Vrchoviště - horské rašeliniště

Vrchoviště, rašeliniště v horách, jsou poslední svědci doby ledové.

Vrchoviště, horské rašeliniště - detail rašelinné vegetace, Tříjezerní slať, Šumava

Cesta horskou oblastí zavede někdy turistu do míst, kde neznatelně přibývá vody, třebaže se nalézají vysoko nad údolím proříznutým bystřinou. Za hustou kulisou smrků se otevře menší či větší bezlesá planina, nápadně tichá, dýchající kořennou vůní. Je to horské rašeliniště vrchoviště, zcela zvláštní svět, odlišný od horského lesa a trochu budící tíseň i obavu.

Vrchoviště jsou stará, jsou to poslední svědci doby ledové, kdy do hor zasahovaly ledovce. Rozkládají se v mělčích pánvích na nepropustných jílech a napájejí je téměř výhradně dešťové a sněhové srážky. Při jarním tání a vydatných deštích pohltí značné množství vody, které následně v suchém období pomalu vydávají. Horská rašeliniště vytvářejí i zvláštní mikroklima. Všudypřítomná voda ochlazuje okolí až o několik stupňů. V suchém letním období se naopak povrch prohřeje a je mnohem teplejší než okolní stinné porosty.

Stavební jednotkou vrchoviště jsou mechorosty, rašeliníky. Mají úžasnou schopnost jímat vodu - nasají dvacetkrát větší množství vody, než váží jejich suchá stélka. Rašeliník trochu připomíná korálový útes. Jen tenká povrchová vrstva je živá, pod ní se hromadí odumírající a odumřelé části, sahající často až do hloubky několika metrů. Zde se za nepřístupu vzduchu složitými chemickými pochody vytváří rašelina. Člověk zde bezděky cítí nebezpečí. Půda se mu houpá pod nohama, boří se, místy prokukují menší či větší jezírka tmavé vody. Tato voda je měkká, kyselá a hnědě zabarvená vyluhovaným humusem.

Na povrchu rašeliniště neroste ovšem jen rašeliník. Téměř všude bíle svítí vatové chumáčky suchopýru pochvatého. Po povrchu se plazí klikva žoravina s tuhými lístky a krásnými narůžovělými květy, které se v pozdním létě přemění v červené bobule, roste zde vlochyně příbuzná borůvce, kyhanka sivolistá a vzácně i rosnatka okrouhlolistá, vylepšující si chudý jídelníček lapeným hmyzem. Podobně si vypomáhá i tučnice obecná. Vedle zajímavé vegetace zde žije i neobvyklá zvířena, množství různých pavouků, sekáčů a jiné drobotiny. Mezi ní kraluje jako malý drak čolek horský s krásně oranžovým bříškem, obojživelník, který se dokázal přizpůsobit dlouhým zimám a velmi krátké letní sezoně, a dokonce i v těchto drsných podmínkách dokáže dokončit svůj vývoj.

Hřebenová vrchoviště bývají často úctyhodně rozlehlá, ale i na jiných místech najdeme na svazích i na plošinách menší, leč neméně zajímavé tůňky.

Zvláštní ochraně se těší dvě největší jesenická rašeliniště - státní přírodní rezervace Na skřítku a Rejvíz, která je zpřístupněna naučnou stezkou. Rejvíz je největší moravské rašeliniště a vzhledem silně připomíná severskou tundru. Není divu. Průměrná roční teplota je zde pouze 5,6 °C a průměrný roční úhrn srážek činí 1000 mm. Rezervace se rozkládá v mělké pánvi ve výšce 720 až 770 m a měří 260 hektarů. Pod povrchem se skrývá dva a půl milionu krychlových metrů rašeliny, sahající až do hloubky šesti metrů.

Stáří rašeliniště je odhadováno přibližně na 7000 let, je tedy poměrně mladé, vzniklo až v době poledové. Starší část, Malé mechové jezírko, je nepřístupná, Velké mechové jezírko s volnou plochou vody je cílem naučné stezky. Jezírka lemují porosty borovice blatky, dosahující výše dvanácti metrů. Zdá se neuvěřitelné, že její kmeny o průměru okolo 20 centimetrů jsou staré 150 let.

Povrch rašeliniště není rovný. Střídají se zde kopečkovité vyvýšeniny, bulty, s mělkými prohlubněmi, šlenky, zaplavenými vodou. Na povrchu vyvýšených kopečků, tvořených bujně rostoucími rašeliníky, se uchycují mladé borůvky, brusinky a suchopýr, později klikva, kyhanka, omamně vonící rojovník bahenní i některé druhy vstavačů. Rašeliniště pomalu dorůstají, horní vrstva odumírá, klesá a nové rostliny nahrazují ty, které se dole mění v rašelinu.

Velká vrchoviště mají i bohatší zvířenu. Žije zde hraboš mokřadní, oblíbená kořist sýců rousných, skokan rašelinný, nad jezírky loví létající hmyz netopýr severní. V rašeliništi si staví svá nenápadná hnízda i vzácný mravenec rašelinný. Rostliny i bobule lákají vysokou zvěř i tetřívky. Nad vodou zahlédneme jako blesk poletující šídlo horské, nad bulty se třepetá žluťásek borůvkový... Avšak lov vzácného hmyzu zde není na místě. I ti nejmenší živočichové jsou součástí chráněné biocenózy. A pak, jakékoli odbočení z cesty může mít pro člověka neznalého poměrů i tragické následky.

Horská vrchoviště jsou cenné památky přírody, vytvářející se po tisíciletí a žijící vlastním specifickým životem

Další články

Albíni, bílá zvířata mají v přírodě jen malou šanci přežít.
Mravenec lesní pomáhá udržovat biologickou rovnováhu hmyzích druhů.
Vitamin C, okolo kterého vznikla v minulosti celá řada mýtů.
Ledovec kdysi pokrýval většinu území našeho státu.
Rakytník řešetlákový obsahuje v hojné míře vitamin C.
Mořské řasy jsou využívány mnohými asijskými recepty.
Voda, které je na některých místech nedostatek.
Pavouk tarantule nahání mnoha lidem hrůzu.
Horský ledovec a části, které ho tvoří.
Kyselé deště a oteplování - souvislost těchto dvou fenoménů.
Pitná voda z mořského dna
Med využívají tradiční recepty na výrobu perníku.

Vrchoviště jsou stará, jsou to poslední svědci doby ledové, kdy do hor zasahovaly ledovce.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů