Oko

Zkamenělý marťan

Kdy kámen není kamenem? Když je to zkamenělý marťan. Vyhledává je nový program, který vzbuzuje nemálo kontroverzí. Jeho cílem je totiž konečně odpovědět na otázku, zda život vznikl opravdu jen na Zemi.

Zkamenělý marťan
Zkamenělý marťan? - meteorit ALH84001, v jehož prasklinách jsou usazeniny s čímsi, co vypadá jako fosilie jednobuněčného organismu.

V roce 1996 oznámila NASA objev čehosi, co vypadalo jako mikroskopická fosilie primitivního organismu typu bakterie. Měla se nacházet v dávném meteoritu z Marsu, který byl objeven v Antarktidě. Dodnes nikdo nedokázal odpovědět na otázku, zda je to skutečně fosilie. Začaly se ovšem hledat další stopy života z Marsu.

Objem nalezeného materiálu pocházejícího z Antarktidy není snadné zpracovat. Navíc každá případná stopa nemůže přesáhnout velikost, která je patrná pouze pod nejvýkonnějšími mikroskopy. Proto se pod vedením Davida Noevera začalo pracovat na vývoji počítačového programu.

Program hledá marťany

Noeverův program, stejně jako jeho cíl patří tak trochu do oblasti sci-fi literatury. Noever totiž pracuje s takzvanou neurální sítí - s programem, který se sám učí. Nejprve se naučí, jak takový mikrob vůbec vypadá. Z každého předloženého obrázku si program vybere určité charakteristické rysy mikrobů - například barvu, velikost nebo strukturu. Ty uloží do své paměti. Pak si program stejným způsobem zapamatuje, že kupříkladu kamínek vypadá jinak a že ho hledat nemá.

Program si každý obrázek rozloží na nejjednodušší možné části. Ty pak postupně skládá a rozkládá a rozhoduje se, co vlastně zpracovává. Pokud se mu podle zkušeností zdá obrázek zajímavý, označí ho a určí k podrobnějšímu zkoumání. Přitom se neustále učí.

Ani neurální počítač ovšem nedokáže zpracovat triliony obrázků nalezených meteoritů. Proto Noever uvažuje, že by zapojil i veřejnost. Stejně jako při hledání mimozemského života v programu SETI mohou obrázky zkoumat lidé napojení svým počítačem na internet. Nechají vlastní počítač rozložit obrázek na základní rysy, ty se pak odešlou do centrálního počítače, který si je porovná s naučenými.

Jak by měl marťan vypadat

Problém je určit, co má počítač hledat. Nemůže být řeči o pověstných zelených mužíčcích s tykadly. Nejpravděpodobnější nález může představovat jednobuněčný organismus, nejprimitivnější formu života. A nalezen může být jen tehdy, pokud se podobá formám, které známe na Zemi.

Pozemský svět mikrobů je neskutečně pestrý: spousta sfér, výplní, spirál a spojů. Ale není jisté, že by takto vypadal i život, který případně vznikl v jiné části sluneční soustavy.

Někteří vědci, mezi nimi i paleontolog Cambridgeské univerzity Simon Conway Morris, věří, že případný život odjinud by se tomu pozemskému velmi podobal. Chemie by podle jeho názoru nakonec stejně vedla k vývoji primitivní buňky. Některé zákony vývoje jsou zkrátka neměnné. Vedly by ke vzniku aminokyseliny, odtud je jen krůček k bílkovině - pak už je logický vznik buňky.

Je zde ovšem ještě jeden háček. I kdyby se případný marťanský život podobal životu pozemskému, buňky nakonec přece jen mohou mít jinou podobu. Marťanská tíže je odlišná od zemské, stejně jako prostředí.

Pohled do budoucna

Noever doufá, že svým programem alespoň pomůže oddělit objekty, které stojí za bližší prozkoumání. A při té příležitosti - když se počítač učí pozemské tvary života - vytvoří jakousi Knihu života, úplnou databázi forem. Snad by se takový program mohl přibližně za deset let (po zdokonalení) použít i ve vesmíru při hledání stop života přímo na Marsu.

Existence takového programu by totiž zajímala i NASA. Je mnohem jednodušší i levnější podobné stopy zkoumat přímo na místě. Nemluvě o dvacetiminutové prodlevě signálu při jeho cestě z Marsu na Zemi. A nový příkaz počítači na sondě poletí dalších dvacet minut.

Inteligentní počítač, který by se sám rozhodoval na povrchu Marsu, je ovšem zatím hudbou budoucnosti. Mnohem dříve bude NASA potřebovat přístroje, které dokáží alespoň samy nalézat stopy vody, jak říká Chris McKay, jeden z největších odborníků na studium rudé planety.


Další články

Antarktida, kde byl objeven dávný marťan v meteoritu.
Mlýnské kameny mlely obilí.
Těstoviny různorodých tvarů patří mezi tradiční recepty italské kuchyně.
Vitamin C kolem kterého vznikla v minulosti celá řada mýtů.
Symboly planet a dalších nebeských těles používané v astronomii.
Mořské řasy jsou využívány mnohými asijskými recepty.
Planeta Venuše se nalézá nejblíže Zemi.
Bakterie E. coli v zelenině a ovoci.
Minestrone je originální italský recept na zeleninovou polévku se vždy trochu odlišným složením.
Voda jejíž nedostatek má na některých místech planety nepříznivé následky.
Med využívají tradiční recepty na výrobu perníku.
Plastové nákupní tašky - hrozba životnímu prostředí - jaký je jejich vliv.
Kvantový počítač z bakterií žijících původně v sirných pramenech.
Rakytník řešetlákový obsahuje v hojné míře vitamin C.
Sopky v Antarktidě, která je jižním ledovým kontinentem.

Kdy kámen není kamenem? Když je to zkamenělý marťan. Vyhledává je nový program.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů