Chuť

Chuť je smyslem, který člověku poskytuje asi největší slast. Rozvíjí se již ve velmi raném věku, s lety slábne a někdy i mizí.

Lidé obvykle hovoří o pálivé chuti, jde-li o palčivost, kterou vyvolává na jazyku požívání určitých potravin. Palčivost ale někteří odborníci nepovažují za chuť, ale výsledek chemického podráždění. Existují pálivé látky přijímané výlučně ústy, jako je černý pepř nebo chili papričky, ale i látky výlučně aromatické, jako je hořčice, ředkvičky, česnek apod.

Schopnost rozlišovat chutě byla zkoumána daleko méně než některé další smysly - čich, s nímž je chuť úzce spojena, nebo zrak a sluch. Důkazem toho je i skutečnost, že teprve před nedávnem byla vědecky potvrzena existence páté chuti, takzvané umami.

V roce 1908 tuto chuť poprvé objevil v polévce z mořských řas profesor Císařské univerzity v Tokiu Kikunae Ikeda. Izoloval molekulu, která ji vyvolávala - glutamát sodný. Vědecký svět a s ním i celé lidstvo však muselo čekat více než devadesát let, než byly o umami zjištěny nové údaje. Přestože je obsažena v řadě potravin, jako je maso, ryby, zralé sýry, není umami vnímána tak výrazně jako ostatní čtyři chuti.

Mnoho let se spekulovalo o tom, že umami není chutí, ale pouhým pocitem na jazyku, jako je například pálivost nebo pocit osvěžení. Skupina vědců z univerzity v Miami však objevila v chuťových pohárcích protein, který umí rozlišit glutamát a lze jej považovat za chuť.

Chuť se začíná vytvářet již u lidského zárodku

Chuť se začíná vytvářet již ve čtrnáctém týdnu vývoje embrya. Pokusy dokázaly, že se intenzita polykání se sladkou chutí zvyšuje a s hořkou snižuje. V plodové vodě je zastoupena řada chutí včetně kyseliny citronové, močoviny, aminokyselin, proteinů a solí. Chuť se u lidského zárodku vyvíjí zejména v šestém měsící těhotenství. Po narození má dítě již vyvinuty určité preference chuti.

Rozlišování chutí

Kolik chutí je člověk schopen rozlišit? Hovoříme-li o čistých chutích, tedy o těch, které vnímáme výlučně díky chuťovým pohárkům na jazyku, existují čtyři: sladká, hořká, slaná a kyselá. Pohárky, které jsou receptory sladké chuti, leží převážně na špičce jazyka. Hořká chuť je vnímána buňkami umístěnými v zadní části jazyka, zatímco kyselou chuť vnímají buňky po stranách jazyka. Receptory slané chuti obvykle převažují v celé přední části a střední část sliznice jazyka není schopna rozlišit žádnou chuť.

Složité vnímání chutí

Stále častěji se hovoří o tom, že tyto kategorie nejsou dostatečné k určování široké škály pocitů, které je člověk schopen vnímat při ochutnávání jídla. Jídlo většinou nemá jedinou chuť. To, čemu se říká chuť, bývá složitý pocit vyvolaný ochutnávkou kombinace několika chemických látek, díky nimž se směšují některé ze čtyř základních chutí a často jsou proto zaměňovány. Skvělým příkladem pro tuto chuťovou složitost je skutečnost dokázaná pokusy, že obyčejná sůl chutná v nízkých koncentracích sladce a nikoli slaně.

Podle názoru řady vědců nastává doba, kdy by věda měla začít do hloubky studovat spletitý svět chutí. Bylo by zajímavé zjistit, proč mezi kyselými chutěmi rozlišujeme jedny intenzivněji než druhé nebo jakým způsobem se na naší chuti odráží nadměrná závislost na sladkém.

Proces ochutnávání

Jak již bylo řečeno, ochutnávání je složitý proces, který začíná v okamžiku, kdy se chemické látky pocházející z různých potravin rozpustí v ústech vlhkostí slin a vniknou přes póry na povrchu jazyka do chuťových pohárků, v nichž jsou skupinové koncentrace smyslových buněk. - receptorů a chuťových bodů.

Když je receptor stimulován jednou z rozpuštěných látek, vysílá nervy impulsy do mozkového kmene. Chuťové body umístěné v přední části jazyka pak stimulují jazykovou větev trojklaného nervu, zatímco receptory chuti umístěné v zadní části jazyka jazykohltanový nerv. Oba nervy vedou tyto pocity do mozku, který je tlumočí jako chuť. Frekvence, s níž se tyto impulsy opakují, ukazuje na intenzitu dané chuti. Tato skutečnost vysvětluje, proč je stejná chuť vnímána u každého člověka jinak. Každý jazyk je totiž trochu jiný.

Typy jazyka

Vědci rozeznávají tři základní typy jazyka: jazyk, který je k chutím téměř necitlivý, jazyk, který vnímá chuť v běžné intenzitě, a jazyk, který vnímá chuť ve zvýšené intenzitě.

Rozdíl v této klasifikaci spočívá v počtu chuťových pohárků na čtvereční centimetr. Jazyk znalý chuti má čtyři sta pohárků, zatímco jazyk, který chutě nedokáže rozlišit, jen přibližně sto.

Má-li člověk tento smysl málo rozvinutý, jeho život to neohrožuje, ale ochuzuje o mnoho příjemností. Omezení nebo ztráta chuti bývají způsobeny různými změnami, které postihují jazyk jako následek vedlejších účinků některých léků nebo kouření, při němž bývá dutina ústní velmi suchá.

Pěstování chuti

Věda se o chuťovou citlivost příliš nezajímá a většina lidí se ji nesnaží kultivovat. Jí-li člověk jídlo, většinou ho spolkne dřív, než si uvědomí jeho chuť. Kromě toho lidé často vyvíjejí při jídle další činnosti - čtou noviny, konverzují nebo sledují televizi. Na proces ochutnávání, na onu nekonečnou škálu chutí, které by měli vnímat, se většinou nesoustředí.

Přitom chuť může být kultivována, stejně jako se trénuje například zrak. Dítě učíme rozlišovat barvy a jejich odstíny, ale o chutích se toho obvykle dozví velmi málo. A přitom jde o smysl, který dává člověku nejvíce slasti.

Další články

Japonci, šintoismus a kami
Čaj je potěchou všech smyslů, chuti, čichu i zraku.
Bod neboli tečka je zdánlivě nicotná záležitost.
Glutamát zvýrazňuje chuť potravin.
Kyselina listová je důležitý vitamin skupiny B.
Potraviny a zdravá výživa - Existuje množství potravin, jejichž chuť dokáže zlákat i mlsné jazýčky a jsou přitom zdravé.
Sýr rokfór je známý po celém světě svými zelenavými žilkami a výtečnou chutí.
Vývěsní štíty krčem a hostinců lákaly po staletí pozornost pocestných a zvaly k posezení a dobrému jídlu a pití.
Korejský ženšen

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů