Mezi skonem papeže Lva IV. v roce 855 a schválením jeho nástupce Benedikta III. prakticky uplynulo jen několik týdnů. Přesto se různé středověké kroniky shodují v tom, že v období mezi pontifikátem prvního a druhého reprezentovala Svatou stolici na dva a půl roku žena - papežka Jana.
V desátém století napsal mnich Mariano Scoto zcela jasně: "Nástupkyní Lva IV. se stala žena jménem Jana, která obsadila papežský stolec na dva roky, pět měsíců a čtyři dny." Toto tvrzení doplnil ve třináctém století dominikánský mnich Martin Polonius postřehem, že tato žena, původem Angličanka, byla vzdělaná (vyučovala teologii) a velmi zbožná. Zemřela prý "během procesí při porodu a byla na místě pochována". Oním místem byla údajně jedna z ulic poblíž baziliky svatého Jana v Římě.
Martin Polonius, který byl zpovědníkem papežů Jana XXI. a Mikuláše III., však nicméně doporučil, aby Jana nebyla zařazena do chronologie papežů. Její jméno se skutečně neobjevuje na žádné vatikánské listině.
Spisovatel Emmanuel Rhoidis, autor rozsáhlé studie o této ženě, píše, že Jana už od dětství skrývala svoji příslušnost k ženskému pohlaví a vždy chodila převlečena za muže. Proto se mohla dostat, údajně pod jménem Jan VII., až na papežský stolec. Existence papežky Jany, kterou církev nikdy neuznala, zůstává zahalena závojem tajemství.
Další články
Stonehenge je nejproslulejší megalitická památka.
Úprava hlavy žen v době středověku
Svatý grál je kalich, který je spojován s postavou krále Artuše.
Český král Václav IV vládl v bouřlivé době na přelomu čtrnáctého a patnáctého století.
Eleonora Akvitánská, žena v pozadí mocného středověkého státu.
Jan Evangelista Purkyně učinil mnoho vědeckých objevů a přispěl k rozvoji vědy i našeho národního kulturního života.