Světlo mořských organismů

Až do roku 1934 se lidé domnívali, že hlubiny oceánů jsou ponořeny do věčné tmy. V tomto roce se americký zoolog dr. William Beebe a jeho spolupracovník inženýr Otis Barton se svou batysférou, zavěšenou na ocelovém laně, ponořili do hloubky tisíce metrů a na vlastní oči spatřili podmořský ohňostroj. Jejich užaslé a okouzlené líčení proběhlo časopisy celého světa, doprovázené kresbami, které však ani v nejmenším nemohly vystihnout živou krásu zářícího podmořského světa.

Pravda, svítící mořské organismy znali již starověcí učenci, zmiňuje se o nich Aristoteles i Plinius, ale škála zářivých tvorů, které znali, byla značně omezená a vysvětlení prapodivné. Až na počátku dvacátého století bylo nalezeno vysvětlení pro vznik světla, které vydávají živé organismy - bioluminiscence - a až v průběhu dvacátého století jsme se dočkali kvalitních snímků batypelagických živočichů, tedy obyvatel hlubokých vrstev oceánu. Nejvíce svítících obyvatel má podle dosavadních zjištění pásmo vody v hloubce od tisíce do dvou tisíc metrů. Tam je soustředěn největší počet svítících ryb, ráčků vyvrhujících svítící obláčky, pestrými světly ozdobených hlavonožců i dalších pozoruhodných stvoření fantastického vzhledu.

Co jim umožňuje svítit? Kde berou energii potřebnou k výrobě světla? Biochemický mechanismus svícení korálů objevil na počátku dvacátého století lyonský chemik Raphael Dubois. Dále se zaměřil na světélkování tropických kovaříků rodu Pyrophorus a objevil enzym, který nazval luciferasa a "palivo" luciferin.

Moderní výzkumy Duboisovy poznatky rozšířily. Dnes víme, že luciferin se za působení luciferasy okysličuje na stabilní látku oxyluciferin, která i v tomto stavu může vysílat světlo - emitovat fotony. Stálé přechody jedné látky v druhou zajišťují svícení například u ryb rodu Apogon nebo u některých měkkýšů. U jiných je zdrojem energie potřebné k svícení ATP, adenosintrifosfát, látka, která se uplatňuje i při stazích svalů.

Jiné mořské organismy svítí pomocí fotoproteinů, bílkovinných látek, které vysílají fotony bez jakékoli chemické reakce. Světlo vzniká například, proniká-li ion vápníku buněčnou blánou - tak svítí i některé mořské ježovky.

Mořské organismy však nemusí mít vlastní zdroje světla, stačí, když poskytnou v některém orgánu útočiště svítícím mikroorganismům a mají o iluminaci postaráno. Tímto způsobem svítí tzv. fotofory mnohých ryb, například hlubinné dravé ryby Melanocetus johnstoni. Ta má první paprsek hřbetní ploutve izolovaný a posunutý daleko dopředu a na jeho konci kulovitý orgán, vyplněný svítícími bakteriemi. Melanocetus ovšem neposkytuje azyl svítícím bakteriím z dobrého srdce, ale využívá je jako návnady. Za nevinnou svítící kuličkou, vyhlížející jako přijatelné sousto, číhá široká tlama s dlouhými ostrými zuby.

Proč vlastně svítí podmořská zvířena? Některé druhy, jako například Melanocetus, využívají světlo jako návnadu, jiné na sebe upozorňují druhé pohlaví - například ryby Gonastoma svítí až v dospělosti. U některých má světlo nepochybně odstrašovat případné nepřátele, kdežto u jiných, například u ráčků nebo chobotnic, v nebezpečí vyvrhujících světelný obláček namísto obvyklého "inkoustu", vytváří pro útočníka iluzi kořisti, zatímco skutečná oběť prchá pod rouškou tmy. Některým druhům ovšem slouží i jako obyčejná baterka - osvětluje okolí. Mnohé druhy dokáží svá světla rozsvěcet a zhasínat v krátkých intervalech, a to tak, že světlo zakryjí, nebo je skutečně zhasnou, například omezením přívodu kyslíku krevní cestou. To je obvyklé zejména u společensky žijících druhů, které tímto způsobem řídí pohyby celého hejna a současně vytvářejí nejkrásnější podívanou mořských hlubin.

Další články

Robot zkoumá podmořský svět Tichého oceánu. Robot, který zkoumá podmořský svět nese jméno La Ventana.

Starověké mořské národy se ve Středomoří objevily kolem osmého století př. n. l. Během krize pozdní doby bronzové způsobily mořské národy kolaps starověkých civilizací v oblasti východního Středomoří.

Mexický mořský park Revillagigedo vznikl okolo souostroví Revillagigedo. Mořský park Revillagigedo představuje největší přírodní rezervací Severní Ameriky.

Srdce je nejsilnějším svalem lidského těla. Srdce bije v těle pravidelně.

Minestrone je originální italský recept na zeleninovou polévku se vždy trochu odlišným složením. Kouzlo italské zeleninové polévky minestrone spočívá v použití sezónní zeleniny, luštěnin a těstovin.

Mořské řasy jsou v asijské kuchyni ceněné pro svou specifickou chuť a živiny, přičemž k nejznámějším druhům patří nori, wakame a kombu. Mořské řasy si získaly oblibu pro chuť umami, vysoký obsah minerálů a nízkou kaloričnost.

Bzučivé vosy nemají rády česnek. Silný zápach česneku nemají vosy rády.

Chilský ostrov Dawson tvoří součást souostroví Ohňová země. Ostrov Dawson se nachází v Magallanově průlivu zhruba sto kilometrů jižně od města Punta Arenas.

Mořské vlny jsou zdrojem energie pro Austrálii, které mohou dodávat až deset procent potřebné energie. Mořské vlny jsou pro Austrálii velkým a slibným zdrojem čisté energie, přičemž jižní pobřeží kontinentu nabízí díky silnému vlnobití ideální podmínky.

Jaký byl největší dravec všech dob? V minulosti žila na naší planetě celá řada pozoruhodných dravců.

Voda je nezbytná pro život, průmysl i zemědělství.

Hlubokotažné ocele slouží k výrobě hlubokotažných plechů. Hlubokotažné ocele jsou speciální nízkouhlíkové a nelegované oceli válcované za studena, které se vyznačují vysokou tažností a vynikající tvářitelností.

Informační stránky Yin.cz