Datlovka vrtavá proráží kámen

Datlovka vrtavá proráží kámen leptáním za pomoci kyseliny.

Serapisův chrám

Staří Římané nám nezanechali jen přísloví o vytvalosti, symbolizované stále dopadající kapkou, ale i množství rozmanitých staveb. Mnohé z nich uchvacují umělce i archeology, existuje však jedna, nad níž jásají geologové a zoologové. Stojí na břehu Neapolského zálivu u Pozzuoli, starověkých Puteol, a je to chrám zasvěcený bohu Serapisovi. V troskách tohoto chrámu se dochovalo několik mramorových sloupů. Až do roku 1749 byly zasypány sopečným popelem, jen nejvyšší části vyčnívaly. Vykopávky odhalily nejen půvab sloupoví, ale také záhadu. Do výšky tří a půl metru nad podlahou chrámu jsou sloupy neporušené, jako by právě opustily kamenickou dílnu. Další část je však provrtána hladkými rourovitými otvory a až ve výši zhruba šesti metrů jsou sloupy opět neporušené až ke svým vrcholkům.

Kdo to tak vandalsky poničil krásné sloupy? Vandala nebylo těžké nalézt. Je v celém Střdomoří velmi hojný a své hlaďoučké rourky vyvrtává do vápencových kamenů, ovšem těsně pod hladinou moře. Je jím mořský plž datlovka vrtavá (Lithodomus lithophagus). Jak se dostali mořští mlži do sloupů chrámu na mořském břehu? Docela jednoduše. Výbuch Solfatary, sopky v blízkém sousedství, zasypal podlahu chrámu ve druhé polovině 12. století třímetrovou vrstvou sopečného popela. Vzápětí však celé pobřeží pokleslo a chrám se octl na dně moře, zhruba v hloubce šesti a půl metru. Sloupy zasypané popelem byly chráněny, jejich odhalené části se však staly kořistí datlovek, které v nich hloubily své chodbičky tři a půl století. Výbuch další sopky - Monte Nuovo roku 1538 - vyzdvihl chrám znovu nad hladinu a současně zasypal sloupy další ochrannou vrstvou popela. Tak se stalo, že se datlovkám nepodařilo zcela rozhlodat svrchní část sloupů a současně bylo jejich dílo chráněno před ničivými účinky povětrnostních vlivů. Díky této souhře náhod se nám zachoval jedinečný dokument o poklesech a stoupání pobřeží v této neklidné oblasti, potvrzující historické zprávy i jiné archeologické nálezy zcela jednoznačně.

Datlovka vrtavá

Podívejme se na živočicha, který se stal korunním svědkem těchto změn. Je to příbuzný známé slávky jedlé a vypadá opravdu jako pecka z datle. Má hnědožluté, asi 8 cm dlouhé a poměrně tenké lastury, na nichž ani vpředu, ani vzadu nenajdeme pilníkovité zoubky, jimiž své skrýše vyvrtávají skulaři, mlži z rodu Petricola a Saxicava, dřevohlodky a sášně. Datlovka si nepotrpí na hrubé násilí ani na těžkou práci. Své chodbičky hloubí do vápencových kamenů nebo do korálových útesů chemicky. V přední části svého pláště má žlázu, která vylučuje zvláštní, silně kyselý sekret. Tato tekutina, v podstatě slabá kyselina, leptá skálu a datlovka tak celkem bez námahy získává spolehlivý úkryt, který velmi potřebuje, protože všude, kde se vyskytuje, je považována za zvláštní pochoutku.

Jak to ale dělá, aby kyselá tekutina nepoškodila její vlastní vápenité lastury? Chrání si je neobyčejně silnou vrstvou organické látky konchiolinu, kterou nazýváme periostrakum. Leptání je ovšem proces pomalý, a proto zejména mladá datlovka potřebuje něco, čím by se přidržela na povrchu kamenů, dokud si nevyleptá dostatečně dlouhou chodbičku. Proto má, jediná ze všech vrtavých mlžů, ještě jednu žlázu, která vylučuje vlákna byssus. Těchto vláken používá ovšem pouze v mládí, později byssus ztrácí a na dospělých datlovkách bychom toto užitečné dědictví po příbuzných hledali marně.

Další články

Kámen magnetit je přírodní magnet a přitahuje železné předměty. Magnetit je nejznámějším přírodním magnetem.

Tradiční japonské necuke připevňují předměty k opasku. Necuke začaly vyrábět i ze vzácných materiálů, jako slonoviny, kovu, porcelánu nebo drahokamů.

Nemocný kámen historických památek.

Anglie představuje největší a nejlidnatější zemi Spojeného království Velké Británie a Severního Irska. Anglie, součást Spojeného království, se pyšní bohatou historií sahající až do paleolitu.

Balkánská země Albánie se vyznačuje kontinentálním podnebím s chladnými zimami a teplými léty. Albánie je destinace nabízející jak nedotčenou přírodu, tak i živá letoviska.

Lehký frachťák Starlight byl navržen ve tvaru letícího křídla. Starlight se vyznačuje chopností létat i v atmosféře.

Lechův kámen je mohutný žulový blok na hradišti Stará Kouřim. Lechův kámen je rulová skalka, která se nachází na kopci zvaném Stará Kouřim.

Pravěcí lovci sobů žili v Evropě před zhruba dvaceti tisíci lety. Lovci sobů využili změnu klimatických podmínek.

Pevnost Fort Bard byla postavena v devatenáctém století rodem Savojských na skalnatém výšině nad Bardem v údolí Aosta. Impozantní italská pevnost Fort Bard představuje místo, kde se dokonale snoubí dramatická horská příroda s tisíciletou vojenskou historií.

Stavební slohy novověku na sebe navzájem navazovaly. Stavební slohy novověku přinášely každý nové prvky.

Kovová slitina bronz má dodnes v technice své místo. Bronz se vyznačuje vysokou tvrdostí, odolností proti korozi a typickou tmavě oranžově hnědou barvou.

V Moravském krasu je Pustý žleb nejnavštěvovanější oblastí. Pustý žleb je hluboké krasové údolí mezi ponory Sloupského potoka u Hřebenáče ve Sloupském poloslepém údolí a vývěrem řeky Punkvy.

Obilí meloucí mlýnské kameny v sobě odráží postupy jejich výroby a použití. Mlýnské kameny známé jako žernovy se skládají ze dvou kruhových kamenů.

Ústně tradovaná přísloví vychází z lidové moudrosti. Česká přísloví jsou pokladnicí lidové moudrosti. Tyto krátké, často rýmované výroky nabízejí cenné rady pro každodenní život.

Informační stránky Yin.cz