Oko

Indiáni na válečné stezce

Indián na válečné stezce
Indiáni považovali boj za projev mužnosti.

Indiánští chlapci byli od dětství vychováváni k sebeovládání a pohrdání bolestí. Mladíci, kteří cítili, že neunesou strasti lovce a bojovníka, mohli zvolit úděl ženy. Oblékali se do ženských šatů a vykonávali ženské práce. Takových případů bylo ovšem málo.

Indiáni považovali boj za projev mužnosti. Šlo jim mnohem více o prokázání vlastní odvahy než o zabití protivníka. Nejvyšších poct dosáhl bojovník získáním tzv. coupu neboli úderu. Znamenalo to dotknout se nepřítele lukem, bičíkem, úderovou holí nebo pouhou rukou. Tím bojovník dával nepříteli možnost použít zbraně jako první. Dokazoval tak, že se ho nebojí. Velkým činem bylo také ukořistění štítu nebo zbraně. Dotýkat se bylo možno i mrtvého nepřítele, dokonce i jako druhý nebo třetí. Bojovník se snažil, aby měl pro svůj čin svědky.

Po bitvě mu bylo v táboře slavnostně uděleno právo nosti orlí pero. Pera se různě označovala nebo zastřihovala podle způsobu získání coupu. Byl-li Indián v boji zraněn, bylo pero obarveno červeně. Existovaly také různé způsoby, jak pera nosit. Bojovník mohl získat i jinou výsadu, např. mohl při tanci nosit u kotníku zavěšený kojotí ohon.

V indiánských bojích nebylo mnoho mrtvých. Jednak zbraně neměly dostatečnou účinnost a za druhé se většinou jednalo o nahodilé šarvátky menších skupin bojovníků při lovu. Pokud se uskutečnily větší válečné výpravy k získání skalpů nebo koní, nikdy se nebojovalo do posledního muže. Časté však byly noční výpravy mladíků do nepřátelského tábora za účelem krádeže koní. Koní si prérijní Indiáni velmi cenili a mladý bojovník kořist obvykle věnoval svému tchánovi, aby získal svou vyvolenou. Mladík začal být považován za muže také tehdy, vrátil-li se z výpravy se skalpem.

Některé válečné spolky přijímaly zásadu neustupovat z boje. Bojovník zabodl do země kopí nebo úderovou hůl a toto místo neopustil. Dlouhá válečná tažení většinou končila neúspěšně. Indiáni si nedokázali zvyknout na týdny trvající akce. Nemohli také svůj tábor nechat dlouho bez ochrany a zajištění potravy. Horkokrevné mladíky nebavilo dodržovat kázeň. Proto se z válečných výprav vytrácelo stále více bojovníků, až někdy zbyl vůdce osamocen.

Kromě skalpů si Indiáni z mrtvého protivníka brali i jiné trofeje, například prsty, srdce nebo části oděvu a zbraně. Nejednalo se ovšem o hanobení mrtvého, ale naopak o projev úcty. Indiáni si každého svého bojového úspěchu cenili a věřili, že s trofejí získají i sílu a statečnost padlého nepřítele.


Další články

Indiánská dýmka míru je název, který zavedli běloši, Indiáni používali názvu posvátná dýmka.
Čaj je vzpruhou těla i potěchou smyslů.
Malíři Indiánů mezi kterými se nejvíce proslavil George Catlin.
Divocí koně na ústupu
Javorový sirup z kanadských lesů.
Vycházkové hole patřily kdysi k výbavě každého džentlmena.
Srdce je hojně užívaný symbol.
Cvičení Qi Gong (Čchi kung) - práce s energií v sobě spojuje tělesný pohyb a dotek poznání světa, který je výsledkem hry energií, sil a vlivů.
Život bez bolesti zad které podle odhadů trápí až osmdesát procent lidí.
Svatý grál je kalich, který se stal součástí evropské kultury.
Jelenice, kůže na indiánské oděvy
Hedvábná stezka spojovala Čínu se zeměmi na západě.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů