Datlové - lékaři lesů

Datel černý

Naše "lesní doktory" snadno spočítáme na prstech a ani nám nepřijde, že jsou představiteli velké čeledi datlovitých (Picidae) z ještě většího řádu šplhavců (Piciformes), kam řadíme ptáky se zvláště upravenými prsty (dva jsou obráceny vpřed a dva vzad). Vedle datlů a krutihlavů, které dobře známe, sem patří i exotické čeledi vousáků, tukanů, lenivek a medozvěstek. Pro dnešek však zůstaneme u datlů.

Jméno šplhavci si datli opravdu zaslouží. Obratně šplhají po kmenech i větvích, při čemž zasekávají ostré drápky do kůry a tak se snadno udržují i na hladkých kmenech. Při šplhání se pohybují jakoby poskoky, stejně jako na zemi, kde některé druhy rády vyhledávají potravu. Kmen obvykle oblézají ve spirálách od paty vzhůru do koruny. Když tesají dutinu nebo dobývají pod kůrou kořist, zaseknou se pevně drápky a opřou se při tom o tuhá ocasní pera. To dělá většina datlů, jen jedna tropická podčeleď má ocasní pera měkčí.

Silné, ze stran zploštělé zobáky slouží datlům jako dláta. Vysekávají jimi dutiny do kmenů a silných větví, do obrovských kaktusů nebo termitích hnízd. Mimoto jimi dobývají kořist z kůry, dřeva i z mravenišť a termitišť a vysekávají jádra ořechů nebo jiných plodů s tvrdou slupkou.

Datly dělíme na tři podčeledi. Picumninae (datlové se slabými ocasy) zahrnuje 28 druhů ve třech rodech, z nichž nejpočetnější je rod Picumnus s 24 druhy. Obývá tropickou Jižní Ameriku. Další dva rody jsou rozšířeny v Africe a v jihovýchodní Asii. Druhá podčeleď, Nesonictininae, má jen jeden rod s jediným druhem žijícím na Haiti. Nejpočetnější je podčeleď Picinae - vlastní datlové s tuhými ocasními pery, která má 50 rodů se 174 druhy rozšířenými v Africe, Asii, Evropě i Americe. Jen v Austrálii a na Madagaskaru datlové nežijí. V mírném pásu se vyskytuje jen 30 druhů, zatímco v tropech a subtropech žije 144 druhů. Celkem tedy žije v teplých krajinách na 172 druhů datlovitých. Pro úplnost poznamenáváme, že krutihlavi, které dříve ornitologové řadili také k datlům jako podčeleď, se dnes dočkali samostatné čeledi Jyngidae.

Životním prostředím datlů jsou stromy, ať v souvislém lese, parku, zahradě či ojedinělé stromy ve volné krajině. Jen vzácně se datli objeví v místech pouze křovinatých.

Živí se potravou rostlinnou i živočišnou. Většina druhů požírá hmyz a jeho vývojová stadia, zejména dřevokazné brouky a jejich larvy hlodající pod kůrou nebo ve dřevě. Datlové poklepem zobáku do kmenů nebo větví zjistí úkryt kořisti a silným zobákem odloupnou kůru nebo odsekají dřevo a dlouhým jazykem kořist vytáhnou. Jejich dlouhý jazyk má na špičce hmatové i chuťové bradavky háčkovitě ohnuté. Na ně datlové kořist nabodnou a vytáhnou. Obdobně získávají kořist i z mravenišť, termitišť a z hnízd divokých včel. Někteří datlové však chytají rojící se termity i ve vzduchu.

Rostlinnou složku v potravě datlů zastupují ořechy, různá semena (například ze šišek) a u některých druhů i žaludy. Američtí datlové z rodu Melanerpes, např. datel žaludový, na podzim vydlabávají v kůře stromů, nejčastěji borovic, malé otvůrky. Do nich pak ukládají žaludy jako zásobu na zimní období. Některé kmeny jsou doslova proděravěny jako síto, na jediné borovici bývá několik tisíc otvůrků. Do volných otvorů, když už nenajdou žaludy, vkládají oříšky nebo dokonce kamínky. Někdy si takovou spižírnu založí i ve stěně srubu z neotesaných klád. V zimě tyto zásoby ovšem přitahují i jiné ptáky, veverky, myši apod. Zajímavé je, že populace tohoto druhu žijící v tropech takovéto zásobárny nevytvářejí.

Jiní datlové, například Sphyrapicus, rovněž z Ameriky, šplhají po kmenech stromů nebo palem a zobáky vytesávají do kůry otvory rovnoběžně vedle sebe. Z otvůrků vytéká míza, kterou datli lízají. Jiné druhy, např. z rodu Centurus, zalétají do zahrad, sadů a plantáží, kde vysekávají otvory do plodů, např. pomerančů, a vysávají sladkou šťávu. Nejsou tedy všichni datli bezúhonnými lékaři lesa, ale někdy i nevítanými škůdci. Ale přes to všechno jsou to velice pěkní a sympatičtí ptáci.

Další články

Papouščí zobák představuje univerzální nástroj. Díky unikátnímu kloubu dokáže papouščí zobák horní i dolní částí pohybovat nezávisle na sobě. Papouščí zobák funguje jako třetí ruka při šplhání a louskání ořechů, precizní pinzeta při loupání semen i smyslový orgán.

Vlašské ořechy obsahují tuky, a přesto prospívají zdraví. Pro vlašské ořechy je zásadní pro zachování jejich chuti, vůně i nutriční hodnoty správné sušení. Nesprávně usušené vlašské ořechy snadno žluknou, plesniví nebo se kazí zevnitř, aniž by to bylo na první pohled zřejmé.

Ptačí hnízda bývají různých velikostí a tvarů. Ptačí hnízda jsou obdobně rozmanitá, jako sami ptáci.

Mimořádně slanou vodou proslulé Mrtvé moře skýtá díky své vodě mnohé zdravotní benefity. Díky extrémní slanosti své vody dokáže Mrtvé moře plavce v jeho vodě nadnášet.

Značně slaná voda z Mrtvého moře obsahuje v hojné míře širokou paletu prvků. Oproti běžné mořské soli obsahuje voda z Mrtvého moře vysoké koncentrace chloridu hořečnatého, draselného a vápenatého.

Silný Golfský proud přináší do Evropy teplo z Mexického zálivu a Karibského moře. Golfský proud tedy pro Evropu funguje jako jakýsi obří mořský radiátor.

Pták chocholouš obecný je malý pěvec z čeledi skřivanovití. Chocholouš obecný se naučil výborně přizpůsobovat životu v těsné blízkosti lidí.

Špičky jsou houby rostoucí na našich lukách. Ze špiček je především špička obecná vysoce ceněná a chutná jedlá houba. V kuchyni umí především obohatit polévky.

Tropické Karibské moře představuje místo, odkud se na svoji dlouhou cestu ke břehům Evropy vydává teplý Golfský proud.

Životním prostředím datlů jsou stromy, ať v souvislém lese, parku, zahradě či ojedinělé stromy ve volné krajině.

Datlové, zejména datel černý a příbuzní strakapoudi, jsou přezdíváni lékaři lesa. Živí se larvami dřevokazného hmyzu, ať již to jsou kůrovci či tesaříky a vyhledávají nemocné stromy. Tím pomáhají udržovat lesní ekosystém v rovnováze. Vytesáváním dutin navíc vytvářejí domov pro další živočichy.

Informační stránky Yin.cz