Oko

Podběl lékařský, zvěstovatel jara

Podběl lékařský
Podběl lékařský je zvěstovatel jara.

Brzy zjara, sotva sejde sníh a sluníčko začne více hřát, vyrážejí u cest, v příkopech, na rumištích a tu a tam i jinde přímé šupinaté stvoly, na jejichž koncích se zanedlouho objeví svítivě žluté květní úbory. Je to podběl, sotva dvaceticentimetrová bylina, která většinu lidí zaujme jen žlutí svých květů a mnoho pozornosti jí nevěnují, i když patří k jedněm z prvních jarních kvetoucích rostlin. Snad je tak malý zájem veřejnosti o tuto bylinu zapříčiněn tím, že je běžná, že roste na tak obyčejných jílovitohlinitých místech, na nichž by jiné druhy nerostly, že vypadá jako nahá, chudá kytička, která zprvu ani listy nemá, a že je tak nízká a prostá, že se ani do vázy nehodí.

Zemědělci a zahrádkáři neměli podběl nikdy ve velké lásce, a to ani v Americe, kam byl zavlečen. Zapleveluje totiž pole a záhony a na některých místech se může stát opravdu obtížným plevelem, neboť jeho rozmnožovací schopnosti jsou značné. Množí je nejen částí podzemních oddenků, ale i semeny. A těch se vytváří na jedné rostlině i několik tisíc. Jakmile podběl odkvete, změní se žluté úbory v jakési bílé hlavičky, v nichž je plno bílých, lesklých, ochmýřených nažek, jež vítr roznáší daleko do okolí. Nebezpečí zaplevelování polí si byli vědomi již naši předkové před staletími, o čemž svědčí jedno staré lidové přísloví: "Kde roste podbílé, nedarí se obilé."

Abychom však byli k podbělu spravedliví, nemá jen samé zápory, má i své klady. Je totiž tak nenáročný, že se spokojí nejednou i s těmi nejchudšími půdami a tím se stává důležitou pionýrskou rostlinou, průkopníkem osídlování nových půd. A protože kvete velmi časně, od února až do května, poskytuje jarní pastvu včelám a řadí se mezi důležité včelařské rostliny. Nelze zapomenout ani na jeho další užitečné vlastnosti. Už v minulosti se jeho květy a listy sbíraly jako léčivé byliny a připravovaly se z nich různé léčivé odvary a čaje. Ostatně, jako přísada do léčivých čajů se podběl používá i dnes, protože obsahuje sliz, třísloviny a další látky, které působí příznivě při odkašlávání.

Druhové pojmenování podběl lékařský (Tussilago farfara) není tedy náhodné. Tento český název se ale nepoužíval vždycky, podběl měl řadu lidových jmen. Kdysi se mu říkalo mimo jiné též podkova nebo koňské kopyto. Pod tímto názvem byl uváděn i v českém překladu Mattioliho herbáře z roku 1562 a v nejstarším česky psaném herbáři Jana Černého z roku 1517 se dokonce toto staré jméno zdůvodňuje: "List má ... okrúhlý jeko šlépěje koňské." V minulém století byl tento název nahrazen jiným starým a výstižným pojmenováním - podběl. A to proto, že dlouhé řapíkaté, okrouhlé, mělce laločnaté a zubaté listy, které vyrůstají na rostlině až po odkvětu, připomínají koňské kopyto jen málo. Zato jsou v mládí, především na rubu, tedy naspodu čepele výrazně běloplstnaté, takže jméno podběl je rozhodně přiléhavější a výstižnější.


Další články

Zmizelý svět rostlin o kterém vypovídají nalézané fosilie.
Čaj je potěcha smyslů.
Podběl lékařský pro domácí lékárnu - jak ho sbírat a upravovat.
Francouzi v Americe - jejich úspěch spočíval v odlišném přístupu k Indiánům, než jaký měli ostatní Evropané.
Herbáře rostlin v průhonickém zámku
Rakytník řešetlákový přichází do Evropy.
Albert Einstein v Jižní Americe
Rostliny a lidé
Kokosová palma je pro obyvatele tropického pásma důležitou rostlinou.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů