Mezi sourozenci jsou možné všechny druhy citů a vztahů od lásky až po nejhlubší nenávist. Co však nebývá běžné, je lhostejnost.
Kain a Abel, Romulus a Remus, biblický Josef, kterého prodali jeho bratři do otroctví. Vztahy mezi sourozenci jsou námětem mýtů i příběhů, někdy překvapují svou soudržností, jindy nenávistí a krutostí, která necouvne ani před vraždou.
V západní křesťanské společnosti se takzvané bratrské vztahy prosadily i mimo rámec rodiny. Staly se ideální formou společenské soudržnosti, která přežívá až do dnešní doby. Rytíři byli vázáni bratrstvím ve zbrani. Mniši v klášterech žili a žijí jako bratři, dokonce se tak nazývají. Bratrství se nazývala i laická křesťanská společenství středověku. Bratrství bylo formou spolužití za Francouzské revoluce a stalo se dokonce součástí slavného motta: Rovnost, volnost, bratrství. Také členové svobodných zednářských lóží se vzájemně oslovují bratře.
Historie a literatura nabízejí zcela výjimečné láskyplné vztahy mezi pokrevními sourozenci, ať jde o vztah dvou bratrů, sester nebo bratra a sestry. Stačí připomenout třeba dopisy, které si psali Vincent van Gogh a jeho bratr Théo. Jsou pokládány za nejkrásnější důkaz bratrské lásky, porozumění a soudržnosti. Podobně by se našly i další příklady.
Opačným extrémem je nenávist vedoucí až k vraždě, bratrovražda, jak dokládá už příběh Kaina a Abela. A je tu ještě jeden extrém - incest. Oba tyto extrémy provokovaly po celá staletí fantazii literárních tvůrců a stávaly se atraktivními literárními náměty. Zatímco incestní manželství bylo základem královských rodů ve starém Egyptě a nebylo výjimkou ani v jiných civilizacích, středověké křesťanství ho označilo zcela jednoznačně nálepkou smrtelného hříchu a zůstává přísně tabuizováno dodnes.
Početné rodiny vznikaly v křesťanské Evropě v osmnáctém a v devatenáctém století nejen u chudáků, ale i v královských palácích. Například císařovna Marie Terezie porodila šestnáct dětí. Plánované rodičovství neexistovalo a podle křesťanských zásad by ani nesmělo být. Dětská úmrtnost byla vysoká a bralo se jako fakt, že některé dítě se vrátilo tam, odkud přišlo. Velmi často, a to je typické právě pro Evropu, zejména pro Itálii od patnáctého do devatenáctého století, další sourozenec dostal jméno zemřelého. Když v roce 1469 pátral zděšený finanční úředník z Florencie, jak je možné, že dvě děti téže matky mají stejné jméno, dostal jednoduchou, ale logickou odpověď: "První syn zemřel, tohle je náhradník."
Ani komplikované vztahy v rodinách nejsou ničím novým. Zatímco dnes jsou důvodem pro děti z různých manželství rozvody, dříve to byla poměrně častá úmrtí, po nichž vdovec nebo vdova vstupovali do nového manželství a přiváděli do něj děti z těch předchozích. A tak vznikali sourozenci po matce, po otci, nebo nebyli pokrevními příbuznými vůbec a jen žili ve společné rodině.
Od jedenáctého do osmnáctého století uznávala Francie i řada dalších zemí právo prvorozeného syna. To byl důvod k velkým nenávistem až vraždám. Prvorozený syn dědil majetek i titul po otci. Předtím to bylo jiné. Od pátého do desátého století se prosazovala rovnost všech mužských dědiců před Bohem i před lidmi. Dcery byly až druhořadé. A tak když zemřel roku 511 merovejský král Chlodvík I., byla Francká říše rozdělena stejným dílem na mnoho kousků mezi jeho syny. Dnes by musel svou říši rozdělit nejen mezi syny, ale i mezi všechny své dcery.
Další články
Dvojčata - Každým rokem se v malém městečku Twinsburg v americkém Ohiu, které bylo pojmenováno na počest sourozenců bratří Wilcoxů, koná největší setkání dvojčat na světě.
Med je sladidlo i mytologická látka používaná k prokazování úcty bohům.
Vikingové, Normani nebo Varjagové.
Kláštery Meteora jsou kulturní památkou, která se nachází na vrcholcích skalních věží.
Korejky ze severu hladoví, nechávají se prodávat do otroctví v Číně.
Florencie, italsky Firenze, bylo v době renesance město umění a umělců.
Čaj je kulturní nápoj s dlouhou historií.
Vývěsní štíty