Galové a jejich kultura

V polovině prvního tisíciletí před naším letopočtem ovládly Evropu národy, pro něž se v novověku vžilo společné označení Keltové. Pod tímto jménem se skrývá množství různých kmenů, z nichž některé daly název novodobým státům a národům Evropy.

Zlatá mince galského kmene Parisiů

Výraz Kelt poprvé použil řecký historik Herodotos, označoval tak barbarské kmeny žijící na sever od tehdejšího antického světa. Tato představa se udržela po mnohá léta, až do doby Caesarovy vlády, kdy se výraz zúžil na Galy, jak je chápeme dnes - obyvatelstvo žijící na území mezi Rýnem, Alpami, Středozemním mořem, Pyrenejemi a Atlantským oceánem.

V antice znamenalo Kelt totéž, co barbar. Neznamenalo to však, že by tito lidé žili naprosto primitivně. Evropský barbar, jak jej chápalo Řecko, byl člověk právě obsazující nová území. Žil v malých skupinách, málokdy větších než kmen. Nebyl ještě natolik organizován, aby ovládl větší oblast, zato se v Evropě takových kmenů rozšířilo mnoho. Antický svět je dělil na Germány, Volky, Helvétie nebo třeba Belgy. Všichni patřili k jedné velké skupině Indoevropanů. Zpočátku žili především na severu Evropy, odkud se později začínali stěhovat dále na jih.

Podle vědeckých poznatků je zřejmé, že Germáni pravými Kelty nebyli, i když s nimi měli mnoho společného. Germáni žili severněji, obklopeni z jedné strany vlivem skandinávských kmenů a z druhé vlivem Keltů. Není divu, že se jejich kultura mísila s oběma vlivy. Navíc měli i podobné fyzické rysy jako Keltové: vysokou postavu, světlé vlasy, často modré oči, jak uvádějí antičtí autoři. Z těchto důvodů byli pokládáni pouze za jeden z kmenů Keltského národa.

Počátky dějin Keltů

Dějiny Keltů sahají do začátku druhého tisíciletí před naším letopočtem. Je to období, kdy se v rozvinutějším Středomoří již běžně používá bronz. Barbarské národy se k jihu stěhovaly zpočátku především s cílem najít novou půdu a příznivější podnebí. Dozvuky poslední malé doby ledové byly v severnějších územích stále ještě patrné. Půda nestačila uživit všechny.

Později byl přesun zapříčiněn i důvody ekonomickými. Vyspělejší jižní civilizace byla mnohem bohatší. Proto se od pátého století před naším letopočtem objevují v antické literatuře zmínky o útočných seveřanech. Největší intenzity dosáhy nájezdy ve čtvrtém a třetím století před naším letopočtem. Roku 332 př. n. l. s nimi Řím dokonce uzavřel mírovou smlouvu. Roku 279 ještě obléhali a zpustošili Delfy, ale tím v podstatě historie výbojů na jih končí.

Keltové na jihu nezvítězili, ale odnesli si odtud mnoho podnětů pro svou vlastní kulturu. Archeologické objevy dokládají, že Keltové čile obchodovali i s Etrusky a dalšími obyvateli středomořského světa.

Galská civilizace

Galové (toto jméno dali Římané Keltům, které znali, tedy těm z území od Rýna na západ) byli především zemědělci a chovatelé dobytka. Lov zvěře nebo rybolov jejich jídelníček pouze doplňoval. V zásadě lze říci, že byli živi z toho, co jim poskytovalo území, na kterém žili. Tento způsob života podnítil významný rozvoj zemědělské techniky. Právě v období keltského osídlení se vyvinula většina zemědělských nástrojů, které byly používány v téměř nezměněné podobě až do patnáctého století.

Ve třetím století před naším letopočtem se způsob života Galů začínal pomalu proměňovat. Z tohoto období již existují nálezy předchůdců dnešních měst, proslulých oppid. Stavěla se nejčastěji na vyvýšených územích, chráněných nějakou přírodní překážkou. Příkladem takového sídla je hlavní město kmene Haeduů Bibracte na hoře Beuvray. Jinou možností bylo postavit město na ostrově - jako Lutetii Parisiorum (často uváděné i jako Lutetia), dnešní Paříž.

Města bývala většinou i opevněna hradbami. Hradby kolem Bibracte byly dlouhé pět kilometrů. Postaveny byly z kamenů, hlíny a ze dřeva spojovaného železnými hřeby.

Uspořádání keltského města bylo podobné, jako známe ze středověku. V Bibracte mělo každé řemeslo uvnitř hradeb svou čtvrť. Zvlášť sídlili metalurgové, zvlášť taviči bronzu, zbrojíři, klenotníci a další řemeslníci. Město samo většinou podléhalo náčelníkovi, který vládl celému území - většinou kmenu či kmenovému svazu usazenému v okolí města.

Uvnitř hradeb žilo jen několik tisíc osob, pod jeho správu však spadala i okolní předměstí. Ve městě se konaly trhy a rozhodovalo se o politice i ekonomice.

Galové a zlato

V dobách, kdy středomořské národy používaly stříbro, dávali Galové přednost zlatu, které pro ně mělo symbolickou cenu. Zlato patří bohům a ti, kdo je vlastní v pozemském životě, jsou tedy pod jejich ochranou.

Zlato tvořilo převážnou část galského bohatství. Caesar po dobytí Galie dokonce snížil hodnotu římského zlata na třetinu! Mnoho antických autorů tvrdilo, že Galové zdobí chrámy svých bohů zlatými poklady. Toto zlato pochopitelně nesloužilo jako oběživo, na božský poklad si nikdo nedovolil vztáhnout ruku. Nálezy zlatých galských mincí jsou jen minimální.

Zlato získávali Galové z nalezišť na svém území. V dnešní oblasti Limousin bylo nalezeno dvě stě třicet zlatých dolů. Galové byli mistři v jeho dolování. Dokázali hloubit chodby až devět metrů do země, které se někdy pod povrchem táhly do vzdálenosti více než třiceti metrů.

Získanou horninu uměli obratně zpracovávat. Hroudy zeminy, v nichž bylo zlato, rozbíjeli na jemný prášek, který poté prosévali. Získávali i miniaturní kousky zlata ze sulfidů. Uměli rovněž oddělit zlato od jiných částic proplachováním vodou, tedy stejným postupem, jaký se v pozdějších dobách používal například při rýžování na Klondike.

Zlato dobývané ze země tvořilo pouze malou část galského zlatého pokladu. Jejich bohatství bylo pro ně také jedním z nástrojů politiky. Podle legendy prý roku 168 před naším letopočtem jeden z galských kmenů nabídl makedonskému králi bojujícímu proti Římu více než tunu zlata jako půjčku.

Galové byli zdatní obchodníci

I když byli Galové pro antický svět barbary, představovali významný zdroj obchodní výměny. V posledních dvou stoletích před naším letopočtem se na jejich území náhle objevilo velké množství amfor. Při odhalování některých sídlišť nalézají archeologové takové nádoby po tuctech. Množství amfor naznačuje, že Galové víno nejen sami pili, ale rovněž s ním obchodovali. Je těžké tuto hypotézu dokázat, protože dřevěné sudy se za dva tisíce let nedochovaly, ale vše nasvědčuje tomu, že je pravdivá. Francouzský archeolog André Tchernia odhadl, že v období mezi lety 230 až 40 př. n. l. přicházelo do Galie každým rokem více než půl milionu amfor, což představuje objem asi 125 000 hektolitrů vína.

Dalším důležitým obchodním artiklem byli otroci. Při Spartakově povstání roku 72 př. n. l. se hovořilo o tisících otroků z Galie. Cicero za Caesarovy galské války požádal svého bratra Quinta, aby mu z Galie poslal nějaké otroky.

Otroky získávali i sami Galové při bojích mezi svými kmeny. Galie nebyla jednotná, osídlovala ji řada nejrůznějších kmenů, které mezi sebou neustále válčily o území. Caesar napsal, že v Galii neuplyne rok bez vážnějšího konfliktu. Zajatci z těchto bojů byli poté prodáni jako otroci, nejčastěji do Itálie.

Mnohé silné kmeny uzavřely s Římem spojenectví, které jim umožňovalo nejen žít v míru s velkou mocností, ale také v ní získat trhy. Arvernové z jihovýchodu dnešní Francie, Haeduové z dnešního Burgundska či kmeny na Středomořském pobřeží si těmito smlouvami zajišťovali mír. Mohli se proto soustředit na dobývání území ve svém okolí a podrobování menších kmenů.

Galské války

Obecně jsou Caesarovy galské války považovány za násilný vpád Říma na galské území. Jenže situace byla poněkud složitější. V Galii mezi sebou nebojovaly pouze jednotlivé velké kmeny, ale často i skupiny uvnitř kmene. Jedna část, Caesarem označovaná jako strana, bývala prořímská, druhá proti Římu. Například proti Vercingetorixovi z kmene Arvernů, známému odpůrci Říma, stál jeho vlastní strýc.

Velká skupina Haeduů i s jejich spojenci byla prořímská. Když byli roku 58 př. n. l. poraženi svými odpůrci (Germány v čele s králem Ariovistem), povolali spojenecký Řím na pomoc. Caesar, který byl v té době guvernérem provincie, toho využil, aby sám získal vojenskou slávu a bohatství pro Řím. Později se proti němu obrátili i jeho spojenci a z původní intervence se stala válka všech Galů proti Římu.

Roku 51 př. n. l. byli Galové definitivně poraženi. Území od Rýna na západ bylo začleněno do římské říše. Od tohoto okamžiku zde stoupá římský vliv, kultura se romanizuje, v jazykové oblasti se prosazuje latina, z níž se později vyvine novodobý jazyk používaný na tomto území. Galové splývají s novým obyvatelstvem a asimilují se. Jejich románští potomci se k nim ovšem stále hlásí.

Galové či Keltové

Další tématické články

Galové, keltské kmeny, které Římané nazývali souhrnným názvem Galové.
Pod názvem Keltové se skrývá množství různých kmenů, z nichž některé daly název novodobým státům a národům našeho kontinentu. Dějiny, mytologie a hudba Keltů se v poslední době těší rostoucímu zájmu.
Dědictví římského impéria - Odkaz římské říše, která zanikla před dávnými staletími, přetrval v kulturách různých národů do dnešních dnů.
Vikingové byli odvážní mořeplavci z dnešní Skandinávie.
Golfský proud a podnebí Evropy
Olomoucká smlouva ukončila sedmiletou válku.
Byla Byzantská říše dekadentní orientální země nebo kvetoucí stát?
Poklady nalezené na dně moří - Vraky lodí často skrývají poklady nesmírné hodnoty.
Haithabu město Vikingů
Lidská ruka, která se skládá z 29 kostí a stejného počtu hlavních kloubů, je jedním z nejúžasnějších orgánů lidské anatomie.

Galové byli především zemědělci a chovatelé dobytka. Lov zvěře nebo rybolov jejich jídelníček pouze doplňoval.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů