Oko

Účesy a vousy mužů

Účesy a vousy mužů v průběhu historie.

Barokní účesy
Barokní účesy

V předchozím článku jsme věnovali pozornost účesům žen, dnes budeme sledovat způsoby upravování účesů a vousů mužů. Začeneme ve starověkém Egyptě, který je tradičně pokládán za kolébku civilizace. Muži si zde upravovali vlasy seřezáváním do krátkých účesů. Pouze vtnešení Egypťané, zvláště panovníci, si v období slavností a ceremoniálů vylepšovali svůj zevnějšek pomocí paruk a umělých, různě tvarovaných vousů, připevněných na pásce od ucha k uchu. Vous na bradě byl výsadou vládců, králů a faraonů. Egypťané měli většinou od přirozenosti hladkou bradu. Vousatá tvář pro ně byla znakem barbarství. Proto si případné chloupky na tvářích trhali.

Jiná situace panovala mezi starými Asyřany, zkadeřený vous a dlouhé vlasy, to byly znaky statečného a váženého muže, bojovníka. Je zajímavé, že i v následujících dobách byly v určitých kulturách vousy symbolem mužnosti, zkušenosti, síly a svobody. Jejich ustřižení či uříznutí znamenalo mnohdy potupný trest. Například na staré Rusi byly vousy nedotknutelné až do doby vlády cara Petra I. (vládl 1689-1725). Pravoslavná církev považovala holení vousů za pohanský zvyk. Na církevním sněmu roku 1551 ruské duchovenstvo dokonce prohlásilo, že bez vousaté brady muž nemůže vkročit do posmrtného království nebeského.

Přesto se muži holí již tisíce let. Dokladem jsou archeologické vykopávky a nálezy bradýřských nástrojů. Prvními "břitvami" byly štěpiny z vulkanického skla, z pazourku nebo obsidiánu, jejichž ostrými hranami se vousy drásaly. Skutečná břitva se používala již v době bronzové. Byla odlévána do hliněné formy, určené většinou k odlití jediného kusu. Formy na vícenásobné lití vyráběli naši prapředci z pískovce. Břitvy bývaly jednobřité, ve tvaru půlměsíce, proto se jim říká lunuly. Dvoubřité lunuly měly tvar neuzavřeného kruhu, nebo byly ploché a tvarem se již poněkud přibližovaly novodobým břitvám a nožům. Brousily se často a pečlivě na kamenných brouscích. Objev železa a později oceli dal vzniknout nejen ostrým nožům, dýkám a mečům, ale i bradýřským nožíkům - předchůdcům dnešní břitvy.

V antickém Řecku nosili ctihodní muži dlouhé vlasy a vousy, které seřezávali do špičky. Mladíci nosili buďto krátké účesy, nebo si dlouhé vlasy zkadeřovali, jak dokazují nálezy ze 6. století př. n. l., a svazovali je úzkou stužkou. Otroci však museli mít vlasy seříznuté nakrátko. Holení se v Řecku rozšířilo až v době Alexandra Velikého, kdy byly v módě nejen holé tváře, ale i upravované bradky, oholené ruce a nohy a ostříhané nehty.

Od Řeků převzali zvyk holení Římané a vbrzku se holá brada stala natolik módní, že přibývalo lazebníků, kteří denně holili tváře svých zákazníků ostrým nožíkem. Tento nožík míval zprvu tvar srpu - půlměsíce, s ostřím uvnitř, později se nůž tohoto tvaru používal pouze při holení chlupů na rukou a nohou. K holení brady sloužil rovný nůž. Později, za vlády císaře Hadriána (117-138), který byl vousatý, se mezi Římany opět rozšířila móda krátkých, dokulata sestřižených plnovousů.

Většina starověkých evropských kmenů považovala dlouhé vlasy a vousy za znak mužnosti. Aby vlasy nepřekážely při práci, byly splétány, obdobně jako u žen této doby, do copánků a vousy byly různě tvarovány. Například staří Keltové je holili a nechávali si pouze velké kníry pod nosem. Byzantští muži nosili krátký, na koncích podtočený účes a tvář měli bezvousou.

V době ranného středověku, v románském období nosili muži krátké vlasy a vyholenou bradku. Církevní hodnostáři si holili i vlasy na temeni hlavy, takže vznikal kruhový účes, nazývaný tonzura. Delší vlasy a plnovous však opět bývaly znakem hodnostáře. Bojovní Normani si ve 12. století vyholovali zátylek až vysoko nad uši a vlasy z temene hlavy sčesávali do špičky dopředu. Dodávali si tím agresivnějšího vzezření a výrazně se odlišovali od ostatních západoevropských národů.

Muži žijící na konci středověku byli velicí parádníci. Zatímco jejich ženy skrývaly vlasy pod zavinutím nebo čepcem, muži popouštěli uzdu fantazii. jedni se hladce vyholovali a nosili různě podtáčené krátké vlasy, jiní je nechávali spadávat volně na ramena či je horkými želízky natáčeli, aby byly v prstencích stočeny jako lokny. Další měli "barbarský zvyk" zkadeřeného plnovousu a vlasů. Značnou péči věnovali i kosmetice vlasů. Potírali je vaječným bílkem, různými pomádami z tuků nebo oleji ze vzácných dřevin a bylin.

V 16. století, v období renesance, navázali muži na módu svých předchůdců. Dlouhé vlasy splétali do copánků vzájemně propletených nebo spadajících podél spánků. Mladí muži chodili s vyholenou tváří, starší generace nosila různě tvarovaný plnovous. Byl rozšířen především mezi vědci, filozofy a umělci. V druhé polovině 16. století se zvláště mezi šlechtici ujala španělská móda krátce zastřižených vlasů, krátké špičaté bradky a "frňousů" - krátkých knírů pod nosem.

Barokní úprava hlav mužů je téměř legendou. Účesy z vlastních vlasů, většinou dlouhých a nepříliš upravovaných, nosila chudina. Méně majetní měšťané si oblíbili kozí bradku a knír. Avšak kdo jen trochu něco znamenal a měl více majetku, snažil se přizpůsobit své vzezření králi a lidem od dvora. Charakteristickým prvkem se pro toto období stala paruka. Objevila se na dvoře Ludvíka XIV. kolem roku 1640. byla bílá nejen proto, že byla z jemných vláken ovčí vlny, ale především proto, že ji kadeřníci bohatě napudrovali. Pudr se vyráběl z mouky a v určitých obdobích, kdy byl mouky nedostatek, musela být vydávána nařízení, která toto přehnané pudrování omezovala.

Paruka byla symbolem vznešenosti a její nošení bylo dokonce stanoveno zákonem. Zprvu ji nosili především muži. Protože byla dostatečně teplou pokrývkou hlavy, nenosili přes ni klobouk, který by navíc mohl paruku rozcuchat. Takže klobouk nosili pro ozdobu pod paží. Právě v této době, za vlády Ludvíka XIV., vznikl zvyk, že muži vstupují do místnosti s nepokrytou hlavou. V tomto období také zmizely plnovousy, pouze vojenští důstojníci nosili malý knír pod nosem. Inu každý se chtěl podobat mladému holobradému "králi slunce", Ludvíku XIV.

Móda paruk přetrvala až do období rokoka, kdy muži odložili velké barokní paruky a začali nosit paruky jednodušší, po stranách nakadeřené a vzadu spletené do širokého copu s mašlí. Tato paruka byla zprvu zavedena mezi důstojníky pruské armády, ale rychle se rozšířila i mezi civilisty.

Empír - období vlády císaře Napoleona - se stal přelomem v účesové tvorbě mužů. Vrátili se k jednoduchým úpravám vlasů a tento trend vydržel až do dnešní doby. Módním se stal účes "á la Titus" - krátce sestřižené vlasy spadající do všech stran a vytvářející po stranách tváří úzké licousy nazývané favoris.

V období biedermeieru si muži želízkem - kulmou - natáčeli vlasy po stranách, mnozí si nechávali úzký pruh vousů po hranách brady a kolem úst. V německu a Anglii přišla móda dlouhé kozí bradky s neméně dlouhými kníry pod nosem. rychle se rozšířila i v českých zemích. Knír se voskoval, tvaroval do zvednutých špiček a na noc jej muži chránili páskou.

Již koncem 18. století začal být v Anglii módní "senátorský vous" - mohutné kotlety po stranách vyholené brady. V Rakousko-Uhersku, tedy i u nás, se později staly znakem státních úředníků.

První světová válka způsobila další zjednodušení účesů. Oblíbenými se staly uhlazené napomádované vlasy a pěšinkou uprostřed nebo po straně. V třicátých letech je elegáni doplňovali uzoučkým knírkem pod nosem. V této době začali módu významně ovlivňovat filmoví herci. Nosily se účesy a vousy á la některý herec.

Vývoj účesů druhé poloviny dvacátého století již nebyl tak výrazný. Ustálily se krátké vlasy sčesané do stran nebo dopředu "na ofinu". Tuto módu přerušovaly krátkodobé výstřelky, jako například krátce sestřižené vlasy nebo naopak dlouhé vlasy v šedesátých letech.

Vraťme se však k holení. Roku 1820 byla vynalezena dnešní ocelová úzká břitva se žlábkem, jejíž tvar čepele umožňoval dosáhnout velice jemného o ostrého holicího ostří. Holení přestalo být utrpením, mnoho pořezaných mužů však zřejmě inspirovalo Američana sira Kinga C. Gillettiho, aby roku 1896 nabídl veřejnosti holicí žiletku bezpečně uzavřenou do jednoduchého strojku. Konstrukce holicího strojku se postupně vyvíjela až po dnešní podobu s více břity za sebou, z nichž jeden tvář předholí a další jemně začistí. Velkým pokrokem byly také elektrické holicí strojky frézového (rotačního) a krátce po nich i planžetového typu.

Také stříhání vlasů bylo zjednodušeno. Běžné nůžky nahradily ruční listové nůžky. I ty již s příchodem elektrických strojků patří minulosti. Holení a stříhání jsou tedy dnes jednoduché a bezbolestné činnosti.

Účesy žen v průběhu dějin


Další články

Sluneční brýle vypovídají o osobnosti svého nositele.
Móda ve starověkém Řecku - muži starověkého Řecka byli velmi ješitní a snažili se zalíbit ženám.
Parfémy, které lidé používají již od dávných dob, jsou obestřeny zvláštním tajemstvím.
Arašídový olej je získáván z plodů podzemnice olejné.
Špičky, houby našich luk.
Occamova břitva odřízne části, které do vědecké teorie nepatří.
Genderová rovnost na semaforech které začnou zabrazovat také panenku.
Damascénská ocel se do Evropy dostala přes důležité obchodní centrum Damašek.
Český král Václav IV vládl v bouřlivé době přelomu čtrnáctého a patnáctého století.
Hořický pískovec ze kterého se zhotovují stavební prvky i ornamentální výzdoby.
Sběratelství nebo rabování v epoše osvícenství
Koupel je pro člověka časem odpočinku i očisty těla.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů