Černé perly

Černé perly se rodí v lagunách na tichomořských ostrovech Francouzské Polynésie. Jediná černá perla může mít cenu až sedm tisíc liber.

Mdlý stříbrojasný třpyt perel má odpradávna zvláštní tajemnou přitažlivost. Perly zdobily sochy řeckých bohyň i hrdlo královny Kleopatry. Nejčastější jsou perly bílé, krémové či zbarvené do žluta, ale jsou také obsidiánové, stříbřitě šedé, antracitové nebo úplně černé. Polynéskou specialitou jsou i perly zelené, takzvané paví, které vznikají v chladnějších vodách u Gambierových ostrovů.

Kde se rodí černé perly

Černé perly Místem zrodu černých, antracitových a šedých perel jsou výhradně laguny na souostroví Francouzské Polynésie - Tuamotu a Gambierových ostrovech. V jejich vodách perly vznikají, ale centrem vývozu je Tahiti, největší a nejosídlenější ostrov Francouzské Polynésie, kde je i hlavní město Papeete.

Perly se rodí dvěma způsoby: bez zásahu člověka - ty jsou velmi vzácné a vzniká tak zhruba jedna z 15 tisíc perel, nebo s lidským přispěním. Kolem 90 procent všech perel jsou dnes perly kultivované, tedy jsou výsledkem složité součinnosti člověka a perlotvorek.

Divoké perly

Ve starověkém Egyptě, antickém Řecku a Římě či v šestnáctém století v Evropě, když si perly získávaly obrovskou oblibu a stávaly se velmi ceněnými šperky, šlo vždy pouze o perly přírodní. Jejich získávání bylo velmi nebezpečné a stálo mnoho životů. Nazí domorodci se potápěli pro perlotvorky do hloubek kolem třiceti metrů v mořích plných žraloků. Přitom průměrně pouze jedna z dvaceti tisíc vylovených perlotvorek obsahovala perlu.

Zdá se to neuvěřitelné, ale dodnes vlastně nevíme, jak divoké perly vznikají. Původní verze, že se pod plášť perlotvorky musí dostat zrnko písku, neodpovídá současným výzkumům. Ty dokazují, že plášť obepíná tělo mlže tak dokonale, že se dovnitř bez násilného zásahu žádné cizí tělísko nedostane. Otázka, jak divoké perly vznikají, je tedy zcela otevřená. Podle Stephena Kennedyho, výzkumníka který se tímto problémem zabývá, jde nejpravděpodobněji o jakýsi rakovinný nádor, který se u mlže vyvine a kolem něhož se pak vytvářejí ochranné perleťové vrstvy až do vzniku kulaté perly. Je to však zcela nepotvrzená úvaha.

Umělá kultivace perel

Perlotvorky patří do čeledi měkkýšů, třídy mlžů, řádu listožábrých. Jsou to mořští mlži, zatímco perlorodky jsou mlži sladkovodní. Černé perly vznikají v plášťové dutině perlotvorky mořské Pinctada margaritifera a to pouze v lagunách Francouzské Polynésie.

V těchto lagunách se perlotvorky množí přirozenou cestou. Jde téměř o romantický proces. V lagunách atolů, které připomínají polévkové mísy naplněné planktonem, volně plují vajíčka a spermie perlotvorky velké a vzájemně se spojují. Vznikne lerva velikosti špendlíkové hlavičky. Když dorostou velikosti asi pětikoruny, opatrně se odloví a přemístí do košíků, které se na lanech vznášejí v lagunách. Tam rostou další rok a půl.

Poté se perlotvorky vyndavají jedna po druhé z košů. Opatrně se každá pootevře, skalpelem se udělá štěrbina poblíž gonády (pohlavní žlázy) a vloží se do ní kousek tkáně jiné perlotvorky a drobná kulička lastury sladkovodní perlorodky. Po tomto velmi přesném a rychlém chirurgickém zásahu se perlotvorky vracejí v koších do lagun. Perlotvorka si začne vytvářet kolem implantovaných substancí ochranný povlak - perlu. Jedině ve výjimečném prostředí modrých lagun ve Francouzské Polynésii (voda 24°C, průzračná) dochází kromě jiných perlotvorných látek i k vylučování organického konchiolinu a vzniká tak černá perla. Ta narůstá v jejím těle zhruba tři roky. Po této době se z lastury vyjme a třídí se podle odstínu, velikosti, tvaru a lesku.

Zakladatelem metody umělé kultivace je Japonec Kokichi Mikimoto. Zhruba před sto lety poprvé v historii vložil do těla perlotvorky cizí tělísko a získal tak uměle vypěstovanou perlu.

Do Francouzské Polynésie tuto metodu přinesl v padesátých letech minulého století francouzský veterinář Jean Marie Domard.

Počáteční nezájem o kultivované černé perly

Ačkoli černé divoké perly byly známé a ceněné už před mnoha sty lety, neměl Domard pro své kultivované černé krásky zpočátku vůbec odbyt. Situace se změnila teprve v sedmdesátých letech minulého století, když Salvador Assael, proslavený "perlový král jižních moří", nabídl šňůry černých perel jednomu z nejznámějších světových klenotníků Harrymu Winstonovi. Dnes černé perly patří k velmi žádaným a velmi drahým klenotům.

Ve Francouzské Polynésii produkuje černé perly asi 570 farem. Používají stejné výrobní metody, které se za uplynulých sto let prakticky nezměnily, a mají společné obchodní zastoupení - firmu GIE Perles de Tahiti.

Ochránci zvířat bojují proti chovu perlotvorek na farmách stejně jako proti chovu kožešinových zvířat. V řadě případů po implantaci perlotvorka zahyne, nebo se cizího tělíska zbaví. Ale už k samotnému implantování tkáně se musí zabít jiná perlotvorka. Úspěšnost je pouze třicetiprocentní, což je také jeden z důvodů vysoké ceny černých perel i protestů ochránců života.

Je otázkou, zda v budoucnu zvítězí jejich hlasy, nebo tajuplný duhový třpyt černých perel.

Výběr z dalších článků

Med, pokrm bohů.
Hodiny, hodinky a hodináři
Čaj je kulturní nápoj s historií dlouhou téměř pět tisíc let.
Voda modrých lagun ve Francouzské Polynésii je místem zrodu černých perel.
Havajské ostrovy v tichomoří.
Vývěsní štíty krčem a hostinců.
Mořské sirény prošly časem řadou nejrůznějších proměn.
Písek
Bez černý, červený a chebdí.
Korejský ženšen, tradiční lék.
Historie reklamy
Albíni, bílá zvířata mají ve volné přírodě jen malou šanci přežít.
Zelené sochy z živých dřevin zdobily již antické řecké a římské zahrady.
Talismany a amulety chránily člověka před nemocemi, neštěstím a nečistými silami.

Zemětřesení v provincii S'-čchuan roku 2008 zapříčinilo v mnoha oblastech provincie zřícení až osmdesáti procent domů.

Brána města Belek stojí za rušnou křižovatkou.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů