Oko

Hyena čabraková

Hyena čabraková
Hyena čabraková (Parahyaena brunnea).

Někteří ptáci a savci mají v přírodě takové uplatnění, že jejich činnost není z pohledu člověka nijak vábná, ba spíše naopak odporná. Tak například supi jsou lidem nepříjemní proto, že požírají zapáchající zdechliny zvířat. Ze savců se podobnou potravou živí hyeny. Na obrázcích bývají často vyobrazeny, jak v celých tlupách trhají vnitřnosti a maso z uhynulých, vedrem nafouklých velbloudů nebo koní. Je však zajímavé, že odpor k hyenám a supům mají především Evropané, kteří do Afriky občas zavítají. Afričané mají na činnost hyen zcela opačný názor a považují je za zvířata docela užitečná. Tím, že odstraňují zahnívající zdechliny, přispívají hyeny k ozdravění ovzduší a zabraňují tím šíření různých nemocí. Proto bývají pokládány za zdravotní službu tropických oblastí.

Čeleď hyenovitých zahrnuje několik druhů středně velkých šelem, rozšířených především v Africe a částečně také v Asii. Tvarem těla připomínají hyeny velké psy s mohutnou hlavou a s vysokýma předníma nohama. Velké čelisti se silnými zuby prozrazují, že hyeny mají v chrupu ohromnou sílu. Žvýkacími svaly dovedou stisknout čelisti tak, že v nich snadno praskají i ty nejsilnější kosti kopytníků, dokonce i slonů. Při skousnutí vzniká na hrotech zubů tlak až 490 MPa.

Hyeny se však neživí jen zdechlinami. Jako nerozlučné stíny doprovázejí pasoucí se stáda různých kopytníků a čekají na příležitost některého z nich ulovit. Pokud je stádo pohromadě, drží se hyeny v patřičné vzdálenosti. Jakmile se však některý kus od stáda vzdálí, pronásledují ho hyeny tak dlouho, dokud neklesne zcela vyčerpán. Pravé hody pak hyenám nadcházejí v době, kdy se stepním kopytníkům rodí mláďata. Pokud je samice nablízku, nehrozí mláděti nebezpečí. Když však odejde za potravou, je mládě ztraceno. Takto hyeny zahubí velkou část mláďat.

Před útokem hyen nejsou chráněna ani domácí zvířata. Byla zaznamenána řada případů, kdy hyeny podnikly za noční temnoty útok na spící karavanu a způsobily velké škody na tažných zvířatech. Toto platí především o hyeně skvrnité.

Hyena čabraková, která žije v jižní Africe, je dlouhá asi 1 metr. Základní barvou její srsti je hnědá a na světleji zbarvených nohou jsou temné proužky nebo skvrny. Po stranách těla visí dlouhá hříva.

Březost samic trvá přibližně tři měsíce a v jednom vrhu bývá jedno až tři mláďata. Doba jejich odchovu trvá asi půl roku, poté již dokáží samostatně lovit. Mláďata hyeny čabrakové jsou velmi roztomilá a dají se snadno ochočit.


Další články

Zásaditost organismu a jak k ní přispět.
Město Čandígarh vyprojektoval švýcarský architekt Le Corbusier.
Červená barva krve je výsledkem obsahu železa.
Radiouhlíkové datování pomáhá zjistit stáří látek pocházejících ze zbytků těl.
Zvířata hrají ve filmu v roli chlupatých herců.
Potopa světa, o které hovoří Bible i starší písemnosti.
Deklarace nezávislosti USA byla podepsána 4. 7. 1776.
Perlivá voda prošla vývojem technologie své výroby.
Lechův kámen je mohutný žulový blok na kuřinském hradišti.
Dárci krve si prodlužují život, jedním z hlavních důvodů je snížený obsah železa.
Petrovy kameny patří k známým místům nejvyšší části Hrubého Jeseníku.
Utnapištim a příběh o potopě světa, před kterou ho Ea ve snu varoval.

Hyena čabraková je vysokonohá, poměrně subtilní šelma, připomínající stavbou těla spíše vlka než ostatní druhy hyen. Rozšířena je v jižní Africe, zvláště v poušti Kalahari a Namib.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů