Ruské umění v exilu

Bleděmodrý býk s barevnými špičatými rohy pozoruje vykulenýma očima návštěvníky. Namaloval ho malíř Lysenko. Historici umění o něm nevědí téměř nic, neznají ani jeho křestní jméno. Ví se pouze, že právě za toto dílo byl lysenko poslán do ústavu pro duševně choré.

Bleděmodrý býk se zcela vymykal oficiálnímu umění a jeho tvůrce Lysenko byl za tuto malbu poslán do ústavu pro duševně choré.

Kousek vedle něj visí obraz s lakonickým názvem Pelmeně. Je to mistrovské dílo Michaila Kurzina. Při pohledu na precizně vyvedené těstové taštičky a jejich náplň se člověku sbíhají sliny. Když Kurzin tento obraz maloval, právě ho propustili z vězení a poslali do exilu. Byl podvyživený a strašlivě hladový. Obraz byl malován hrubým štětcem a nekvalitními barvami, ale pelmeně vypadají nesmírně lákavě, protože si je hladový Kurzin zhmotnil alespoň na plátně.

Galerie v Nukusu

Podobné příběhy se váží téměř ke každému ze třiceti tisíc obrazů a obrázků ze sovětských gulagů, ústavů pro duševně choré nebo věznic. Většinu z nich spatřilo jen velmi málo lidí. Jsou soustředěny v rozpadající se budově v Nukusu, bývalém sídle závodu na výrobu chemických zbraní na okraji uzbecké pouště.

Většina jich je naházena ve skladu nebo spíše sklepě v podzemí této podivné galerie. Část jich visí těsně vedle sebe na stěnách. pracovníci galerie používají plechy na pečení, do nichž lijí vodu, aby v místnostech udrželi přijatelnou vlhkost vzduchu. O něčem jako klimatizace se zde nikomu ani nezdá.

Výstavy ve světě

Možná že se situace změní. Finance na opravu budovy a zlepšení prostředí sice chybí, ale historik umění Ori Soltes, který žije ve Washingtonu, se rozhodl představit tato díla světu a získat tak finanční prostředky pro galerii. Na příští rok chystá putovní výstavu velkými městy Evropy a USA.

Je co ukázat. Malé muzeum v Nukusu vlastní největší a nejucelenější sbírku disidentského výtvarného, zejména malířského, umění sovětské éry. Některé ze zdejších obrazů například Ivana Kudrjaševa nebo Lobovy Popovové mohli spatřit už v minulosti návštěvníci Muzea moderního umění a Guggenheimova muzea v New Yorku. Za obrazy Popovové se na západě platí kolem 300 000 $. V Nukusu jich mají sedm.

Proč Uzbekistán?

Do galerie v Nukusu téměř nikdo nechodí. Neví se o ní. Stěny jsou oprýskané a strop praská. Muzeum má stěží na zaplacení účtů za elektřinu a telefon. Jeho zaměstnanci, většinou nadšenci, pracují za 10 $ měsíčně. Přicházejí časně ráno, aby vyvětrali a naplnili plechy další vodou. Muzeum spoléhá na peníze z nejrůznějších grantů a na výtěžky z prodeje orientálních uzbeckých koberců.

Proč tedy zůstává muzeum v Uzbekistánu v zapadlém Nukusu? Je to tradice. V době gulagů byl Uzbekistán na okraji zájmu, a právě proto zde mohlo takové muzeum vzniknout. Navíc zde žil známý sovětský sběratel a milovník umění Igor Savickij, který celý život věnoval sbírání tisíců obrazů určených k likvidaci. Řadu z nich se podařilo propašovat přímo z gulagů, některé obrazy schovávali přátelé a rodiny "nežádoucích" umělců. Savického nikdo nechápal.

Exilové umění

Díla disidentů či umělců experimentujících s kubismem, fauvismem a jinými avantgardními směry začal Savickij sbírat ve třicátých letech minulého století. V roce 1934 vydal Stalin dokonce dekret, v němž prohlásil socialistický realismus za jedinou přijatelnou formu umění. Z oficiálních obrazů se usmívali dělníci, kolchozníci, stachanovci. Oslavovala se práce a pracovní nadšení. Řada umělců se nepřizpůsobila. Někteří emigrovali. Daleko více jich skončilo v gulagu, v ústavech pro duševně choré, vězeních a někteří byli popraveni.

Vasilij Suchačev byl poslán do gulagu v Magadanu. Grafik Michail Sokolov strávil deset let v různých pracovních táborech v tajze. Maloval tam obrázky velikosti poštovních známek, aby je snáze ukryl. Zabrazoval na nich ptáky, srnky a další zvěř, kterou v lesích potkával. Grafička Naděžda Borovaja tvořila svá díla na papíry, do nichž se balily potraviny. Jsou na nich většinou ženy oblečené do uniforem s vězeňskými čísly.

Savickij zachránil množství podobných děl. Do Uzbekistánu přišel jako kreslíř a dokumentátor s archeologickou expedicí. Zamiloval si tuto oblast a začal tam žít. Podporoval místní umělce, pořádal výstavy a sbíral díla disidentů. Někdy desítky, stovky ba tisíce kreseb na různých útržcích od jediného umělce. Je zde například 1400 obrázků a kreseb Ruvima Mazela, židovského malíře, který studoval s Markem Chagallem.

Muzeum v Nukusu otevřel Savickij v roce 1966. Zemřel v devětašedesáti letech v roce 1984. Nedočkal se vyhlášení "glasnosti". Nesplnila se mu ani touha představit poklady svého muzea světové veřejnosti. Až nyní bude mít svět možnost spatřit některá díla této podivuhodné sbírky v Paříži, Londýně a dalších městech. Není to totéž jako přivést návštěvníky do Nukusu, ale je to první, velmi významný krok.

Další články

Muzeum hodinek Patek Philippe
Pitná voda z mořského dna
Abstraktní umění nastoupilo po roce 1910.
Čaj je potěcha smyslů.
Barvy
Věznice Florence - nový Alcatraz s velice přísným režimem.
Kyselina močová je původce nemoci zvané dna.
Central Park New York, zelené plíce města.
Potraviny a zdravá výživa
Lovecké zbraně a jejich jednotlivé druhy.
Poklady nalezené na dně moří, mnoho pokladů čeká na mořském dně ve vracích potopených lodí.
Jak se zrodily peníze - historie vzniku peněz.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů