, nechá chvíli luhovat a nalije do šálku, ze kterého během vyprávění upíjí, svlažujíc vyprahlé hrdlo. "Po všech těch letech už je čaj jen stínem toho, co býval kdysi, ale čerstvý není k mání, tak si musím vystačit s tím, co je," povzdychne si.

"Až vyhrajeme válku, pěstování čaje obnovíme," ujistí jej Kateřina.

"O důvod víc se k vám přidat," přikývne Peťas pokračujíc: " ... Kde jsem to skončil ... aha, a tak jsem se dostal sem, na tohle odlehlé a dobře ukryté místo, kde jsem mohl docela dlouho nerušeně cvičit a zdokonalovat se v užívání Síly. Nakonec ale, jak Skynet navyšoval počty strojů, které má k dispozici, i sem dorazili terminátoři. Nejprve jednotlivě a v malých skupinkách, některé jsem nechal projít, jiné, zvědavější, co čmuchali kolem, zlikvidoval. A tím jsem patrně přitáhl pozornost, slídící stroje se objevovaly stále častěji, až to vygradovalo několika úročnými vlnami strojů, s nimiž jsem svedl regulerní bitvy. Kolem vraků z první z nich jsi procházela při cestě sem," mrkne Peťas na Kateřinu. "No a před pár dny to vyvrcholilo tím, že na mne Skynet odpálil taktickou jadernou střelu. Pomocí Síly jsem ji uchopil, odklonil a přesměroval na základnu Skynetu."

"Aha, tak tím se vysvětluje celé to hemžení a aktivita Skynetu v posledních dnech," usměje se Kateřina. "Lámali jsme si hlavu, co za tím může stát."

"Zastihlas mne tu vlastně na poslední chvíli, už jsem se chystal přesunout do jiné oblasti, kde mám také připraveno pár skrýší a úkrytů, mezi mimiž se mohu přesouvat. Vlastně je docela pozoruhodné, jak dlouho jsem zde unikal pozornosti. Až do poslední doby, kdy tu začalo být až moc živo. Hele, vlastně ani nejsi první z naší staré party zpřede Dne zúčtování, kdo se tu ukázal, před pár dny se tu objevila Cameron, hledá Johna Connora a ptala se mne, zda mám ponětí, kde jej zastihnout. Chvíli se tu u mne zdržela a pak vyrazila dál hledat Johna Connora, nasměroval jsem ji přibližně do míst, kde by jej mohla zastihnout."

Kateřina až neuvěřitelně skeptickým pohledem pohlédne na Peťase pravíc: "Cameron? Jsi si jistý, že to byla Cameron z naší staré party? Zkus popřemýšlet na tom, jaké je dnes datum a porovnat ho s datem výroby Cameron."

"A do pr... Já jsem idiot ... poslal jsem ji přímo k Johnu Connorovi ... necítil jsem z ní v Síle žádnou hrozbu, tak jsem ji měl za naši starou dobrou, ehm, starou - takhle by se o ženě nemělo mluvit, prostě o naši Cameron a nedošlo mi, že přichází rovnou od Skynetu. Tak tohle se Skynetu povedlo, nemá za úkol zabít mne, proto jsem z ní necítil hrozbu, hostil ji tady u mne a pusinkoval se s ní. ... A poslal přímo za Johnem. Uf, to je přesně ta arogance uživatelů Síly, před kterou holokron varuje."

"Klid, přesně takhle se to má odehrát, John ví, že za ním Cameron dorazí, očekává ji, zajme, přeprogramuje a odstraní z neuronové sítě spojení nutící ji poslouchat příkazy Skynetu. Pak už bude naše Cameron," uklidní jej Kateřina.

"Nakonec zbývá ještě jedna záležitost," mávne Peťas po chvíli ticha, během které si vše srovnal v hlavě, na Kateřinu, aby jej následovala do vedlejší místnosti, kde dojde ke stolu a odhrne ubrus přikrývající bez pohnutí ležící postavu. Pokračování v příběhu Petra.

Peťas

---

Další články

Diesel-elektrický ledoborec Admiral Makarov je určen primárně k prorážení cest ledem pro rybářské a dopravní lodě.

Jedovatá bylina konvalinka vonná roste na pasekách, v křovinách a na dalších místech. Z podzemních oddenků vyrůstají sytě zelené široce kopinaté listy a hroznovité květenství z drobných převislých bílých zvonečků.

Amfory s olivovým olejem z Vendhe.

Chisská navigátorka Isi ve vetřelčím hnízdě.

• Sto jedenáct
• Sto deset
• Sté číslo