Oko

Chvostoskoci - sněžné blechy

V době, kdy zima předává své žezlo jaru, můžete na sněhu narazit na drobné živočichy, kteří při vašem přiblížení unikají skákáním podobně jako blechy. Jsou to chvostoskoci, kterým se právě pro tento způsob pohybu říká také sněžné blechy.

Chvostoskok
V době, kdy zima předává své žezlo jaru, můžete na sněhu narazit na drobné živočichy, kteří při vašem přiblížení unikají skákáním podobně jako blechy.

Často se vám v předjaří může stát, že na zbytcích tajícího sněhu uvidíte jakési "smetí", které poskakuje jako blechy. Při bližším pohledu se ukáže, že to skutečně jsou drobní, různě zbarvení tvorečkové. Někteří jsou modrošedí, jiní žlutavě zbarvení s fialovou nebo modrou kresbou, další nazelenalí a jiní například duhově šedí. To všechno jsou chvostoskoci, příslušníci největšího řádu hmyzu bezkřídlého.

Při svých toulkách naší přírodou můžete narazit na jeden z přibližně 250 druhů chvostoskoků a mimo nich i na další představitele bezkřídlého hmyzu - maličké, v půdě žijící hmyzenky (Protura), vidličnatky (Diplura) a šupinušky (Thysanura). Ve světě je ovšem bohatství chvostoskoků podstatně větší než v našich krajích - zatím je popsáno přibližně 2000 druhů, ale toto číslo pravděpodobně nebude konečné. Chvostoskoci totiž žijí především v půdě, v trouchnivějících látkách, v opadaném listí, pod kůrou stromů i na rostlinách a díky své nepatrné velikosti unikají pozornosti.

Mnohé druhy jsou světloplaché a můžeme je získat pouze s pomocí zvláštních přístrojů, fototermoeklektorů, které je z jejich prostředí vypudí. Jiné se na povrchu půdy objevují jen za zvláštních okolností. Například v době tání nebo po silném dešti můžeme v Krkonoších, Orlických horách nebo na Slovensku objevit na loužích celé houfy poměrně velkých modrošedých chvostoskoků - příslušníků druhu larvěnka obrovská. Za normálních okolností žije tento velký chvostoskok v půdě, opadance, v detriu u paty stromů a na podobných místech a venku se objevuje jen za vlhka, například ráno, kdy ještě leží rosa.

Jiné druhy, zejména kulatí chvostoskoci z podřádu srostločlenek, žijí na rostlinách, na mechu nebo na pařezech a padlých kmenech. Ty z rostlin poznáme jen tehdy, smýkáme-li jemnou sítí, ty volně žijící můžeme někdy vidět i pouhým okem, pokud se opravdu pozorně díváme. Tak například si můžeme všimnout kapiček "smoly" na padlém kmeni. Lesknou se na slunci a zdánlivě se nepohybují. Sotva se však přiblížíme, lesklé černohnědé "kapky" o průměru nejvýše 1 mm odskakují jako blechy. Tak se můžeme seznámit s podrepkou hnědou (Allacma fusca), běžným chvostoskokem našich pralesů.

Většinu chvostoskoků však musíme svědomitě hledat. Je to totiž hmyz s velice jemnou a křehkou strukturou těla. Chvostoskoci nemají zdaleka tak pevný povrch těla jako například brouci, proto jim velice škodí teplo a sucho. Nejlépe snášejí nepříznivé podmínky právě podrepky, nejspecializovanější a patrně nejmladší z chvostoskoků. Ty nejstarší, typické volnočlenky s protáhlým tělem, se vyskytovaly už v prvohorách, v devonu, a vcelku se od dnešních nelišily. Chvostoskoci (Collembola) patří tedy ke skupinám velmi starobylým. jejich životní prostředí se patrně v průběhu těch stovek milionů let příliš nezměnilo, vždy žili v půdě a v tlejících částech rostlin, a proto ani na jejich tělech neprobíhaly příliš nápadné změny.

Přes zdánlivou jednoduchost však mají chvostoskoci velmi důmyslné a specializované smyslové orgány, jejichž činnost nám zůstává záhadou. Vedle malých jednoduchých oček, kterých může být na každé straně až osm, mají mnohé smyslové brvy, tyčinky a čípky, drobné vychlípené orgány (pseudocelly) i složitější soubory hrbolků a měchýřků (postantennální orgány), umístěné za tykadly. Nejvíce smyslových orgánů je pochopitelně na tykadlech, ale také na různých místech těla nalezneme pozoruhodné orgány, jimiž tyto druhy hmyzu vnímají své okolí.

Chvostoskoci se většinou živí odumřelými rostlinnými zbytky, některé druhy, zejména larvěnky rodu Onychiurus a podrepky, však mohou sát na rostlinách, a dokonce i působit škody. Svou nepatrnou velikost vynahrazují počtem jedinců. Škodí zejména ve sklenících, na žampionech a kulturách zeleniny, ale také na pokojových rostlinách.


Další články

Kobylky a saranče jsou obyvatelé našich luk.
Mravenec lesní staví mraveniště, jež jsou velmi rozsáhlou a důkladně organizovanou stavbou pro statisíce obyvatel.
Co dokáží pavouci se svými vlákny
Pavouk tarantule nahání mnoha lidem hrůzu.
Stromy jsou největší a nejstarší živé organismy světa, které známe.
Kyselé deště a oteplování - souvislost těchto dvou fenoménů.
Jak skáče blecha a jakým způsobem dosahuje svých pověstných skokanských výkonů.
Tropické deštné pralesy v Kostarice jsou objektem ochrany.
Měření tuku v těle umožňují hodinky, které vynalezli japonští tvůrci.
Masožravé rostliny jsou často nemilostrnými pastmi pro hmyz i drobné obratlovce.

Chvostoskoci se většinou živí odumřelými rostlinnými zbytky, některé druhy, zejména larvěnky rodu Onychiurus a podrepky, však mohou sát na rostlinách, a dokonce i působit škody. Svou nepatrnou velikost vynahrazují počtem jedinců.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů