Oko

Sergej Pavlovič Koroljov

Sergej Pavlovič Koroljov byl duchovní otec sovětské kosmonautiky, reálný kandidát na Nobelovu cenu, kterou díky sovětským úřadům nikdy nedostal, nositel Leninovy ceny, ale také vězeň jednoho z nejhorších sovětských pracovních táborů na Sibiři. Rozporuplná osobnost, jejíž zásluhy na prvních krocích lidstva do vesmíru dnes uznává celý svět.

V sovětském raketovém průmyslu byl Sergej Pavlovič Koroljov znám pod přezdívkami "Král", "Nejvyšší šéf" nebo prostě "SP" (Sergej Pavlovič). Na veřejnosti se v době největších úspěchů sovětské kosmonautiky zásadně hovořilo pouze o "hlavním konstruktérovi", nikdy nebylo uváděno jeho jméno.

Sergej Pavlovič Koroljov

Mládí

Sergej Pavlovič Koroljov

Sergej Pavlovič Koroljov byl původem Ukrajinec. Narodil se v roce 1907, vystudoval v Moskvě a ve třiadvaceti letech se stal leteckým konstruktérem. Uchvátily ho rakety. Tušil, že jim bude patřit budoucnost - lze je využít jako výkonný pohon pro letadla, kosmické lodě i jako vojenské nosiče. První pokusy s raketami ve třicátých letech měly plnou podporu tehdejších vojenských velitelů, zejména maršála Tuchačevského, který si jejich význam pro moderní vedení války plně uvědomoval. Výzkumné středisko se diskrétně skrývalo za pevnými zdmi Petropavlovské pevnosti v Sankt Peterburgu (tehdejším Leningradě) a další bylo přímo v centru Moskvy.

Plány

Koroljov od samého počátku počítal s raketami jako s nosiči bomb, uvažoval o jejich využití v meteorologii a již tehdy - ve třicátých letech - reálně přemýšlel o cestách do vesmíru. Maršál Tuchačevskij dokázal pod hlavičkou vojenských výzkumů skrýt i další výzkum v oblasti raketové techniky. Ne nadlouho. V roce 1934 se Stalin začal obávat o své pozice a zahájil likvidaci schopných lidí. Tuchačevskij byl zatčen mezi prvními již 27. května 1934. Následovala řada dalších generálů, vědců a konstruktérů z oboru vojenské techniky. Nemohl chybět ani Koroljov, který byl zatčen měsíc po Tuchačevském - 27. června. Ztloukli ho do bezvědomí a odsoudili k deseti letům těžkých prací v táboře u řeky Kolymy na Sibiři.

Návrat z pracovního tábora

Když německá vojska v červnu 1941 napadla Sovětský svaz, Stalin byl donucen některá dřívější rozhodnutí znovu zvážit. Potřeboval moderní vojenskou techniku a odborníky. Byli proto urychleně povoláni ze Sibiře a mohli žít - i když v domácím vězení - v Moskvě. Začala nepřetržitá práce. Kromě domova a laboratoře, kde pracoval například s Tupolevem, se Koroljov nesměl s nikým stýkat a nikam vycházet. I v těchto podmínkách pokračoval raketový výzkum velmi rychle.

Vjačeslav Molotov, ministr zahraničí Stalinovy vlády, se jednou pokoušel západním novinářům vysvětlit (nebyl příliš úspěšný), proč byli tak geniální lidé, kteří patřili ke světové vědecké elitě, posíláni na Sibiř. "Inteligence byla a je v hloubi svého přesvědčení vždy proti nám, proti komunismu. Jsou to individualisté a odpor k nám je pro ně stejně přirozený jako dýchání. A tak jsme museli najít řešení. Pustili jsme je ze Sibiře a zavřeli je do 'měkkých vězení'. Nesmějí se s nikým stýkat, ale vede se jim dobře. Mají dobré jídlo, dobré bydlení. Dáváme jim koláče, ale ne svobodu. A oni jsou rádi, že mohou pracovat a vyrábět pro nás rakety a zbraně."

Až na konci druhé světové války byl Koroljov oficiálně rehabilitován a propuštěn z domácího vězení.

V srpnu 1945 byl dokonce vyslán do Německa, aby pátral po tom, co zbylo z Braunova programu výroby raket V2 a co nestačili odvézt Američané a Britové.

Padesátá léta

V roce 1956 už byl Koroljov jedním u nejmocnějších mužů v SSSR, i když se o něm nesmělo mluvit. Stál v čele mohutného komplexu, který sloužil vývoji a výrobě balistických a kosmických raket. Srdcem tohoto komplexu byla tajná továrna v Kaliningradu, známá pod názvem OKB-1 (Speciální konstrukční kancelář 1). Koroljov tam byl absolutním vládcem, i když byl oficiálně odpovědný ministru obrany Ustinovovi. Padesátá léta byla pro Koroljova obdobím velkých výzkumů a prvních kosmických úspěchů. Největším nebezpečím byly útoky z ministerstva obrany, které mělo pocit, že kosmické projekty blokují vývoj nových zbraní, pro ně mnohem důležitější. Koroljov je obelstil tím, že zkonstruoval Raketu 7 (R7), první mezinárodní balistickou střelu na světě. Byla schopna donést nukleární bomby na území USA, ale stejně tak dobře mohla letět do vesmíru. Její modifikované verze později skutečně dopravovaly na oběžnou dráhu Sputniky.

Výzkum a úspěchy

Pro člověka, který dokázal na Sibiři bojovat o holý život a neustále byl pod kontrolou tajné služby, nebyl zápas o náplň práce jeho obrovského střediska ničím výjimečným. Navíc Sovětský svaz koncem padesátých a začátkem šedesátých let nebyl zdaleka tak nebezpečným místem k životu jako za dob Stalinových. Koroljov si vytvořil síť politického vlivu. Velkou oporu měl u Chuščova, který snil o sovětském prvenství v dobývání kosmu. Koroljov byl jedinou zárukou úspěchu.

Sergej Belocerkevskij, odpovědný ze teoretický výcvik kosmonautů, o tom píše: "Pokud kremelští představitelé dostali své rakety pro armádu, mohl si Koroljov v podstatě dělat, co chtěl. Jedinou podmínkou bylo, že na prvním místě je armáda, teprve na druhém vesmír. Koroljov byl nesmírně inteligentní, samozřejmě věděl, že bomby i vesmírné lodi mohou nést stejné rakety."

Chruščov i další členové politbyra byli okouzleni ohlasem, který měl ruský vstup do vesmíru, když byla 4. října vypuštěna první družice - Sputnik 1. Chruščov si přál, aby druhý Sputnik, vypuštěný 3. listopadu, vysílal z kosmu na oslavu VŘSR Internacionálu, ale Koroljov, který už plánoval vypuštění člověka, prosadil na palubu Sputniku 2 psa Lajku. Byla to první oběť vesmírných letů. Přesto byli všichni spokojeni a Koroljov dostával i nadále téměř neomezené prostředky pro vývoj a výrobu raket a střel. Vojenským představitelům oznámil, že potřebuje ještě více zdrojů na vytvoření systému špionážních družic. Předtím však potřebuje poslat do kosmu člověka, který mu řekne, jaká je tam viditelnost a jaké kamery bude potřebovat. Tak se zrodil značně dotovaný program Vostok a v říjnu 1959 bylo vytvořeno první družstvo kosmonautů. Koroljov jim říkal "moji orlíci" a vybojoval pro ně cokoliv.

Vliv NASA

Nejvíce pomáhal Koroljovovi americký Národní úřad pro vesmír a kosmonautiku (NASA). Dokud probíhaly závody o prvenství ve vesmíru, mohl si být Koroljov jist plnou podporou. Pro Chruščova to byla věc prestiže a prvořadé důležitosti. V roce 1961 závod o to, zda do vesmíru vstoupí jako první člověk Američan, nebo Rus, ještě zdaleka nebyl rozhodnut. Koroljov pracoval tak usilovně, že se těsně před startem zhroutil. V den startu však byl opět na nohou a osobně řídil celý let Jurije Gagarina. Stačilo málo, a Sheppard by byl první. Američany zdržely některé drobné závady, které se ukázaly při zkušebním letu šimpanze Hama.

Beze slávy

O dva dny později celý svět sledoval obrovské oslavy Gagarinova úspěšného letu z Rudého náměstí v Moskvě. Chruščov tehdy plakal. V každé civilizované společnosti by na předním místě vedle kosmonauta byl tvůrce úspěšného kosmického programu. Koroljov nikde nebyl jmenován, nikdo mu nepoděkoval, na Rudé náměstí přijel nenápadně taxíkem, a aby zůstal nenápadný, nesměl si vzít ani své řády a vyznamenání. Nebyl dokonce ani na dlouhém seznamu vědců, vojáků, akademiků a politických představitelů oficiálně pozvaných na oslavy Gagarinova úspěšného letu.

Sergej Belocerkevskij o tom píše: "Bylo to velmi nespravedlivé a všichni kosmonauti, kteří Koroljova milovali, byli pohoršeni a znechuceni." Výbor pro udělování Nobelových cen vznesl oficiální dotaz u sovětské vlády, zda nebudou námitky proti udělení Nobelovy ceny Koroljovovi, který umožnil první cestu do vesmíru. Sovětská vláda se vůbec nenamáhala odpovědět.

Dne 12. ledna 1966, dva dny před odchodem do nemocnice na údajně lehčí operaci střev, Koroljov poprvé za celá léta hovořil se svými přáteli, kosmonauty Gagarinem a Leonovem, o tom, co zažil při výsleších a později v táboře na Sibiři. Jeho zranění se nedala ani spočítat. Jen málokdo například věděl, že nemůže vůbec hýbat krkem, a chce-li se podívat do strany, musí otáčet celou horní polovinu těla.

Čtrnáctého ledna odešel Koroljov do kremelské nemocnice. Ukázalo se, že má dva rakovinové nádory. Při operaci došlo k silnému vnitřnímu krvácení a po mnoha hodinách na operačním stole Koroljov zemřel. Bylo mu 59 let. Na pohled zdravý, vitální muž byl zřejmě dlouhou dobu těžce nemocen, navíc oslaben roky strávenými v táboře na Sibiři i dlouholetým přepracováním.


Další články

Historická letadla Jeana-Baptisty Salise byla ve své většině zrenovována do letuschopného stavu.
Sankt Peterburg byl v sovětské éře nazýván Leningrad.
Nissan ve vesmíru - japonská firma Nissan nevyrábí zdaleka jen automobily.
Srdce je smbol, který spojuje dobrotu a milosrdenství.
Isaakijevský chrám v Sankt Peterburgu je druhý nejvyšší kostel Ruska.
Stavba lodí v Dánsku
Nejvyšší socha Buddhy stojí v indické Bódhgaji.
Úder blesku do letadla nebývá obvykle nebezpečný.
Vesmír ve tvaru trychtýře - jeden z možných tvarů vesmíru.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů