Rododendrony

Rododenrony tvoří okrasu parků a dalších travnatých ploch.

Neobyčejně ozdobné, velké a většinou velice nápadně zbarvené květy rododendronů lze jen stěží přehlédnout. Možná právě proto zná rododendrony téměř každý. Na jaře, kdy se tyto jinak vcelku nenápadné dřeviny začnou předvádět v celé své kráse, se z nich lidé těší nejen ve svých zahradách, ale často za nimi i jezdí. Například do Průhonic, kde tamější park proslul pěstováním rododendronů.

Botanici zařadili rod Rhododendron do čeledi rostlin vřesovcovitých (Ericaceae), a proto jsou příbuzné například s vřesem, vřesovcem, rojovníkem nebo kyhankou sivolistou. Vědecké jméno rhododendron zavedl v 18. století švédský botanik Carl von Linné. Stejné jméno sice znali a používali již staří Řekové a Římané, ovšem pro jinou rostlinu. Například známý římské přírodovědec Plinius nazýval ve svých dílech jménem rhododendron dnešní oleandr. Zakladatel českého botanického názvosloví Jan Svatopluk Presl přisoudil rododendronu český název pěnišník, který vcelku zdomácněl, i když vedle něj se poměrně často používá, jako v některých jiných zemích, jednoduché označení rododendron.

Rododendrony

Na světě známe v současné době kolem osmi set padesáti původních botanických druhů rododendronů. U nás se ve volné přírodě nevyskytují, přestože byl na Králickém Sněžníku nalezen jeden keř rododendronu rezavého. Pravděpodobně vyrostl ze semen, která tam zavlekli ptáci z Alp, nebo také mohl být vysazen záměrně. Rododendrony jsou vlastně zbytkem bohaté třetihorní květeny, která musela ustoupit ledovým dobám čtvrtohor. Jejich souvislé rozšíření narušily tehdejší změny klimatu a dodnes přežily jen druhy žijící v příznivějších podmínkách nebo druhy, které se dokázaly přizpůsobit nové situaci. Rododendrony dnes najdeme po celé severní polokouli, od Arktidy, kde spolu s lišejníky ukazují hranici věčně zmrzlé půdy, až k rovníku. Nejvíce druhů roste v jihovýchodní Asii. V tamních tropických pralesích žijí dokonce i epifycky, tedy na jiných rostlinách, podobně jako například orchideje. Další druhy rododendronů najdeme v Severní Americe, Malé Asii, na Kavkaze, v Austrálii a také v Evropě, kde nejblíže našemu území rostou v Alpách, kde jeden druh - rododendron rezavý - místní horalé nazývají horskou růží a ve východních Karpatech na Poloninách.

Protože nesnášejí sucho, usídlily se rododendrony v oblastech s vysokými srážkami, kde rostou buďto v lesních společenstvech, nebo až vysoko v horách nad horní hranicí lesa. V těchto podmínkách tvoří často i velmi rozsáhlé porosty. Rododendrony milují humózní, kyselou půdu a neprospívají jim prudké změny teploty během dne.

Rododendrony jsou rostliny jedovaté a ve svém domově se vždy používaly v lékařství. O alpských druzích se v této souvislosti zmiňuje i Presl. V literatuře bychom našli mnoho příkladů lékařského využití rododendronů. Sibiřští lovci si údajně z listů některých druhů vaří čaj, v Himálaji obyvatelé pijí k povzbuzení šťávu z rozříznutých listů a v rumunských horách připravují osvěžující nápoj z květů. Omamné, ale i potopudné, močopudné a antiseptické účinky rododendronů znali prý nejlépe obyvatelé Asie a Severní Ameriky. Látky, které stojí za jejich léčivými účinky - arbutin, hydrochinon, rhododendrin a další, se skrývají v listech, zatímco některé jedovaté látky jsou uloženy i ve květech a dřevě, někdy i v množství nebezpečném pro člověka. Rododendrony se v poslední době velmi intenzivně zabývá farmaceutický průmysl. Z květů se získává olej k výrobě parfémů.

Rododendrony jsou většinou keře, ovšem známe výjimky, kdy stromovitý himálajský rododendron dorůstá až do výšky pětadvaceti metrů a naopak plazivý rododendron je vysoký sotva 15 centimetrů. Listy rododendronů jsou zpravidla tuhé, kožovité, u některých druhů přes zimu opadávají a nesou zároveň i důležité rozlišovací znaky. Jednotlivé pětičetné květy rododendronů jsou uspořádány v bohatá květenství - okoličnaté hrozny - a rozkvétají od krajů do středu. Opylení obstarávají převážně včely a čmeláci, plodem je tobolka ukrývající u mnoha druhů okřídlená semena.

Další články

Rododendrony nebo azalky?
Islandský lišejník pukléřka islandská povzbuzuje činnost zažívacího traktu a působí protizánětlivě.
Vlašské ořechy jsou zvláštní velmi vysokým obsahem antioxidantů v osemení - hnědé slupce jader.
Tropický deštný prales vyniká druhovou rozmanitostí.
Lstivé orchideje lákají hmyz.
Javorový sirup je sladká pochoutka, kterou využívají některé recepty.
Vánoční rostliny jsou schopny přežít i v nejhlubších mrazech.
Růže šípková je keř, který dosahuje výšky 1-3 metry.
Parfémy jsou obestřeny závojem tajemství.
Olivový olej od břehů Středozemního moře.
Němečtí vědci plánují naklonovat dokonalý vánoční stromek a splnit tím představy zákazníků.
Ovčí vlna byla ceněna v průběhu celé historie až do dnešních dnů.
Čaj Darjeeling se v himálajském podhůří pěstuje od poloviny 19. století.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů