Lužice, historické území, které bylo v minulosti po několik století i součástí české koruny, je obýváno Lužickými Srby. Rozděluje se na Horní Lužici (Budyšínsko a Zhořelecko) a Dolní Lužici, jejíž středisko je v Chotěbuzi. Dnes je menší část Lužice (na pravém břehu řeky Nisy) součástí Polska, větší část leží na území Německa. Původních obyvatel, Lužických Srbů, žije v obou Lužicích přibližně 100 000. Lužičtí Srbové používají jazyk lužickou srbštinu, která patří mezi slovanské jazyky a je tedy příbuzný češtině.
V některých obdobích historie, zejména době nacismu, byli Lužičtí Srbové nuceni čelit snahám o asimilaci ze strany početnějších Němců. Dnes práva Lužických Srbů v Sasku zaručuje Ústava svobodného státu Saska. Pro návštěvníka Lužice jsou patrně nejviditelnějším projevem dvojjazyčné nápisy, označující obce, nádraží i silniční směrovky. Lužičtí srbové dnes mohou sledovat rozhlasové i televizní vysílání v mateřském jazyce a na mnohých školách se vyučuje lužická srbština jako povinný vyučovací předmět.
Další články
Rakytník řešetlákový obsahuje v hojné míře vitamin C.
Svatý grál je kalich, který je součástí evropské mytologie.
Jackie Chan a jeho filmy, ve kterých tento herec předvádí akrobatické kousky, které berou dech.
Esperanto je umělý jazyk.
Jak uplést velikonoční pomlázku z osmi vrbových proutků.
Mrtvé jazyky ožívají
Řeka Ganga je nejposvátnější řekou Indů.
Kokosová palma je pro obyvatele tropického pásma důležitou rostlinou.