Oko

Kambrijská exploze života

Od vzniku života po další tři miliardy let neznala příroda nic jiného než jednoduché, většinou jednobuněčné organismy. Na začátku prvohor, v kambriu, došlo najednou k převratnému skoku ve vývoji těl živých organismů tzv. kambrijské explozi, díky níž se na Zemi objevila skutečná "monstra". Poslední výzkumy však naznačují, že se slavnou "explozí" to nejspíše tak horké nebylo.

Makroevoluce aneb evoluční velký třesk v Kambriu

Rangeomorfy
O podivných rangeomorfech nemůžeme s jistotou ani říci, zda to byli živočichové nebo rostliny.

Makroevoluce, jak odborně nazýváme evoluci celých skupin živých organismů, není co do času žádný troškař a na nějaký ten milion let nehledí. Proto i změnám, které probíhaly řádově v průběhu milionů let, můžeme říkat "exploze". Za nejdůležitější takový "výbuch" či evoluční velký třesk v dějinách života na Zemi byl dlouho považován náhlý objev celých velkých skupin živočichů - živočišných kmenů. Překvapivý nárůst druhů během relativně krátkého období je jev dlouho známý a bývá užíván i jako argument proti evoluční teorii.

Stálá změna a přerušovaná rovnováha

Laická veřejnost si život vědců často představuje jako idylickou selanku, takový obraz má však daleko k pravdě. I mezi vědci zuří líté, byť v dnešní době většinou spíše argumentační boje. Jeden z nejznámějších takových sporů se týká pohledu na historii života na Zemi. Již několik desetiletí spolu soupeří zastánci takzvaného gradualismu a zastánci teorie přerušovaných rovnováh. Gradualisté, které najdeme především mezi molekulárními biology, zastávají názor, že příroda "nezná skoků" a všechny evoluční změny přicházejí pozvolna. Vědci z opačného tábora naopak zdůrazňují skutečnost, že ve fosilním záznamu nápadně často nacházíme výrazné skoky, po nichž vypadá živý svět výrazně jinak než před nimi. Nepřekvapí jistě, že zastánce této pozice najdeme především mezi paleontology.

Ediakarská fauna - podivný život před kambriem

Jablko sváru mezi oběma vědeckými pohledy tvořila odedávna právě kambrijská exploze. Kambrijští živočichové totiž jistě nebyli první, které kdy Země nosila. Toto období těsně navazuje na vrstvu, která získala svůj název podle lokality v jižní Austrálii - Ediacara Hills. V takzvané ediakarské fauně (před 600-542 mil. lety) najdeme vůbec první známé mnohobuněčné živočichy. Od osmdesátých let minulého století se většina vědců domnívala, že ediakarské organismy byly slepou vývojovou větví, která nezanechala žádné potomky. Část ediakarských živočichů jistě jako řada jiných prostě zanikla, s jistotou to však nevíme o všech. Na problematiku vztahu mezi podivnými ediakarskými tvory a náhlou pestrostí života v kambriu si nyní snaží posvítit řada vědců, od paleontologů po molekulární biology.

Pionýři mezi zkamenělinami

V ediakarské fauně hrála prim podivná stvoření, takzvané rangeomorfy. O těchto podivných tvorech nemůžeme s jistotou ani říci, jestli to vůbec byli živočichové nebo rostliny. Někteří paleontologové je proto oddělují do samostatné říše s názvem Vendobionta. Jejich těla měla velmi podivnou strukturu. Skládala se z malých "sklípků", do nichž byly vloženy menší a menší, podobně jako ruské panenky matrjošky. Nejspíše jim také zcela chyběly reprodukční orgány a rozmnožovali se tedy podobně jako některé dnešní rostliny či kvasinky - pučením. Kdybychom se nějakým strojem času přenesli do doby před asi 580 miliony let, museli bychom se za nimi vypravit pěkně hluboko na dno tehdejších moří, kde žili přisedlým životem. V mělkých mořích ani jednu jejich zkamenělinu nenajdeme. Z povrchu Země nejspíše úplně zmizeli před 545 miliony let, kdy byli pravděpodobně vytlačeni šikovnější nastupující generací.

Z hloubky na mělčinu

Ke konci ediakarského období došlo k velkému rozkvětu života. V mělkých mořích se začali objevovat podivní tvorové, jejichž zařazení v živočišné říši je stejně nejasné jako to, jak vlastně ve skutečnosti vypadali. Spriggina bývá považována stejně tak dobře za červa jako za podivného prakorýše, Dickinsonia byl velký, až více než půl metru dlouhý "červ", Kimberella bývá někdy považována za pradávného měkkýše, tedy příbuzného dnešních hlemýžďů, škeblí či hlavonožců. o žádném z nich nemůžeme s jistotou tvrdit, jak se živili ani jaké prapravnuky na Zemi zanechali. Jestli však se život připravoval na svůj velký okamžik na počátku kambria, bylo to jistě v mělkých a teplých ediakarských mořích.

Pokračování: Kambrium známé i neznámé


Další články

Světlo mořských organismů - až do roku 1934 se lidé domnívali, že hlubiny oceánů jsou ponořeny do věčné tmy.
Zkameněliny z Černé rokle poblíž obce Kosoř, kde jsou nacházeny otisky trilobitů, hlavonožců a dalších živočichů.
Těstoviny různorodých tvarů patří mezi tradiční recepty italské kuchyně.
Jantarová komnata bývá někdy nazývaná osmým divem světa.
Mořské řasy jsou využívány mnohými asijskými recepty.
Koupel je pro člověka čas odpočinku i očisty těla.
Golfský proud udržuje v Evropě mírné klima.

V kambriu, na začátku prvohor, došlo k převratnému skoku ve vývoji těl živých organismů, který byl nazván kambrijská exploze.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů