Technické normy DIN

Technická norma DIN 476 normuje arch papíru tak, že při příčném dělení vykazuje stále stejné poměry stran 1:2. Obrázek: Wikipedia, autor: TJakobs of the German Wikipedia.

Mezní hodnoty, směrnice, normy jsou kolem nás neustále. Určují náš každodenní život, ať už se nám to líbí nebo ne. Bez mezinárodních standardů by se papír vyrobený ve Finsku nedal použít do kopírky v USA a japonské auto by nevyhovovalo francouzským bezpečnostním předpisům. Německo vyváží dokonce i míru všech věcí - DIN, Deutsche Industrie-Norm, tedy německou průmyslovou normu, která je uznávána na celém světě.

Sjednocující opatření, skrývající se pod označením normy, jsou veřejností pociťována jednou jako dobrá, jindy jako méně dobrá, ale většinou si je ani neuvědomujeme. Kdo si dnes položí otázku, proč žárovka pasuje do objímky nebo proč do běžného fotopřístroje můžeme vložit jakýkoli kinofilm? Proč kazety a CD lze přehrávat v desítkách typů různých přehrávačů? Nebo proč se kancelářský papír vejde do kopírky i pořadače a po dvojím přehnutí zapadne přesně do obálky?

Nejedná se přitom rozhodně o náhodu, nýbrž o standardy, jejichž zavedení dokázalo změnit celá odvětví. Typizované lodní kontejnery znamenaly pokrok v dopravě a rozchod 1435 mm se stal normou pro železniční trati téměř v celé Evropě. Když vyměníme žárovku nebo zapneme kávovar, jen málokdo si uvědomí, že jenom v Německu jsou desítky výborů, pracovních skupin a odborníků, kteří stále sledují slučitelnost jednotlivých částí a bezpečnost přístrojů, dohodli se o snížení výšky dveřních klik u bezbarierových bytů ze sto pěti na osmdesát pět centimetrů, bádají nad odpovídajícími rozměry ledničky, dřezu, sporáku, a nakonec je sjednotí v souhrnné směrnici o úpravě kuchyňských zařízení. Normy se zkrátka staly mírou všech věcí - tedy alespoň těch, které do sebe musejí zapadat jako šroub a matka.

Kdo však o normách rozhoduje? Cesta k centru německé normotvorby nás zavádí do jedné z vedlejších ulic v berlínské čtvrti Tiergarten. V nenápadné budově z modrobílého betonu s černými plastovými okenními rámy a se zářivkami na holých chodbách nalezneme Německý institut pro normalizaci, kterému se zkráceně říká DIN.

Pracuje zde na tisíc odborníků, specializujících se na míry a materiály, formáty a popisy funkcí. Starají se o 22 000 norem, které sestavila celá armáda normotvůrců z celé země. Ve 120 výborech se 4300 pracovními skupinami se na nesčetných schůzkách radí celkem 44 000 inženýrů, znalců materiálů, jazykovědců, právníků a biologů z řady firem, výzkumných ústavů, spolků a úřadů o detailech navrhovaných norem, které jsou zde pak koordinovány.

Statut DIN je jednoduchý: zaregistrovaný spolek, jehož práce se může v zásadě účastnit každý, kdo je schopen hradit si cestovné. DIN je však zároveň institucí s výsadními právy. Od roku 1975 je úředně uznávaným nejvyšším tvůrcem německých norem a na oplátku se zavázal vyřizovat přednostně žádosti spolkové vlády. V roce 1983 tak například během několika měsíců (pro vytvoření normy velice krátká doba) vzniklo závazné ustanovení pro bezolovnatý benzin.

"DIN je vlastně takový kulatý stůl, u kterého se sešli výrobci, obchodníci, živnosti, služby, technický dozor a stát," vysvětluje ředitel institutu Helmut Reihlen. Pět šestin stošedesátimilionového rozpočtu hradí průmysl a prodej norem v přidruženém nakladatelství. A pouze velké firmy mají prostředky, aby své lidi poslaly do každého výboru a byly vždy u tvorby norem.

Zcela závazné jsou normy, které mají chránit uživatele, aby topinkovač jen opákal a nezapálil kuchyň, aby výškový dělník nespadl z kamínu a svářečova helma nepraskla při prvním nárazu. V tomto úkolu pomáhá hustá síť institucí vedoucí až k berlínskému Spolkovému ústavu pro výzkum a zkoušení materiálu, v jehož prostorách jsou testováním "zaměstnány" i dvě desítky termitišť. Tři miliony termitů ve službách ecropských norem EN 117 a 118 hryžou součásti ledniček určených ppro tropické oblasti.

Hned v počátcích se vlajkonošem německé normalizace stal arch papíru DIN A4 a jeho větší i menší sourozenci. V roce 1922 se pod pořadovým číslem DIN 476 objevil formát papíru, který při příčném dělení vykazoval stále stejné poměry stran 1:2. Walther Porstmann tehdy rozdělil v tomto poměru jeden metr čtvereční a nazval tento formát DIN A0. Čtyřnásobným přeložením se z něj stane náš klasický kancelářský papír, jehož vlastnosti dokážeme náležitě ocenit až ve věku kopírek.

Po skončení druhé světové války zahájil na příkaz sovětské okupační správy již 17. května 1945 činnost Německý výbor pro normalizaci. Až do roku 1961 zůstávaly v tomto směru oba německé státy úzce propojeny - ředitel Úřadu pro standardizaci, měřičství a zkušednictví (ASMW) v NDR byl současně zástupcem ředitele DIN, tedy institutu západoněmeckého. Až stavba berlínské zdi (betonové bloky podle normy TGL 33491-03) zpečetila rozdělení norem. Avšak již v říjnu 1989 podepsali ředitelé ASMW a DIN smlouvu o vzájemné spolupráci a v červenci 1990 převzal DIN normalizaci v celé oblasti Německa a mohlo začít postupné znovusjednocení.

Normy však nikdy neměly příliš společného s politickými předěly. Proti sobě zde nestály Východ a Západ, ale aliance coulu a metru nebo států s napětím elektrického proudu 120 V proti státům s napětím 220 V. I v této oblasti sice docházelo k bouřlivému vývoji s revolucemi a změnami, žádné učebnice dějepisu však o nich nemluví. Kdo si dnes ještě vzpomene na "šroubovou válku" z počátku sedmdesátých let, která v tajné diplomacii sjednotila východní a západní Evropu proti americkému pokusu celosvětově prosadit zcela nový systém závitů, který by nahradil jak coulový, tak dosavadní metrický systém.

Neúspěšného pokusu o celosvětovou revoluci se svého času účastnil Otto Virmani z Německé elekktrotechnické komise, tehdy nejmladší člen skupiny, která se tehdy pokusila zavést pořádek v systému elektrických zásuvek a prosadit novou celosvětovou normu. Návrh normy byl hotový, dokonce se podařilo přesvědčit i tvrdohlavé Angličany, proti se však postavily Spojené státy a Kanada. Systém elektrických zásuvek tak dodnes zůstal živocí fosilií roztříštěných standardů.

Německý institut pro normalizaci uvažuje ve světových dimenzích. V roce 1979 byla podepsána dohoda s Čínou, na jejímž základě již Číňané převzali více než tisíc německých norem. Spolupráce s ruským systémem GOST úspěšně probíhá již celá léta a nedávno byla uzavřena dohoda o spolupráci dokonce i s Mongolskem. Vlády Myanmaru, Etiopie a desítek dalších zemí dostávají zdarma sady všech německých norem.

Otázkou zůstává, zda sbližování norem skutečně vyřeší budoucí světové problémy, nebo zda se pro některé důležité inovace stanou naopak brzdou, jak to již zakusil výrobce obvazového materiálu Rogg. Tomu dosavadní mormy zabraňují uplatnit jeho výrobky bělené bez užití předepsaných chemických příměsí.

Další články

Pyramidy v Gíze jsou považovány za první div světa.
Menkaureova pyramida dosahuje výšky 66 metrů.
Enzymy hub pomáhají při zkapalňování uhlí v energetice.
Hibernace žab jim umožňuje překonat nepříznivé klimatické podmínky.
Poušť Gobi se čínsky nazývá Ša-mo.
Uhlí vzniklo z rostlinných zbytků.
Hrad Červený kameň stojí na Slovensku.
Bible kralická nese jméno podle místa vytištění.
Hrad Aueršperk je dnes již pouze zřícenina.
První žárovka byla výsledkem práce Thomase Alvy Edisona, který je je známý především díky tomuto svému vynálezu.
Růže pouště roste v Keni.
Masožravé rostliny chytají hmyz.
Koráb pouště se nazývá velbloud.
Mercalliho stupnice je subjektivní a závisí na pozorovateli.

Technické normy DIN, Deutsche Industrie-Norm je německá národní norma, obvykle označená jako DIN a pořadové číslo. Normy DIN vydává Deutsches Institut für Normung e. V., Německý ústav pro průmyslovou normalizaci. V bývalém Československu i v České republice se řada norem DIN běžně přejímala a přejímá jako ČSN a užívala.