Velkoměsta jsou ostrovy tepla

Pohled na New York z Empire State Building. Obrázek: Wikipedia, autor: Bernd Untiedt.

Ve velkoměstě panuje zcela zvláštní mikroklima. Během teplých slunečných dnů se zde rtuť teploměru šplhá ještě výše, než v okolní krajině. Rozžhavené ulice a zdi budov vydávají teplo i poté, co slunce zapadne za obzor.

V centru velkoměsta bývá vždy tepleji než na jeho okraji. Meteorologové proto velkoměsta nazývají ostrovy tepla. Existuje v nich jedinečné mikroklima, které se vyznačuje nejen vyšší teplotou, ale také dalšími meteorologickými projevy, jako jsou například prudší bouřky.

Toho, že ve městech bývá vyšší teplota než v jejich okolí, si povšiml již na počátku devatenáctého století anglický amatérský meteorolog Luke Howard. Chodíval s teploměrem po městech a po vesnicích a měřil zde teplotu. Dnes již vědci používají modernější postupy, avšak výsledky jejich sledování Howardova pozorování potvrzují.

Kalifornská laboratoř v Berkley se například zaměřila na monitorování situace ve městech Baltimore, Phoenix, Tuscon, Šanghaj a Tokio. Vědci zjistili, že v těchto městech během posledních osmdesáti let stoupala v létě průměrná teplota přibližně o půl stupně Celsia každých deset let. Za stoupajícími teplotami stojí především asfalt a beton, pohlcující sluneční energii, kterou vypouštějí ve formě tepla.

Teplota ve městě může být o 1,5 až 5,5 stupně Celsia vyšší než v okolní krajině. Čím méně je ve městě zeleně, tím vyšší teplota v něm panuje. Listy stromů vrhají stín, čímž brání absorpci tepla a zároveň vypařují vlhkost, která vzduch ochlazuje. Příkladem může být Los Angeles. Ještě ve třicátých letech, kdy bylo ve městě daleko více zeleně, zde letní teploty dosahovaly maximálně pětatřiceti stupňů Celsia. S tím, jak zeleň postupně ustupovala stavbám, teplota stoupala. Dnes překračuje čtyřicet stupňů.

Účinky tepelných ostrovů začínají být katastrofické, vlna veder, která v roce 1995 postihla město Chicago, si vyžádala sedmdesát lidských obětí.

Se zvyšující se teplotou do velkoměst přichází i další rizika. Při vyšších teplotách přibývá ozonu. Zatímco ozon ve vyšších vrstvách atmosféry je prospěšný, protože brání pronikání škodlivého záření, v ulicích měst je jeho přítomnost pro jejich obyvatele nebezpečná. Způsobuje dýchací obtíže, především u malých dětí, astmatiků a starších lidí.

Se stoupajícími teplotami se mění dokonce celkový obraz počasí ve městě. Uzavřené mikroklima, které lze přirovnat ke kopuli nad městem, vyvolává zcela ojedinělé proudění vzduchu. V New Yorku nastávají pravidelně dvě situace. Pokud vítr nefouká, začne se ve městě sám tvořit a často vyvolá bouři. Pokud přichází vánek, zarazí se na Manhattanu, kde mrakodrapy vytvářejí pro proudění vzduchu bariéru. V důsledku toho propukne bouře, která nemá kam postupovat.

V jiných velkoměstech, jako například v Římě, způsobuje zvyšování teploty opačný efekt - sucho. Smogový příklop nad městem zabraňuje proudění vzduchu. Neprší, vzduch se nehýbá, přibývá smogu, a ten brání proudění vzduchu ještě víc.

Další články

Zřícenina hradu Andělská Hora, který byl opuštěn roku 1718.

Francouzský sýr Brie je charakteristický měkkou krémovou konzistencí.

Žemlové knedlíčky do polévky si uvaříme zvlášť ve vařící vodě.

Sumeček černý se aklimatizoval i v Evropě.

Tichomořské Cookovy ostrovy se nacházejí 3021 kilometr severovýchodním směrem od Aucklandu.

Zvonečník černý roste na loukách jižních, západních a severozápadních Čech.

Větrná hora Milešovka je místo na české poměry velice větrné.

Na ostrov Martinik připlul Kryštof Kolumbus v roce 1502.

Ovčí sýr Torta del Casar pochází z oblasti Extremadura.

Areál Svatá hora u Příbrami se tyčí nad Příbramí.

Německé knedlíčky do polévky zavaříme přímo v polévce.