Oko

Židle

Židle je dnes neodmyslitelnou součástí kanceláří i bytů, jaká byla její historie?

Židle
Soudobé židle vychází jak z tradičních materiálů, tak tvarů.

Posaďte se pohodlně na židli a začtěte se do historie věci, na které právě sedíte. Židle je obyčejná, běžná věc v našem životě, která v dnešní podobě vznikla ve třetím tisíciletí před naším letopočtem.

Pravěcí lidé neměli důvod sedat jinak než na zemi, v blízkosti ohnišť, nejvýše měli pod sebou klestí, seno či rohož. Dodnes tak sedávají některé domorodé kmeny, ale s tímto způsobem sezení se setkáme i v tak vyspělé zemi, jakou je Japonsko. Zde jde ovšem o tradiční záležitost japonské kultury. Zajímavé je, že náčelníci většinou seděli o něco výše - na kameni či kusu kmene. Vyvýšené sezení bylo znakem moci a velmi dlouho, prakticky až do novověku, tuto moc vyjadřovalo. Mocní seděli zpočátku pravděpodobně na sedátku ze samorostu či z balvanů. Později "přesedli" na masivní trůny, ke ktrým se vystupovalo i po několika schodech.

Nejstarší židle

Sezení se nevyvíjelo jen jako znak moci, ale také v závislosti na otopném systému a způsobu bydlení. Nízké sezení na zemi nebo nízko nad zemí souviselo s otevřenými ohništi, kolem kterých kmeny sedaly. S postupným vývojem k vyspělejší společnosti docházelo ke změnám způsobu bydlení, tím ke změnám otopného systému a zákonitě došlo i k jinému způsobu sezení. Lze říci, že sedátka a židle patří k nejstarším kulturním statkům lidstva. Odborníci odhadují, že lidé přešli od nízkého k vysokému způsobu sezení v období mezi lety 4500 až 2500 př. n. l. Tehdy vznikla ohniště uzavřená do krbů a pecí, případně vyvýšená na podezdívkách (např. černé kuchyně).

A nejen to. Ve chvíli, kdy obydlí dostala kamenné podlahy namísto hliněných, bylo nutno sedícího člověka izolovat od chladu kamene. Protože krb sálal jednostranně, vznikly trůny a sedáky se širokými sedadly, vysokými plnými opěradly, mohutnými podnožemi k opření nohou a k izolaci od studených podlah. Sadící panovník byl zprvu obkládán po stranách a za zády kožešinami a polštáři, později se tyto polštáře připevňovaly přímo k sedadlům a opěrkám. Přibližně na konci středověku tak vznikl první čalouněný nábytek.

Renesanční židle

Novověký životní styl, který přinesla renesance, změnil i lidské příbytky. Od románských a gotických se lišily lepším zateplením, barevností a nápaditostí. Objevují se teplé dřevěné podlahy a stropy, po stěnách se již nevěší kůže, ale obkládají se dřevem a textilem. Samotné stavby již nemají tak značnou tloušťku zdí a mění se i systém vytápění. K vytápění se začínají používat velká akumulační kachlová kamna. Proto dochází k výrazným změnám i u nábytku. Renesance pozvolna upustila od těžkých masivních kusů nábytku a ke změně dochází i u židlí, které do té doby připomínaly trůny. Vyrábějí se lehké a přitom stabilní a pevné rámové židle. Lze říci, že v letech 1600 až 1680 nabyla židle tvary a konstrukční principy používané dodnes.

Slovo židle je vlastně časem zkomolené a pečeštěné staré hornoněmecké slovo sidel, které samo má původ v latinském sedile.

Různé židle pro různé účely

Židle se vyvíjela i v závislosti na činnosti lidí. Lidé si postupně zpříjemňovali práci pohodlnějším sezením. Židle měly mnohdy velmi vyhraněné použití. Zajišťovaly člověku malou výškou lepší stabilitu, snížením těžiště dávaly možnost vhodného zapření nohou při práci. Nízké sedačky umožňovaly náročnou práci u různých zařízení, například u kolovratu, nebo práci na klíně a na kolenou, například mísení těsta v mísách, ševcovské práce na verpánku nebo přebírání brambor či ovoce na zápraží.

Protože židle je vlastně předmět usnadňující činnost, snižující únavu, případně předmět k odpočinku, říká se jí také někdy lenoška. Mnohé národy kdysi židle neuznávaly. Považovaly je za věc určenou ženám a dětem, případně starým a nemocným lidem. Staří Řekové proto židle téměř nepoužívali. Měli spíše jakási lehátka, na kterých odpočívali i jednali, hodovali i hrávali hry.

Každé období v jednotlivých kulturních epochách lidstva měnilo nejen význam, ale i konstrukci židle. V dobách hliněných podlah se častěji používaly židle třínohé. Rovné kamenné nebo dřevěné podlahy umožnily existenci čtyřnohých židlí. Také móda ovlivňovala tvary židlí, takže například v období baroka a biedermaieru si široké sukně vynutily hluboké široké sedáky.

Židle vyjadřovala i určité společenské postavení. I to ovlivňovalo její velikost. Zajímavou kuriozitou je soubor židlí v zasedací síni slovenského zámku Krásná Horka. Šlechtici, kteří se zde scházeli, byli různě vysocí. Aby si byli u jednacího stolu rovni, měl každý vyhrazenu židli, vyrobenou na míru tak, aby při jednání měli všichni stejně vysoko hlavu.

Židle vyráběli tesaři, koláři a truhláři. Zvláště pěkné kusy poté zdobili řezbáři. Již ve starověku byla známa technika spojování dřeva čepem a drážkou. Ve středověku již existovaly zajímavé skládací sedačky nůžkové konstrukce a dodnes oblíbený "ušák", čalouněné křeslo s opěrkami pro hlavu, vzniklo kolem roku 1720. Velmi zajímavou technologii přinesla druhá polovina devatenáctého století v čekých zemích. V továrně v Bystřici pod Hostýnem začali vyrábět lehké pevné židle z ohýbaného napařovaného dřeva - slavné thonetky.

Selské židle

Samostatnou kapitolou je vývoj lidových selských židlí, které vždy s určitým zpožděním přebíraly styl a sloh panských kusů nábytku. Byly však vždy prostší, praktičtější a o to půvabnější. Například oblíbené vyřezávané selské židle mají pravzor v renesančních italských židlích. V obytných jizbách chalup a statků převládaly vždy lavice. Židle bývaly ojedinělé, jeden dva kusy v místnosti. Určené byly nejváženější osobě, obvykle hospodáři. Usedaly na ně také vzácné návštěvy.

Soudobé židle

Soudobé židle, stoličky, taburety a křesla vycházejí jak z tradičních materiálů, tak tvarů. Ovšem dřevo je stále více nahrazováno kovem a plasty, čalounění z koňských žíní a afrických trav nahradil molitan a pěnoplasty s gumou. I tvary se přizpůsobují potřebám života moderního člověka.


Další články

Kuchyně v průběhu dějin
Mlýnské kameny pro mletí obilí.
Kamna prošla v minulosti technickým vývojem.
Javorový sirup je sladká pochoutka, kterou využívají některé recepty.
Petrovy kameny jsou protáhlá skupina bizarně tvarovaných skalek v blízkosti Pradědu.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů