Oko

Agresivita za volantem

Troubení, blikání světly, prudké přidávání rychlosti a následné brzdění - tak vypadají ulice měst celého světa. Proč se za volantem stávají z mnohých spořádaných občanů agresivní psychopati?

Agresivita za volantem

V roce 1999 došlo ve státě Alabama ve Spojených státech k těžce vysvětlitelné události. Třiačtyřicetiletá matka dvou dětí a čtyřicetiletá sekretářka se setkaly v odpoledním provozu na dálnici. Po krátkém předjíždění, podobnému hře na kočku a myš, náhle jedna z nich zastavila a vyběhla z vozu. Druhá zatím sáhla do přihrádky pro revolver a střelila ji do obličeje, těžce zraněná žena po chvíli zemřela.

Krátká spojení za volantem

Osud ženy, která patřila k běžné střední třídě, je vyhroceným příkladem zuřivosti za volantem. Zatím se neví, je-li stejné povahy jako ostatní projevy agresivity. Někteří odborníci se domnívají, že existují lidé náchylnější ke hněvu, což se projevuje i na jejich řízení. Jiní experti však nabývají stále silnějšího přesvědčení, že při řízení motorového vozidla se děje i něco víc - dá se říci, že v každém z nás se k životu probouzejí temné stránky naší povahy.

Steve Strandling z Napier University v Edinburghu provedl v roce 1997 výzkum chování řidičů. Přibližně jedna třetina z nich se sama označila za náchylné ke hněvu v běžném životě i za volantem. Druhá třetina se považovala za klidné v obou situacích. Zcela jinak tomu bylo u zbývající třetiny zkoumaných osob. Polovina z nich o sobě tvrdila, že se obvykle rozčilí velmi rychle, ale za volantem se dokáže ovládnout. Zbylá šestina se sice v běžném životě příliš nerozčiluje, při řízení vozu však platí pravý opak. Jsou to mírní a slušní občané, kteří se za volantem mění ve zvířata.

Hněv se nejčastěji projevuje svícením, troubením nebo gestikulací - tak reaguje přibližně dvacet pět procent řidičů. K vystoupení z vozu, nebo dokonce k bitkám se lidé naštěstí uchylují mnohem méně.

Stroj terčem agresivity

Jak je možné, že právě automobil způsobuje, že obvykle klidní lidé se projevují tak divoce? Proč nemají stejné následky hádky ve frontě v supermarketu nebo v metru?

Odpověď je prostá. Všude tam, kde dochází k přímému kontaktu mezi lidmi, patří k prostředkům komunikace pohledy, případně omluvná gesta nebo úsměv. Změnu chování, která se odehrává při řízení, přičítá dublinský psycholog Ray Fuller procesu, který nazývá odosobnění. Tento proces nám brání vnímat druhého řidiče jako člověka - když někoho předjíždíme, nedochází nám, že za volantem může být matka, která veze malé dítě nebo někdo, kdo jede za nemocným příbuzným do nemocnice. Bereme na vědomí jen to, že je před námi modrý Favorit, který se vleče nemožně pomalu.

Problém řidičů spočívá v tom, že o situaci druhého získávají jen neúplné informace. Na rozdíl od supermarketů, kde se výměnou pohledu často vyjasní "dopravní kolaps" způsobený přemírou nákupních vozíků a kde jen málokdy dojde k vyhrocení situace, je možnost sledovat výraz obličeje řidiče jiných vozů skutečně minimální. Nepomáhá ani gestikulace za sklem, ta může být naopak špatně pochopena.

Hněv podporuje agresivitu

Na uvolňování agresivity existují různé názory. Řada studií prokázala, že mnoho lidí má zábrany dát svému hněvu průchod. Lidé se však snadněji rozčilí především tehdy, když se domnívají, že to pomůže odstranit jejich pocit frustrace. Vyjádření pocitů hněvu lidem na okamžik pomůže cítit se lépe, avšak musejí za to platit tím, že je hněv po dlouhou dobu neopustí. Naopak - s každým dalším podnětem se jejich hněv zvětšuje, jako když přiléváme olej do ohně. Právě proto se stává, že lidé, kteří usedají za volant rozčileni, se tam s největší pravděpodobností neuklidní.

Mechanismus brzdění agresivity

Jsou však řidiči, kteří mohou být před jízdou zcela klidní, a přesto je každá maličkost dovede uvést do varu. Stojí za tím chemické uspořádání v jejich mozku. Vztek se spouští mnoha různými neurochemickými cestami, ale když už je vyvolán, chemické látky v mozku se u různých lidí chovají více méně shodně. Hlavní rozdíl je však v tom, co následuje. Emil Cocarro z Chicagské univerzity tvrdí, že lidé, v jejichž čelním mozkovém laloku není přítomen serotonin, bývají náchylní k výbuchům vzteku - může se to týkat přibližně jednoho až tří procent lidí. Někteří vědci se domnívají, že serotonin funguje v čelním laloku jako inhibitor, jehož úkolem je brzdit projevy agresivity. Stane-li se něco, co nás může velice rozzlobit, subkortikální oblasti našeho mozku spustí okamžitou reakci. A právě v tomto okamžiku zasáhne přední část mozku a bez našeho vědomí způsobí, že se zamyslíme nad tím, co chceme udělat. Jde o aktivitu, která proběhne okamžitě. Nefunguje-li však tento systém správně, šíří se agresivita bez adekvátního zásahu.

Agresivita za volantem a její formy

Nikdo však nedokázal beze zbytku vysvětlit, proč právě za volantem se bezkonfliktní občané mění ve vraždící maniaky. Je však třeba dodat, že počet řidičů schopných vytáhnout na ostatní zbraň není velký, jedná se o přibližně jeden případ ze dvou a půl tisíce, jen stěží lze tedy hovořit o nějaké epidemii.

Z evolučního pohledu vyplývá, že schopnost rychlé, reflexivní reakce na podnět byla pro naše předky životně důležitá. V jednadvacátém století je však třeba mít právě opačné dovednosti. Ukázalo se například, že ve stavu agresivity není člověk schopen řešit úkoly se stejnou úspěšností, jako když je klidný. Agresivní chování za volantem je tedy jedním z nežádoucích projevů lidské psychiky, který vždy přináší spíše škodu než užitek.


Další články

Islandský lišejník pukléřka islandská povzbuzuje činnost zažívacího traktu a působí protizánětlivě.
Kočka rybářská žije ve vodním prostředí.
Vlašské ořechy jsou zvláštní velmi vysokým obsahem antioxidantů v osemení - hnědé slupce jader.
Ženy a peníze - hospodaří s nimi jinak než muži?
Olivový olej na našich stolech.
Nejbohatší lidé světa jsou jako mediální celebrity.
Jak lidský mozek vnímá hudbu
Pamukkale Turecko s turisticky atraktivními kaskádovými jezírky.
Asertivita v různých životních situacích.
Lidé chovali kočky už v době kamenné, jak dokládají nejnovější archeologické objevy.
Více než dvě strany ve Spojených státech

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů