Sladkovodní řasy

Přestože jedlé mořské řasy znali Číňané a Japonci již v nejstarších dobách, znalosti o sladkovodních řasách zaostávaly. problém s jejich pozorováním vyřešil až v první polovině 17. století objev mikroskopu.

Sladkovodní řasy, vpravo šroubovitá řasa Spirogyra, uprostřed zlativka Desmidium a vlevo kulovitá zelená řasa Eudorina elegans.

Až do 17. století byly sladkovodní řasy považovány za hmyzí výkaly nebo za hnilobnou pěnu. Skutečně seriózní výzkum řas započal vlastně až v 19. století a od jednodušších sinic byly odděleny počátkem dvacátého století.

Řasy jsou autotrofní (fotosyntézy schopné) jednobuněčné nebo mnohobuněčné rostliny. V jejich buňkách bychom našli jádro, ostatní běžně známé organely rostlinné buňky, v plastidech asimilační barviva, převážně různé typy chlorofylů. Řasy jsou velmy starobylé organismy. Díky své schopnosti produkovat pomocí fotosyntézy z oxidu uhličitého a slunečního záření kyslík, připravily v dávné minulosti příhodné podmínky pro vznik složitějších organismů. Během svého dlouhého vývoje prošly celou řadou různých vývojových stupňů, charakterizovaných stavbou stélky a kombinací asimilačních barviv. Z toho vychází i systém rozdělení řas, který je řadí od nejjednodušších až po nejsložitější.

Řasy žijí jednotlivě nebo v koloniích téměř všude - ve sladkých i slaných vodách, v půdě, termálních pramenech i na sněhu, na jiných rostlinách a tvoří i stélky lišejníků. Řasy se rozmnožují nepohlavně dělením buněk nebo kolonií, pohlavně výtrusy nebo pomocí pohlavních buněk - gamet. Některé zelené řasy jsou charakteristické svými životními cykly.

K nejatraktivnějším řasám patří bezesporu mořské druhy s velkými, dokonale organizovanými stélkami připomínajícími vyšší rostliny, ovšem velmi zajímavé a často i důležité jsou i některé řasy sladkovodní. Můžeme je samozřejmě nalézt i v České republice a mnohé jistě znáte sami. Z těch nejjednodušších lze jmenovat například obrněnky třídy Dinophyceae, zlativky (Chrysophyceae), různobrvky (Xantophyceae) nebo skrytěnky (Cryptophyceae). Jejich buňky jsou obvykle opatřeny dvěma bičíky. Skrytěnky se vyskytují převážně na jaře, kdy ve vodních nádržích vytvářejí vlastně první větší množství biomasy. Způsobují v této době žlutohnědé nebo vzácně i modré zbarvení vody. Obrněnky kryjí svoji buňku jakýmsi pancířem, tvořeným destičkami z celulózy. Zlativky vytvářejí vápnité nebo křemičité schránky s šupinami a ostny. Různobrvky jsou v našich vodách poněkud vzácnější.

Droboučké mikroskopické řasy se silně zkřemenělými schránkami - připomínající malé ozdobné krabičky - znají asi nejvíce akvaristé. Tyto hnědozlatavě zbarvené sladkovodní řasy se při slabém osvícení akvária objevují na skle a kamenech. Jsou to rozsivky, které byste dobře viděli pod mikroskopem v kapce vody s částí seškrábnutého rezavého povlaku. Jejich pěkné tvary při zvětšení dobře vyniknou. Některé druhy rozsivek se často samostatně vznášejí ve vodě a jiné, přichyceny slizem, žijí na povrchu rostlin.

Řasy rozsivky známe již z konce druhohor, ale skutečně masově se rozšířily až v třetihorách a čtvrtohorách. Jejich schránky se dodnes zachovaly v podobě rozsivkové zeminy (křemelina, diatomit), kterou nyní těžíme k výrobě izolačních a ohnivzdorných materiálů. Rozsivky jsou mimo jiné i velmi cenným ukazatelem nejrůznějších fyzikálních a chemických změn vody, a proto je dnes často používáme jako indikátor její kvality a znečištění v roli biologických indikátorů. Na základě zachovalých rozsivkových schránek vědci také vypracovali metodu určování stáří hornin.

Zadíváte-li se někdy na zelenou hladinu rybníka, vězte, že se díváte na vodu obsahující jednobuněčného bičíkovce krásnoočku. V kapce vody je pod mikroskopem vidět čilý pohyb krásnooček, zajímavých například reakcí na světelné podněty pomocí světločivné skvrny. Kombinací asimilačních barviv se krásnoočka již blíží vyšším rostlinám, obsahujícím chlorofyl b. Přežijí i v silně znečištěných vodách a některé druhy dokonce i v extrémně nízkém pH.

Druhově nejhojnější, v přírodě poměrně hojně rozšířené a stavbou stélek i kombinací asimilačních barviv nejdokonalejší jsou řasy zelené. Tvoří vlastně počátek vývojové linie zelených rostlin.

K nejjednodušším zeleným řasám patří duté kulovité kolonie bičíkovců. Některé z nich jsou velké jako špendlíková hlavička. Dochází v nich již k určitému primitivnímu dělení funkcí, někteří jedinci žijí pouze na povrchu a zajišťují pohyb celé kolonie, jiní se uvnitř specializují na ostatní životní funkce. Kolonie tak vlastně připomíná primitivní mnohobuněčný organismus. Ve vodách způsobují tyto kolonie bičíkovců slabý zákal.

Velký význam ze zelených řas mají tzv. řasy chlorokokální - zelenivky, řetízovky aj. Velmi lehce se totiž pěstují a algologové (algologie - věda o řasách) je proto často používají jako modelové organismy pro studium fotosyntézy, výživy rostlin a jako zdroj bílkovin pro výživu zvířat nebo i k přípravě biologicky aktivních preparátů, které možná v budoucnu doplní i náš jídelníček. Zelenivka například obsahuje v sušině až 88 % bílkovin a 5 % tuků, přičemž tento poměr lze ovlivňovat živným prostředím, světlem a teplotou. Ve výzkumu zelenivky dosáhli úspěchů i čeští vědci a některé pokusy byly prováděny i na palubě kosmických lodí.

Další články

Mořské řasy, kterých roste pod mořskou hladinou téměř nevyčerpatelná zásoba.
Spirála je tvar, který obsahují i rostlinná těla.
Čaj je potěcha smyslů.
Sinice jsou pokládány za jeden z nejstarších druhů organismů.
Kudzu je zdrojem léčiv i zavečeným vetřelcem.
Rostliny a lidé v těsném soužití.
Měření tuku v těle umožňují hodinky, které vynalezli japonští tvůrci.
Pitná voda z mořského dna je čerpána na mnohých místech při pobřeží.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů