Oko

Rododendrony nebo azalky?

Rododendrony nebo azalky, z minulosti přetrvává zmatek v označování těchto rostlin, pro které jsou používány oba tyto názvy.

Rododendrony nebo azalky
Ať již dáváme přednost názvu rododendrony nebo azalky, jsou tyto rostliny chloubou zahrady.

Zastavme se u švédského botanika Carla Von Linné, který rododendronům přiřkl vědecké jméno. Tento muž totiž ve svých názvoslovných knihách popsal vedle rodu Rhododendron současně i rod Azalea neboli azalka. Linné se patrně domníval, že azalky rostou na suchých stanovištích, a tomu také odpovídá jeho název Azalea - v překladu znamenající suchý nebo vyprahlý. Až později vědci zjistili Linnéův omyl, azalky vůbec nemilují sucho, naopak, rostou stejně jako rododendrony ve vlhkých oblastech a mají s nimi v podstatě společné znaky. Proto tedy není ani dost dobře možné dělit rododendrony a azalky do dvou samostatných rodů.

Rododendrony nebo azalky

Tím ale vznikly velké potíže s názvoslovím. Všechny "azalky", i přes veškeré snahy o vytvoření samostatného podrodu (odporovalo by to názvoslovným předpisům), jsou tedy dnes rododendrony a jen zahradníci obvykle nedbají názvoslovných pravidel. Jméno azalka je totiž všeobecně velmi vžité jak pro malé druhy, tak i pro větší keře pěstované v zahradách a parcích. Azalky jsou většinou opadavé rododendrony a jejich pravý ráj leží v Japonsku. Odtud také pocházejí na celém světě známé kurumské azalky z ostrova Kjúšú. Velice bohatě kvetou a u nás se pěstují v květináčích.

Protože chloubou většiny pěstitelů jsou rostliny cizokrajné, začaly se poměrně brzy do Evropy dovážet zámořské druhy rododendronů a s nimi samozřejmě i "azalek". Osudy a cesty prvních expedic lze nepochybně nazvat přinejmenším dobrodružnými, neboť dovezením semen, či dokonce rostlin nebylo ani zdaleka zajištěno jejich pěstování v evropských podmínkách. Až mnohaletá, zdlouhavá, pěstitelská práce přinášela úspěchy.

První zámořský druh rododendronu byl do Evropy, jmenovitě do Nizozemí, dovezen roku 1680 z Japonska. Brzy ovšem uhynul a znovu se jej podařilo získat až po osmdesáti letech. V té době bylo již ale současně objeveno a dovezeno mnoho dalších druhů rododendronů. O počáteční objevy nových druhů se postarali z velké části Francouzi a Holanďané, ale systematickému budování sbírek se věnovali především v Anglii, zajisté také díky velmi příznivému ostrovnímu klimatu s mírnou zimou a častými srážkami, které jsou pro rododendrony velmi vhodné. Do Českých zemí se rododendrony dostaly ze západní Evropy a jejich pěstování a šlechtění se váže k jménu hraběte Arnošta Silva-Taroucy, který založil proslulý Průhonický park u Prahy. Některé "jeho" rododendrony bychom tam našli i dnes.

O dovezené rostliny je mezi zahradníky vždy velký zájem, protože ale často nemohou růst v nových podmínkách, je třeba tyto nové druhy dále šlechtit. Stejně tak je tomu i s rododendrony. Dodnes bylo ve světě vyšlechtěno velké množství zahradních forem, které splňují nejrůznější požadavky: od krásných barevných plných květů až po odolnost vůči nízkým teplotám. Přestože v Evropě věnovali zahradníci šlechtění rododendronů velkou péči a trpělivost, nejstarší tradici má šlechtění rododendronů v jejich domovině, v Japonsku. Počet všech získaných kultivarů dnes mnohonásobně převyšuje počet dosud známých botanických druhů, a těch je uváděno přibližně 850.

Zahradních forem rododendronů známe tedy již dlouhou řadu, která se stále prodlužuje. Bohatě kvetoucí rostliny však vypěstuje pěstitel jen tehdy, zajistí-li jim všechny jejich základní životní požadavky.

Jak se tedy rododendrony pěstují? Předně je třeba mít stále na paměti, že v místech, odkud pocházejí, rostou rododendrony na chudých humózních, převážně kyselých půdách (Ph 4,5 až 5,5). Nejvhodnější zeminou v našich podmínkách je pro ně proto hrubá rašelina nebo borová hrabanka, popřípadě jejich směs, a také některé složky jako přídavek zeminy (nejvýše 30 %): mladá borová kůra, listovka, říční křemitý písek. Pokud získáme těžší, méně vylehčenou půdu, je vhodné při sázení přidat na dno vyhloubené jámy drobný štěrk k usnadnění odtoku vody. I když rododendrony rostou v chudých půdách, občas jim musíme přece jen přidat některou z živin, především dusík (v dubnu nebo květnu).

Rododendrony jsou rostliny vlhkých oblastí a právě k tomu je třeba přihlédnout při volbě jejich stanoviště. Nejvíce vody spotřebují na jaře, kdy se rozvíjejí květní pupeny, a potom v červnu a červenci, kdy se tvoří nové výhony, a také na podzim před příchodem mrazů. Důkladná podzimní zálivka rododendronů, především neopadavých druhů, je velice důležitá, neboť i v zimě odpařují vodu, a mohly by nám tedy ne zmrznout, ale uschnout. Z tohoto důvodu také přikrýváme před zimou kořeny listím.

Rododendrony nemají být vystaveny prudkému slunci a změnám teplot. Vhodnější je pro ně tedy spíše severní nebo západní poloha. Vůči změnám teplot jsou odolnější druhy opadavé, protože jim nevadí například zimní slunce, které může zmrzlé listy stálezelených druhů spálit. Pokud je to možné, měli bychom rododendrony chránit i před průvanem, nejlépe v závětří zahrady.

Sázíme-li nové rostliny do vyhloubených jam, musíme jim dostatečně navlhčit kořenový bal (máčením ve vodě po dobu nejméně třiceti minut). Keře během růstu neobrýváme ani neokopáváme, protože bychom poškodili mělce rozložené kořeny. Po odkvětu opatrně, abychom nepoškodili pupeny pro nové výhony, odstraníme květenství, neboť tvorbou semen se vlastně rostlina připravuje o živiny. Brzy na jaře, ještě před květem, můžeme rododendrony seřezat, a tím zmladit. I přes veškerou péči se někdy stává, že rostliny strádají. příčinou mohou být škůdci, různé choroby či nedostatek živin. V tomto případě je nejvhodnější zalistovat v odborné literatuře nebo se poradit se zkušeným pěstitelem.

Rododendrony je možno rozmnožovat i semeny, ale to je práce velmi náročná, která vyžaduje vhodné podmínky a velké zkušenosti. V malých domácích zahradách je daleko běžnější rozmnožování vegetativní, které je možno provést několika způsoby: řízkováním, dělením, křížením, roubováním a očkováním. Jednotlivé způsoby se používají pro konkrétní případy. I vegetativní množení rododendronů proto vyžaduje zkušenosti a určitou pěstitelskou praxi a i v tomto případě je vhodné obrátit se na odbornou literaturu nebo zkušeného pěstitele.


Další články

Zahrady snů ve kterých najdou své místo i rododendrony, nazývané obvykle zahradníky azalky.
Central Park New York nabízí zeleň uprostřed velkoměsta.
Třešně a višně mají lahodnou chuť i vůni.
Rostliny a lidé obývají společné prostory.
Písek je jedním z nejběžnějších a zároveň nejpoužívanějších materiálů.
Voda a její dostatek.
Herbáře rostlin v průhonickém zámku
Semena s návnadou, kterou rostliny uplácejí ptáky.
Voda pro Zambii v Africe.
Písek zdrojem energie pro budoucnost.
Masožravé rostliny lapají hmyz.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů