Počátky vikingů

Začátek vikinského období se datuje rokem 793, k němuž se vztahuje první písemná zpráva o nájezdech Seveřanů v cizích zemích, v tomto případě o přepadení kláštera na Lindisfarnu, malém ostrově u severovýchodního pobřeží Anglie.

Během následujících dvou století Seveřané pluli na svých lodích po námořních cestách v severní a západní Evropě. Napadali pobřeží a podnikali po řekách do vnitrozemí všech přímořských zemí od Pobaltí, Fríska, Británie a Irska po Francii, Portugalsko a Španělsko, proplouvali Gibraltarským průlivem hluboko do Středomoří, útočili na Itálii a pouštěli se po moři dál na východ až do arabských zemí. Plavby za kořistí, které sami seveřané pojmenovali femininem víking - a jejich účastníky maskulinem vikingr, se stali výdělečnou živností určité vrstvy obyvatel celé germánské Skandinávie. Zprvu čistě kořistnické, krátkodobé výpady záhy přerostly ve větší výpravy s cílem podmanit si a kolonizovat cizí uzemí a posléze v mohutná válečná tažení, která byla už výrazem dobyvatelských ambicí králů.

V první fázi vikinské epochy není příliš důležité rozlišovat národnost vikingů. Posádky lodí byly smíšené a lidé si neuvědomovali, zda jsou Dánové, Norové či Švédové. Anglosasové říkali všem Dánové, Frankové zase Normani a jiní cizinci ještě jinak, podle svých zkušeností s nimi. Pro středověké latinské autory to byli prostě pirates. Skandinávští Germáni mluvili stejným jazykem, hranice mezi zeměmi byly nejasné a k odlišení příslušnosti k té či oné zemi chybělo sjednocující mocenské centrum, k němuž by se lidé mohli vztahovat. Skandinávie sestávala z regionálních oblastí původních kmenových svazů a zárodky národních států se vytvářely až v průběhu vikinského období, což nebránilo některým vůdcům vikinských výprav, aby se titulovali králové, pokud neměli na pevnině vlastní panství, pak si říkali námořní králové. Nicméně směr, kterým se ubíraly plavby z jednotlivých částí Skandinávie pod vedením místních náčelníků, je zřetelný a do značné míry daný zeměpisnou polohou výchozí země. Na některých cizích územích se zájmy vikingů, hlavně z Norska a Dánska, střetávaly a Seveřané tam proti sobě nejednou bojovali, jindy v bitvách proti místním panovníkům své síly spojili.

---

Další články

E.T.alien Mrťafa je zapomenutý na planetě, odkud si hledá cestu domů.

Statný listnatý strom jilm drsný dorůstá výšky 25 až 35 metrů a tloušťky až přes 100 centimetrů.

Robotka Barbie si žije po propuštění z armády v pohodě. Majiteli dovoluje se o ni starat, zajišťovat jí servis a když pak vyrazí ven, umí vytáhnout drápky.

Odvážní Vikingové pronikali na mnoho míst Evropy, z nich se na mnohých usadili.

• Sto jedenáct
• Sto deset
• Sté číslo