
Gekoni jsou jednou z nejpočetnějších skupin ještěrů. Vždyť čeleď gekonovitých (Gekkonidae), rozdělená na tři podčeledi, zahrnuje na sedm set druhů v 85 rodech.
Podčeleď gekonků (Sphaerodactylinae) má pět rodů s 95 druhy. Jsou to drobné, jen 4 až 8 cm dlouhé ještěrky, rozšířené v Jižní a Střední Americe a na Antilách. Nejvíce druhů má rod Sphaerodactylus - asi 60. Jsou to štíhlí gekonci, jejichž samci jsou zbarvení jinak než samice. Příbuzný rod Gonatodes má asi 20 druhů.
Druhá podčeleď, gekončíci (Eublepharinae), má pět rodů s 15 druhy. Jsou rozšířeni od jihozápadu USA do Střední Ameriky a ve východní i západní Africe. Kromě toho je tato podčeleď zastoupena i v jihozápadní až jihovýchodní Asii. Gekončíci se od všech svých příbuzných liší tím, že mají malá, pohyblivá oční víčka a že nemají na prstech přísavná ústrojí.
Druhově nejpočetnější je podčeleď gekonů (Gekkoninae). Největší druhy patří do rodu Gekko: dvacet druhů je rozšířeno od jižní Asie až po Japonsko a indoaustralskou oblast. Gekonů známe asi 600 druhů v 75 rodech.
Nejvíce druhů gekonovitých žije v Asii, našli bychom jich zde 215. Afriku a Madagaskar obývá asi 210 druhů, tropickou a subtropickou Ameriku kolem 180 druhů, v Austrálii a Oceánii žije více než 60 druhů, na Nové Guineji 17, na Novém Zélandu 12 druhů a v jižních oblastech Evropy 4 druhy. Další tři druhy zasahují do jihovýchodní Evropy v oblasti ležící na západ od Kaspického moře. Náš kontinent je tedy na gekony nejchudší.
Většina gekonovitých má na spodní straně prstů rozšířené plošky s různě utvářenými lístkovitými šupinami. Obvykle jsou uspořádány lamelovitě. Jsou to kožní útvary s miliony mikroskopických komůrek, které dovolují gekonům přisát se a bezpečně se pohybovat i po velmi hladkých kolmých nebo převislých podkladech. Mimo to mají mnohé druhy na prstech drápky rovněž sloužící ke šplhání. Mnozí se bravurně pohybují i po stropě hřbetem dolů. Některé druhy gekonů však přísavné lamely postrádají, a proto žijí převážně na zemi, jako např. gekončíci.
Oči gekonů jsou nápadně velké, u nočních druhů se štěrbinovitou, neobyčejně pohyblivou panenkou. Denní druhy mají zornici kulatou. Oční víčka gekonů jsou většinou srostlá a průhledná, nepohyblivá jako u hadů. Jen gekončíci mají nedokonale vyvinutá víčka. zrak všech gekonovitých je výtečný.
Podobně jako naše ještěrky mají i gekoni poměrně křehký a snadno odlomitelný ocas. V případě nebezpečí ho také odhazují, čímž zaměstnají pronásledovatele a tak se často zachrání. Ocásek se totiž ještě dlouho mrská a tak upoutá pozornost nepřítele, zatímco gekon prchá do bezpečí. Po ztrátě ocásku nebo jeho části poměrně rychle dorůstá nový, ten však již nemá obratle a liší se často uspořádáním šupin i tvarem od ocásku původního. Ocásky některých druhů jsou ztlustlé a slouží jako zásobárna, například u australských druhů rodu Cedura. Je to gekoní konzerva energie.
Kůže gekonů je jemná a gekoni často pokožku svlékají, včetně průhledného pokryvu očí. Odlupuje se v cárech a gekoni zbytky obyčejně sežerou. Tito zajímaví ještěři dovedou také měnit barvy, především jejich intenzitu.
Čelisti gekonů mají množství drobných, jako jehličky špičatých zubů. Většina se živí hmyzem a jinými bezobratlými živočichy, velké druhy uchvátí a sežerou i jiné drobné ještěry, mláďata drobných hlodavců nebo ptáků. Některé druhy si však pochutnávají i na sladkém ovoci nebo rostlinných šťávách.
Většina gekonů klade vejce, jen původní novozélandské druhy jsou vejcoživorodé - samice kladou buď přímo živá mláďata, nebo se mláďata vzápětí z nakladených vajec líhnou. Samice kladou obvykle dvě vejce, někdy jen po jednom. V sezóně však naklade samička obyčejně více snůšek. Při kladení je obal vajec měkký a lepkavý, záhy však na vzduchu ztvrdne ve vápenitou skořápku. Vajíčka samice nalepuje do štěrbin skal, na kůru stromů, pod kameny apod. Někdy klade na určitá místa vajíčka několik samic. Denní gekoni felsumy však mají jiné zvyky. Samice snese jedno vajíčko, přidržuje si je na konci stočeného ocásku a přitom jím zadními končetinami otáčí, dokud měkký obal neztvrdne, což trvá půl hodiny. Poté naklade druhé vajíčko, postup opakuje a obě uloží do trhliny v kůře stromu.
Velikost gekonů se pohybuje podle druhu od 5 do 40 cm. Všichni gekoni jsou teplomilní, jen několik málo druhů žije i v mírném pásmu.
Gekon obrovský je noční stromový plaz, který dorůstá až 40 centimetrů a řadí se mezi tři největší gekony světa. Gekon obrovský žije v severovýchodní Indii, v Bangladéši, v Barmě, v Thajsku, ve Vietnamu, v jižní Číně, v Malajsii, v Indonésii, na Filipínách a ve východním indoaustralském souostroví.
Gekon ostnoocasý je malý až středně velký stromový ještěr pocházející z Austrálie. Gekon ostnoocasý dorůstá délky kolem 10 až 20 centimetrů podle druhu, má zploštělé tělo a specifické ostnité výrůstky na ocase, kterými dokáže v nebezpečí vystřikovat zapáchající obrannou tekutinu.
Gekon létavý je menší druh zajímavého, nenáročného gekona s noční aktivitou. Ve velné přírodě obývá gekon létavý především tropické deštné lesy, avšak nevyhýbá se ani lidským sídlům. rozšířený v jižním Thajsku, v Myanmaru, na Malajském poloostrově, v Singapuru, na Nikobarách a v Malajském souostroví.
Gekonek žlutohlavý je malý denní druh gekona, který dorůstá délky kolem 12 centimetrů. Gekonek žlutohlavý pochází z oblasti Střední a Jižní Ameriky. Na rozdíl od mnoha jiných gekonů je gekonek žlutohlavý aktivní ve dne, má kulaté zornice a chybí mu přísavné lamely na prstech.
Felsuma modroocasá je malý a krásně zbarvený stromový gekon pocházející z ostrovů Mauricius a Réunion. Felsuma modroocasá dorůstá délky kolem 15 centimetrů, vyznačuje se zářivě modrým ocasem a je aktivní ve dne.
Felsuma madagaskarská je velký, krásně zeleně zbarvený denní gekon pocházející z Madagaskaru. Felsuma madagaskarská dorůstá délky 25 až 30 centimetrů, žije 10 až 15 let a je to stromový ještěr.
Gekon zelený obývá Nový Zéland. Gekon zelený dorůstá délky kolem 20 centimetrů a je překrásně svítivě zelený se žlutými skvrnami na bocích.
Gekon nádherný je vzácný a krásně vzorovaný lesní ještěr žijící v jihovýchodní Asii. Gekon nádherný má kontrastní proužkované nebo síťované zbarvení, které slouží jako dokonalé maskování v lesním prostředí.
Další články
Darwin a kreacionisté soupeří v Kansasu.
Evoluce oka, jehož dokonalosti se obdivoval i zakladatel evoluční teorie Charles Darwin. Evoluce oka se stala pro Darwina probířským kamenem.