Historie Moravského krasu

Historie Moravského krasu se odráží v jeho geologické struktuře, zde Punkevní jeskyně. Obrázek: Wikipedia, autor: Prazak.

Geologická struktura Moravského krasu, která je značně složitá a tvoří ji několik geologických celků, souvisí s jeho historií. Nejstarší horniny jsou součástí Brněnského masívu, vyvřelého ještě před prvohorami. Vyskytují se se v západní části Moravského krasu a jsou to žuly, diority, amfibolity apod. Značné zvětrávání a odnos tohoto masívu byl zastaven až v době devonské, kdy došlo k zaplavení mořem a k usazování slepenců, vápenců a pískovců.

Ve středním devonu došlo za mořské záplavy k usazení až 1000 metrů silných vrstev světle a tmavě šedého a chemicky čistého vápence. Koncem tohoto geologického období však usazování vápenců končí, je sem stále více přinášen jíl a nastává období karbonu, v němž vznikají břidlice a droby, později pak slepence. Usazeniny střídajících se břidlic, slepenců a drobů jsou známé pod jménem kulm. Zvrásnění navazující na ústup moře dává vzniknout pohořím, celá oblast se postupně mění v souš. Koncem prvohor a počátkem druhohor se pohoří zarovnává v nepatrně zvlněnou krajinu. Tento stav trvá až do střední jury, kdy dochází k záplavě mělkým mořem a k ukládání dalších usazenin.

Ústup moře vedl v dalším vývoji ke zvětrávání hornin, jejich rozpadu vlivem teploty a vodních srážek a tak ke vzniku vrstvy jílovitých a kaolinických zvětralin. Tvoří se na jedné straně sníženiny, zaplavované křemitými písky a jíly, na druhé straně se udržují původní vyvýšeniny. Geologický vývoj pokračuje přes období svrchní jury, kdy do oblasti znovu proniká moře a zanechává výplň jílů, opuk a pískovců v Blatenském a Valchovském prolomu. Křídové horniny po ústupu moře rozpukaly a postupně byly odnášeny, čímž se obnažil předkřídový povrch.

Základy údolní sítě vznikají ve třetihorách za teplého a vlhkého podnebí, pod jehož vlivem se tvoří různobarevné kaolinické zvětraliny. Následující vrásnění vede k prohloubení údolí, která byla později vyplněna usazeninami spodnotortonského moře, ve spodní části písky, v horní části jíly se zkamenělinami mořských živočichů.

Moravský kras měl tedy velmi složitý geologický vývoj s několika etapami. S tímto vývojem, s vývojem sítě vodních toků a dalšími skutečnostmi pak souvisí i vznik jeskyní.

Původně povrchové toky prosakovaly do různých puklin, tvořily ponory a v podzemí podzemní koryta a jeskyně. Údolí se stále prohlubovala, a tak klesala dále i voda v podzemí. Stopy původních ponorů pozorujeme ve stráních a skalních stěnách údolí a žlebů. Vodní toky však přinášely i různé naplaveniny, často málo rozpustné, stékaly po nich, podhlodávaly vápencové svahy, ty se často řítily a tak se rozšiřovala údolí a v nich se zachovala izolovaná skaliska - hřebenáče.

Další články

Chetitská říše prožila svůj vrchol kolem roku 1300 př. n. l.
Chetité dosáhli mistrovství v odlévání kovů.
Pěstování pokojových rostlin v interiérech.
Dešťovka obecná žije ve velkém množství v půdě.
Moravské dušené zelí získá dušením kašovitou konzistenci.
Likvor cerebrospinalis je mozkomíšní mok.
Historie střešní krytiny sahá hluboko do minulosti.
Sýček obecný patří k ptákům velmi užitečným.
Historie plazů a jejich vývoj.
Mrtvé moře je díky soli nevhodné pro jakoukoli formu života.
Zahrada v červnu si žádá péči.
Jarní kvetoucí rostliny se objevují s příchodem jara.
Historie pily a její používání.
Hořické pískovce se charakterizují jako zpevněná, usazená hornina.

• Šedesáté číslo
• Padesát devět
• Padesát osm
• Padesát sedm
• Padesát šest
• Padesát pět
• Padesát čtyři
• Padesát tři
• Padesát dva
• Padesát jedna
• Padesáté číslo
• Čtyřicáté číslo