Lama

Tvor s hlavou a ušima muly, tělem velblouda, nohama jelena a ocasem koně. Tak popsal lamu guanako v roce 1520 první Evropan, který lamu spatřil. Obyvateli jihoamerických andských oblastí jsou lamy považovány za dar bohů. Až lamy vyhynou a vrátí se do božského světa, z něhož k nám sestoupily, bude to podle legend znamenat konec civilizace.

Kamenitá planina národní rezervace Salinas a Aguada Blanca v peruánských Andách se rozkládá v nadmořské výšce čtyři tisíce metrů. Hnědavá a vysušená půda je poseta shluky ostrých křovin, které odolávají drsnému podnebí. V dáli narušuje monotónní ráz krajiny zasněžený štít. Pro návštěvníka je téměř nepředstavitelné, že by tu mohl existovat život. Ale je tu.

Planinou se graciézně pohybuje šest nebo sedm siluet zvířat skořicové barvy. Stádečko kráčí pozvolna kupředu, občas se zastavuje, aby se napáslo, znovu se dává do pohybu a nakonec rozhodně zrychluje krok, když zjistí, že skupina zvědavců se s připravenými fotoaparáty a kamerami snaží ke skupince přiblížit. Jde o vikuni, nejmenší ze čtyř druhů lam. Dlouhá léta, kdy byly nelítostně pronásledovány a loveny, se odrazila na plachém chování a nedůvěře k člověku.

Původ lamy

Podle nalezených zkamenělin zoologové zjistili, že velbloudovití, z nichž lamy odvozují svůj původ, vznikli asi před šestnácti miliony lety. Původně obývali severní oblasti amerického kontinentu. Později se rozdělili. Jedna ze skupin přešla Beringovu úžinu do Asie, kde se vyvinula ve velbloudy jedno- i dvouhrbé.

Další část se ze severu Ameriky vydala směrem na jih a usadila se především v andských oblastech. Jejich organismus se postupně přizpůsoboval zdejším nadmořským výškám. Zvýšil se jim krevní tlak, snížila hustota krve a změnil se i tvar červených krvinek, které jsou oblé a bez jádra. Během tisíciletí se tito tvorové rozdělili na dvě divoké varianty - vikuni a guanako, později vznikly domestikovaná lama krotká a alpaka.

Lama guanako

Lama guanako (Lama guanicoe)

Lama guanako

Ze dvou divokých druhů lam je guanako hojnější. Je větší a má odlišné zbarvení. Domovinou lamy guanako jsou bezlesé travnaté až polopouštní pláně v nížinách i v horách až do 4800 m n. m.

Lamy guanako žijí ve stádech tvořených čtyřmi až deseti samicemi, odrůstajícími mláďaty a vedoucím samcem, nebo stáda tvoří nedospělá zvířata téhož pohlaví. Když mladí samci dospějí, vůdce stáda je obvykle vyžene. Do doby, než jsou schopni vytvořit si vlastní "harémy", žijí v jakýchsi mládeneckých tlupách.

Většina stád obývá území o rozloze třicet až pětašedesát hektarů, které vedoucí samci urputně hájí. Území ohraničují až dva a půl metru vysoké hromady vyschlého trusu. Do velkých skupin se lamy guanako spojují jen v zimě.

Jsou velmi čilé, Dokáží běhat rychlostí přes padesát kilometrů za hodinu. Dobře šplhají po strmých srázech, skalách i okrajích ledovců.

Živí se travinami, výhonky dřevin a také sukulenty, mechy a lišejníky. Většinu dne se pasou, v noci přežvykují

Lama vikuňa

Lama vikuňa (Vicugna vicugna dříve Lama vicugna)

Lama vikuňa

Je asi o čtvrtinu menší než lama guanako. Dosahuje hmotnosti pouhých pětatřicet až pětašedesát kilogramů. Má delší krk a menší hlavu s velkýma očima a krátkou, velmi jemnou srst. Poskytuje nejjemnější vlněné vlákno ze všech savců. Dá se snadno poznat. Na plecích má bílou, třásnitou srst dlouhou až dvacet centimetrů, která při běhu ve větru vlaje.

Lama vikuňa má neobvykle stavěné dolní řezáky, pro kopytníky zcela netypické. Podobně jako u hlodavců jsou chráněny tvrdou sklovinou jen na vnější straně a neustále dorůstají. To vytváří ostrou hranu k okusování tvrdých horských travin.

Lama vikuňa je vysloveně vysokohorské zvíře. Obývá náhorní roviny ve výškách 3500 až 5800 m n. m. Vysokohorskému prostředí je přizpůsobena kvalitou srsti, ale i vlastnostmi krve, o níž již byla řeč. Krevní barvivo hemoglobin účinněji váže kyslík a krev obsahuje více červených krvinek než u jiných savců.

Území (mají dvě různá - pastviny a místa odpočinku) si podobně jako lamy guanako označují hromadami trusu. Jejich neobyčejně jemnou vlnu využívali už staří Inkové.

Lama krotká

Lama krotká (Lama guanicoe lama)

Lama krotká je domestikované zvíře, poměrně velké. Váží kolem 150 kilogramů a v kohoutku dosahuje výšky 1,2 metru. Má hrubší, často pestrobarevnou srst. Je nenáročná na potravu a žije především na náhorních plošinách.

Lama alpaka

Lama alpaka (Lama pacos)

Další domestikovaný druh. Je nižší a drobnější než lama krotká. Dosahuje hmotnosti pouhých 55 až 65 kilogramů. Chová se především v Peru v okolí jezera Titicaca.

Předpokládá se, že lamy byly domestikovány zhruba před čtyřmi až pěti tisíci lety, ale nikdo neví, jak zdomácnění probíhalo. Má se za to, že lama krotká je potomkem Lamy guanako a lama alpaka zřejmě vznikla křížením lamy krotké s vikuňou.

Lama dar bohů

Všechny uvedené druhy jsou velmi odolné a dobře snášejí nepohodu. Vikuni mají nejjemnější přírodní živočišné vlákno. Pro obyvatele jihoamerických náhorních plošin je lama nenahraditelná. Je pomocníkem lidí už více než čtyři tisíce let. Místní obyvatelé měli lamy vždy ve velké úctě. Jeden člověk nesměl vlastnit více než padesát až sto zvířat. Větší stáda měly jen panující rody. Také maso lam bylo velmi ceněné a přicházelo na stůl jen při slavnostních příležitostech.

Lama se nesměla sedlat, protože nemá silný hřbet, a náklad nesměl nikdy přesáhnout padesát kilogramů. Vodit a přivazovat se lamy směly jen měkkým provazem a nikdy se na ně nesměl používat klacek nebo bič.

Lama slouží dodnes jako tažné zvíře, nosí náklady a v neposlední řadě jsou tato zvířata vyhledávanou turistickou atrakcí. Stejně jako v minulosti dokáží projít i po zcela neschůdných stezkách.

Jejich vlákna, která se získávají stříháním, jsou zcela specifická. V podstatě nejsou ani srstí, ani vlnou. Na tradičních tkalcovských stavech se z nich vyrábějí látky, do nichž se místní obyvatelé oblékají, a také ponča pro turisty.

Lama alpaka suri dává lesklé hladké vlákno a lama alpaka huancaya vlákno drsnější, které lépe vstřebává barvu.

Tuk z lam používají horalé v olejových lampách ke svícení a nazmar nepřijdou ani výkaly využívané jako topivo. Díky všem těmto vlastnostem je lama odpradávna velmi významným hospodářským zvířetem.

O vztahu lidí k lamám svědčí i archeologické nálezy zlatých sošek, které představují lamy a jejich pastevce. V osobitém světě obyvatel And jsou lamy, především lamy krotké a alpaky, považovány za půjčku nebo spíš cenný dar, který obyvatelům jihoamerických horských oblastí věnovali sami bohové.

Lama v průběhu historie

Před příchodem Evropanů byly lamy rozšířeny po celém jihoamerickém kontinentě. Domorodci je sice lovili, ale jen pro nezbytnou potřebu. Nikdy je neohrozili. Lov jedinců na lamy byl přísně zakázán.

Jednou za čtyři roky nahnali místní obyvatelé zvířata na předem určené místo, obklíčili je, prohlédli, ostříhali a nejslabší kusy vybrali na porážku. Někdy nezabili ani jediné zvíře.

V kronikách prvních Španělů, kteří se vylodili na jihoamerickém kontinentu, se píše, že v bolivijských a peruánských horách tehdy žilo na třiadvacet milionů lam krotkých, sedm milionů alpak, tři sta tisíc vikuní a v opuštěných patagonských pampách na třicet milionů guanak.

Po příchodu Evropanů začalo nesmyslné vraždění. Lamy byly nejen vybíjeny, ale navíc jejich pastviny zabírali koně a krávy. Divoké lamy guanako a vikuňa ustupavaly stále hlouběji do hor. Dnes žijí jen v těžko dostupných oblastech And. Vikuní je v přírodě už jen několik tisíc. Guanak je zatím o něco více.

Další vlastnosti lam

Lamy jsou zvířata polygamní a jednotlivé druhy se mohou mezi sebou křížit. Lamy krotké a alpaky jsou každoročně vháněny do takzvaného ari kancha, obřadní ohrady, aby se mezi sebou spářily.

V sebeobraně lamy plivají a kopou. Jejich končetiny vykazují dvě zvláštnosti. Končí polštářkem, který nerozrušuje půdu, a dvěma kopýtky, kterými uřezávají traviny, aniž by je vytrhly i s kořínky. Na rozdíl od ovcí a koz tedy travnaté porosty neničí.

Lama v hospodářství

Díky směnnému obchodu a prodeji kůží a sušeného lamího masa na trzích získávali místní obyvatelé nezbytné potraviny rostlinného původu. V jistém smyslu se tento primitivní hospodářský model zachoval ve vesnicích andských náhorních plošin dodnes, přestože moderní doba klade na zdejší hospodářství nové nároky.

Hlavním motivem pro chov lam se stává obchod s vlákny alpak a vikuní a s kůžemi guanak. Zvýšený zájem o tyto přírodní produkty s sebou však zároveň přinesl rozmach pytláctví, díky němuž se na pokraji vyhynutí ocitly vikuni v Peru, Ekvádoru i Bolívii a vlády těchto zemí musely přijmout zvláštní ochranná opatření. V Peru byla pro vikuni zřízena přírodní rezervace.

V textilních továrnách v druhém největším peruánském městě Arequipě jsou ponča z vláken lamy vikuňa vystavena v uzamčených skleněných vitrínách. V ceně dostupné jen těm nejbohatším se odráží celý komplikovaný proces chovu a péče o lamy, na jehož konci je tak vzácné zboží, jako jsou jejich vlněná vlákna.

V současnosti se stříhání lam provádí každé dva roky. Při jednom takovém stříhání se z jedné peruánské lamy vikuni získá 200-300 gramů vlákna. Jen pro zajímavost, jeden kilogram vlákna z vikuni má cenu 360 euro.

Lama a legendy

Peruánští pastevci věří, že lamy alpaky vstoupily na zemský povrch z takzvaných paqarinas, pramenů, lagun a jiných vodních zdrojů a že jejich závislost na vlhkých místech, kde se rády pasou, vyjadřuje přání vrátit se stejnou cestou do původního božského světa.

Existují dokonce prastaré rituální obřady zasvěcené lamám, jejichž hlavním cílem je povzbudit rozmnožování stád.

Pastevci se o lamy velmi pečlivě starají. Každý den lze vidět na náhorní plošině osamělé muže s ošlehanými tvářemi, sombrerem a pastýřskou holí, nebo ženy v barevných sukních, kterých se drží malé děti. Schouleni, aby se zahřáli, se ukrývají za skálou nebo kamenem, zatímco lamy krotké i alpaky s požitkem okusují tvrdou horskou trávu a sní o božském světě, z něhož byly seslány na zem. V den, kdy se prameny a bažinami vrátí do božského světa, nastane podle legend konec lidské civilizace.

Další články

Velbloud je příbuzný lamy, který obývá pouště starého světa.
Medvěd grizzly byl dříve velmi rozšířen v lesích Severní Ameriky.
Svišť žije zpravidla pospolitě ve větších skupinách.
Pásovec devítipásý je nejrozšířenější druh pásovce, který jako jediný z chudozubých žije nejen v Latinské Americe, ale i na jihu USA.
Zvířata ve filmu si dokážou najít cestu k srdcím milionů diváků.
Původní obyvatelé Severní Ameriky - Indiáni a Eskymáci.
Albíni, bílá zvířata mají v přírodě pouze malou šanci přežít.
Kilogram se používá jako jednotka při vážení.
Nejbohatší lidé světa jsou dnes v pozici mediálních hvězd.
Zajíci nejsou hlodavci
Hodiny, hodinky a hodináři
Tlak

Obrázky zvířat v pohyblivé podobě oživí a pobaví.

Veselá lama zpívá o sobě a svých kamarádkách.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů