Ještě poměrně nedávno, před několika desítkami let, patřily křoviny na stráních a mezích neodmyslitelně k obrazu naší krajiny. Malebné, kadeřavými keři zarostlé stráňky, meze s rozkvetlými keři šípků či bílou pěnou kvetoucích trnek, úvozy se svahy zdobenými pestrou mozaikou travin, květin i křovin, to vše zaručovalo bohatství rostlin a živočichů, pro které již na polích nebylo místa. Poznenáhlu se však z naší krajiny vytrácejí. Ustupují polním kulturám, sadům a zahradám. Jsou zachovány jen tam, kde přírodní podmínky jiné využití nedovolují. A jen na takových místech můžeme ještě zastihnout i tvory kdysi zcela běžné a dnes ohrožené vyhynutím.
Proč ten nářek nad zkázou neužitečného roští? Právě tyto křoviny, hustá spleť pružných výhonů, pichlavých větévek a často i ovíjivých rostlin, vytvářely nejcennější útočiště všeho živého, zejména v zemědělské krajině. Vysekávání a rozorávání křovinatých mezí, stráněk a úvozů patří k největším omylům v našem hospodaření. Byly totiž nejen domovem zvěře a mnoha užitečných pomocníků zemědělců, ať to byly lovci a paraziti škodlivého hmyzu anebo opylovači zemědělských plodin, ale také účinnou a nezdolnou hrází proti větrné i vodní erozi, která dnes poškozuje více než polovinu našich orných půd.
V čem tkvěla znamenitost těchto rozlohou nevelkých a zdánlivě nenápadných přírodních nik? Především v jejich pestrosti. Zemědělské kultury jsou již svou podstatou jednotvárné, jsou to monokultury nejrůznějšími způsoby chráněné před nežádoucím zpestřením. Ani lesy v těchto oblastech nebývají jiné. Zejména v Čechách a na Moravě jsou lesní porosty jednotvárné druhovou skladbou i stejnověkostí. Mívají jen jedno dobře vyvinuté patro a živočichům neposkytují ani dostatečně pestrý výběr potravy, ani hojnost vhodných úkrytů. Všechny tyto nedostatky vynahrazovaly právě křoviny na stráních a mezích.
Tvořily je převážně plodonosné dřeviny - šípky, trnky, dříny, ostružiny a další. Pod nimi se dařilo bohatému bylinnému patru, které poskytovalo malým strávníkům dostatek pestré potravy od časného jara až do pozdního podzimu. Na stráních a mezích stále něco kvetlo, od prvních jaterníků, lísek a jív až po poslední hvozdíky, pavince a řebříčky. Stále zde bylo dostatek plodů a semen, i v zimě se tu našel nějaký zelený lístek nebo alespoň dostatek suchých stébel k utišení hladu. Býložravci, hmyzožravci, všichni si zde přišli na své.
Ještě cennější byly úkryty. Ve spleti listů a větví nacházela bezpečí bohatá společenstva hmyzu, pavouků a jiných bezobratlých. Stavěli si zde hnízda drobní ptáci, na zemi hnízdila pernatá zvěř, vyhrabávali si tu své pekáče zajíci a své nory rozmanití malí savci, myši, hraboši, lasičky a jiné drobné šelmy. Nejednou se zde usídlila i kmotra liška. Dařilo se zde koroptvím i křepelkám, hojní byli ťuhýci i sýkory a mnoho dalších dnes již vzácných tvorů. Meze byly i oblíbeným sídlištěm plazů, od ještěrek až po užovku hladkou. Pod kameny a mezi nimi pak byla sídla různých mravenců, brouků a dalšího hmyzu a v podzemních hnízdech se utěšeně množily státečky čmeláků a včel.
Taková mez v plném létě přímo zvučela životem. Našlo se zde všechno možné, od nádherných motýlů až po jasně červené sametky, od rozmanitých plžů až po hbité vosičky a pestrobarevná slunéčka. Skákali zde pestří křísi i zelená a hnědá saranče, zpívalo tu všechno možné, cvrček před podzemním doupětem i skřivan vysoko na obloze. A drobné tragédie, které se zde odehrávaly, zapadaly nenápadně do koloběhu života.
Další články
Šípek v naší krajině roste v úvozech cest, na okrajích lesa, stráních a mezích.
Albíni, bílá zvířata mají v přírodě jen malou šanci přežít.
Herbáře rostlin v průhonickém zámku
Javorový sirup používaný pro slazení pokrmů.
Rakytník řešetlákový a jeho pěstování.
Semena s návnadou lákají ptáky k sezobnutí.
Mořské řasy jsou zdrojem potravin.
Naši vodní a brodiví ptáci
Svatý grál se stal součástí evropské mytologie.
Bodavý hmyz je aktivní především v teplé části roku.
Mrtvé moře leží na Blízkém východě.
Vývoj savců v době po odchodu dinosaurů.
Mravenec lesní a jeho příbuzenstvo.
Ptačí hnízda mají různé tvary.
Med ze včelích úlů.
Pavouk tarantule nahání mnoha lidem hrůzu.
Čmeláci žijí v nevelkých koloniích.
Kobylky a saranče jsou obyvatelé letních luk.
Jackie Chan a jeho filmy ve kterých tento herec předvádí nejrůznější akrobatické kousky.
Motýlí křídla a jejich růst.
Zvířata ve filmu si dokážou nalézt cestu k srdcím diváků.
Čaj je potěcha smyslů.
Růže šípková je v naší přírodě hojně rozšířený keř.