Sedmikvítek evropský

Bílý květ sedmikvítku evropského mívá obvykle 7 cípů.

Sedmikvítek evropský je nenáročná rostlina, jejíž květy oživují i ta botanicky nejchudší stanoviště, devastované smrčiny a ochuzené porosty kleče. V českých horách, dokonce i v Krkonoších existují leckde tak jednotvárné plochy, že na nich kromě sedmikvítku a podbělice stěží spatříme jiný květ. Tam si sedmikvítku také nejspíše povšimneme a oceníme nevtíravý půvab jeho kvítků. V nepoměrně bohatších Karpatech se tolik neuplatňuje.

Jednoduchá, 5 až 20 centimetrů vysoká lodyha nese přeslenitě nahlučené celokrajné listy ve vrcholové, zdánlivě uprostřed lodyhy umístěné růžici, z níž vybíhají 1-2(-4) vzpřímené, dlouhé, jednokvěté květní stopky. Přízemní listy chybějí. Bílý květ, 1,1-1,7 cm v průměru, mívá obvykle 7 cípů (výjimečně 5, 6, 8 či 9 cípů).

Sedmikvítek evropský snadno rozezná i neodborník. Již proto, že sedmičetná koruna je u rostlin poměrně unikátní a nahoře na lodyze umístěná listová růžice se také u jiných rostlin nevyskytuje zcela běžně.

Bílé hvězdičky sedmikvítku doprovázejí stinné humózní horské smrčiny, místy i lesy bukového stupně. Největší kolonie nalezneme v rozvolněných smrčinách parkového vzrůstu podél horní hranice lesa a v porostech kosodřeviny. Do trávníků sedmikvítek vstupuje spíše ojediněle, hojně rozšířen je oproti tomu na rašelinách a horských bažinách. Vyhýbá se vápnitým podkladům, často osídluje půdy chudé na živiny a vrstvy surového humusu. V podhůří je obvykle vázán na podmáčené půdy, v pahorkatinách roste obvykle v písčitých borech.

Areálem rozšíření sedmikvítku jsou všechna česká pohraniční horstva, dále Jeseníky, Rychlebské hory a Moravskoslezské Beskydy. Vyskytuje se v horském a subalpínském stupni, vzácnější je v alpínských či naopak v podhorských polohách. Jako relikt bývá nalézán v nízkých polohách v některých oblastech západních a severních Čech, na Vysočině a v údolí Dyje.

Květonosná lodyžka sedmikvítku vyrůstá z malé bílé hlízky. Po odkvětu společně s ní odomírá. Rostlina je jen zdánlivě jednoletá, neboť během vegetačního období hlízka vyžene obvykle dva bílé, nitkovité, velmi křehké a dlouhé podzemní výběžky, na konci zakořeňující a zduřející v dceřinou hlízku. Tímto způsobem se počet jedinců každým rokem zdvojnásobuje. Protože produkce semen je zpravidla nepatrná, v nejpříznivějších případech jedna rostlina vytváří v průměru pouze sedm semen, přičemž semenáčky několik let dospívají do květu.

Další články

Vzácné kovy a polokovy mají v současné době strategický význam.
Hvězdice vzácná podléhá výrobě suvenýrů.
Olivovník evropský pochází z Asie.
Sluneční skvrny nejsou jen efektní podívanou pro astronomy.
Bezpečnostní zámky dveří předstvují symbol bezpečí.
Kdouloň podlouhlá pochází ze Střední Asie.
Koupel je výjimečným zážitkem.
Sluneční hodiny dnes obdivujeme pro jejich uměleckou hodnotu.
Bakterie E. coli umí kontaminovat potraviny.
Sluneční energie vzniká jadernými přeměnami v nitru Slunce.
Rajská brána Florencie je zdobena výjevy ze Starého zákona.
Recepty z křepelčích vajec která se mohou pochlubit vynikajícími dietetickými vlastnostmi.
Kardinál šedý žije na území od jižní Brazílie a Bolívie až do střední Argentiny.
Kudu malý žije ve východní Africe.

• Padesáté číslo
• Čtyřicet devět
• Čtyřicet osm
• Čtyřicet sedm
• Čtyřicet šest
• Čtyřicet pět
• Čtyřicet čtyři
• Čtyřicet tři
• Čtyřicet dva
• Čtyřicet jedna
• Čtyřicáté číslo
• Třicáté číslo