Oko

Strunatci

Strunatci jsou skupinou živočcichů, do které je řazen i člověk.

Strunatci
Strunatci a jejich rozdělení

Strunatci neboli chordata jsou skupinou živočichů, ve srovnání s jinými (např. členovci) poměrně nepočetnou, která se vyznačuje vysoce vyvinutou nervovou soustavou a s tím spojeným komplikovaným a na vnější podněty dokonale reagujícím chováním. Právě mezi strunatci najdeme největší živočichy minulých geologických epoch i současnosti. Strunatci nejvíce ovlivňují náš život, a proto jsou také nejdokonaleji prozkoumáni.

Máme-li strunatce zařadit do soustavy živých organismů obývajících planetu Zemi, pak musíme konstatovat, že patří do říše živočišné, mezi živočichy mnohobuněčné, do oddělení coelomových, tedy mezi živočichy s druhotnou tělní dutinou (coelomem), pododdělení druhoústých, tedy mezi takové, u nichž se ústní otvor prolamuje druhotně na opačném konci zárodku, než je prvotně vznikající otvor gastruly při rýhování vajíčka.

Strunatci a jejich rozdělení

Toto dělení vám možná připadá nedůležité, ale má svůj význam. Díky tomuto detailu pozorovanému v časném stadiu vývoje zárodku totiž víme, že strunatci jsou v živočišné říši dosti osamoceni, že mají velmi málo příbuzných - jen malou skupinu polostrunatců, ještě menší ploutvenky a trubicovce a také kmen ostnokožců. Tato rodina druhoústých je společnost zdánlivě velice nesourodá, ale ač se na pohled od sebe velice liší, mají přeci jen základní znaky společné. Konečně i ve vlastním kmeni strunatců jsou mezi jednotlivými představiteli značné rozdíly. Mezi strunatce řadíme pláštěnce, které si člověk nedostatečně informovaný v zoologii může splést s nějakými mořskými houbami (sumky) nebo dokonce s láčkovci (salpy), bezlebečné, podobající se spíše nějakému červu či plži a obratlovce, z nichž ti nejmenší měří několik centimetrů a ti největší třicet metrů.

Tyto tři podkmeny se liší nejen vzhledem a velikostí, ale také početností. Bezlebeční (Cephalochordata) mají všho všudy 25 druhů, patřících do tří rodů. Všichni žijí v pobřežním pásmu moří, přes den zahrabáni v písku, v noci plavou nade dnem.

Druhý podkmen - pláštěnci (Urochordata) - čítá přibližně 2000 druhů vesměs mořských živočichů, rozdělených do tří tříd. Nejpočetnější třídou jsou sumky, kterých známe více než 1900 druhů. Dospělé sumky žijí přisedle na mořském dně a jejich pohyby se omezují na otvírání a zavírání dvou tělních otvorů a smršťování nebo natahování vakovitého těla. Množí se pohlavně i nepohlavně, takže vytvářejí kolonie. Druhá třída, salpy, plavou volně v moři, buďto jako jednotlivé soudečkovité organismy, nebo jako kolonie. Je jich známo jen přibližně 50 druhů. Třetí třída, vršenky, jsou nepatrní, nejvýše 3 cm dlouzí tvorové plovoucí rovněž v moři - je jich známo asi 60 druhů.

Co mají tito zvláštní živočichové společného s obratlovci - rybami, plazy, ptáky či savci? Jak je možné dávat dohromady tak rozdílné tvory? přes všechny vnější rozdíly mají všichni strunatci společnou vnitřní kostru, jejímž základem je právě orgán, který jim dal jméno - hřbetní struna neboli chorda. Tento pružný útvar probíhá mezi trávicí a nervovou soustavou na hřbetní straně těla. Nervovou soustavu tvoří dlouhá trubice na hřbetní straně. Po celé její délce probíhá středový kanál. Trávicí trubice ústí před koncem těla, takže vzniká pravý ocas a srdce je umístěno na břišní straně pod trávicí trubicí.

Všechny tyto znaky rozezná u dvou dříve zmíněných podkmenů jen zkušený anatom, ale u obratlovců jsou již dokonale vyvinuty. Chorda ovšem v dospělosti buďto zcela mizí (u ptáků), nebo se uchovává jen jako malé zbytky, její úlohu však přejímá pevná a současně pohyblivá páteř sestavená z kostěných obratlů. Nervová i cévní soustava obratlovců je velmi dokonalá a výkonná, a proto patří obratlovci mezi nejzdatnější obyvatele naší planety. Známe jich celkem asi 47 000 druhů žijících, k nimž přistupuje ještě značné množství druhů, ba celých skupin vymřelých.

Nejdokonaleji zachovanou chordu mají ze všech obratlovců zástupci starobylé nadtřídy bezčelistnatců, vodních živočichů, kteří ještě nemají vytvořené čelisti, a proto se živí sáním buďto drobné potravy rozptýlené ve vodě, nebo tělních tekutin jiných živočichů. Většina bezčelistnatců vymřela již v dávné minulosti (v prvohorách), do dnešní doby se zachovalo jen asi padesát druhů mihulí a sliznatek.

Mnohem dokonalejší čelistnatci se pak dělí na osm tříd, z nichž dvě jsou již zcela vymřelé. Pancířnatí žili především v prvohorách, v devonu, a vypadali jako ryby převlečené za rytíře, měli hlavu a hruď krytou pevným kostěným pancířem. Trnoploutví byli malí, nejvýše 30 cm dlouzí obratlovci vzhledem připomínající ryby. Jejich tělo kryly kostěné šupiny a ploutve, na pohled podobné rybím, neměly kostěnou kostru, ale byly vyztuženy silným trnem na předním okraji. Žili rovněž v prvohorách.

Nejstarobylejší z dosud žijících obratlovců jsou paryby, jejichž předkové se poprvé objevili koncem devonu. Přestože jim v mořích, která jsou téměř výhradně jejich životním prostředím, konkurují ryby a savci, jsou ještě dnes velmi početní a zatím známe více než 600 druhů, od nevelkých máček, rejnoků a chimér až po obrovité žraloky velrybí (18 m).

Největší počet druhů mezi obratlovci má třída ryb - 24 000. Ryby patrně není třeba nikomu představovat. Objevily se již v devonu.

Třída obojživelníků je méně početná, na celé Zemi žije přibližně 3000 druhů, drtivá většina z nich v tropických a subtropických oblastech. Dělí se na pět podtříd, z nichž dvě jsou zcela vymřelé. Nejstarobylejší obojživelníky známe již také z devonu a vidíme na nich zřetelně vývoj obojživelníků z ryb.

Velmi významná je třída plazů, která má v současnosti asi 6000 druhů, avšak její rozvoj v minulých geologických epochách nemá v živočišné říši obdoby. Z osmi známých podtříd je již pět vymřelých a také dvě ze tří dosud žijících představují již skupiny vymírající (želvy a krokodýlové). Jen třída Lepidosauria je dosud v plném rozvoji.

Dědici slávy plazů jsou jednak ptáci, široce rozšířená třída o bezmála 9000 druzích. Je to skupina nepoměrně mladší než předchozí, první praptáky známe ze svrchní jury (druhohory). První pravé ptáky známe ze spodní křídy.

Dalšími úspěšnými potomky plazů jsou savci, třída u které známe 4300 druhů. Dělí se na čtyři podtřídy, z nichž dvě jsou již vymřelé. Objevili se již v juře a prošli bouřlivým vývojem od malých, rejskům podobných multituberkulátů až po dnešní či nedávno vymřelé obří chobotnatce, kytovce či kopytnatce.


Další články

Albíni, bílá zvířata mají ve volné přírodě pouze minimální šanci přežít.
Čaj je potěchou smyslů i těla.
Země, planeta mnoha tváří a rozmanitých barev.
Pitná voda z moře může být řešením jejího celosvětového nedostatku.
Srdce v kultuře i biologii.
Zkameněliny dávných ryb
Žraloci číhající v úkrytu se podobají spíše rejnokům a žijí ve všech oceánech.
Mořské řasy jsou zdrojem potravin pro budoucnost.
Mrtvé moře je slané jezero ležící na Blízkém východě.
Žralok Megalodon se specializoval na velké mořské obratlovce.
Byla Byzantská říše dekadentní orientální země nebo kvetoucí stát?
Mimika zvířecího obličeje a ocasu v komunikaci zvířat.
Písek pokrývá dna řek, jezer i moří.
Planeta Venuše je žhavou výhní.
Geologické podloží Zambie

Strunatci jsou skupinou živočcichů, do které je řazen i člověk.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů