Oko

Eleonora Akvitánská

Od smrti Eleonory Akvitánské uplynulo již osm století. Její život historiky fascinuje dodnes. Rozhodně nebyl nudný. Stačila být dvakrát královnou, porodila deset dětí, z nichž tři se staly králi. Nad nejmocnějšími evropskými zeměmi vládla rovných šedesát sedm let.

Eleonora Akvitánská
Eleonora Akvitánská

Všechno začalo v roce 1137. Akvitánský vévoda Vilém X. se tehdy vypravil na pouť do Santiaga de Compostela a během cesty zemřel. Neměl syna, jen třináctiletou dceru Eleonoru, která se rázem stala dědičkou bohatého vévodství. Jako první této příležitosti využil francouzský král Ludvík VI. řečený Tlustý. Aby rozšířil královský vliv, oženil s ní svého syna Ludvíka, pozdějšího Ludvíka VII. Ten byl pravým opakem svého poživačného a smyslného otce. Mladou manželku nedokázal uspokojit a Eleonora se o něm vyjádřila, že měl být spíše mnichem než králem.

Nejvíce se to projevilo během křížové výpravy do Svaté země, kam král Eleonoru nedopatřením vzal s sebou. Eleonora se tam zamilovala do svého svůdného strýce Raymonda z Antiochie. Králi oznámila, že má v úmyslu v Antiochii zůstat a že jejich sňatek by prý měl být zrušen. Král se rozzlobil a odvedl Eleonoru do Jeruzaléma. Obrátil se na papeže, který přikázal královskému páru usmířit se. Jak? Tím, že stráví společně noc. Ani papežův zásah však ničeho nedosáhl. V roce 1152 proto nechal Ludvík VII. prohlásit své manželství za neplatné.

Důležitý sňatek

Eleonoře bylo dvacet osm let a na nedostatek nápadníků si nemohla stěžovat. Vybrala si Jindřicha Platangeta, hraběte z Anjou, a brzy po ukončení manželství se za něj provdala. Nevadilo jí, že byl o několik let mladší. Líbila se jí jeho síla, nakrátko ostříhané vlasy i drsně svérázné způsoby. Přinesla mu věnem celé Akvitánské vévodství, Gaskoňsko, Limousinsko a Périgordsko. Jindřich, který kromě Maine a Anjou ovládal i Normandii, se sňatkem stal mocnějším než francouzský král. V roce 1154 byl jako Jindřich II. korunován králem Anglie a tehdejší Francii začalo hrozit nebezpečí, že ji platangetovská říše zcela pohltí.

Eleonora Jindřichovi porodila v letech 1153 až 1166 pět synů a tři dcery. Výbojný a nezkrotný manžel ji soustavně podváděl, naposledy s mladou a krásnou Rosamond Cliffordovou. Královna se postavila proti němu a spolu se syny jej chtěla donutit k předání moci. Podobná vzpoura manželky proti svému manželovi byla v té době neslýchaná. Není divu, že brzy poté musela královna uprchnout. V mužském přestrojení se chtěla dostat do Francie, ale brzy byla dopadena příznivci anglického krále. Čekalo ji dlouhých patnáct let vězení.

Eleonora Akvitánská a Richard Lví srdce

Vysvobození ze žaláře přišlo až v roce 1189, když Jindřich II. zemřel. Anglickým králem se stal jeho druhý syn Richard Lví srdce, účastník křížových výprav a statečný válečník. Eleonoře Akvitánské velkou radost nepřinesl. Chtěla, aby se oženil, ale Richard se k tomu neměl. V šedesáti šesti letech se proto jeho matka vypravila najít mu manželku sama. Podařilo se jí to, jenže v zemi mezitím vypukl zmatek. Richard Lví srdce padl do zajetí Jindřicha VI. z rodu Štaufů. Richardův bratr a Eleonořin nejmladší syn Jan Bezzemek využil situace a pokusil se zmocnit vlády.

Byla to Eleonora, která shromáždila dostatek peněz, aby vykoupila Richarda ze zajetí. Pak oba bratry smířila a stáhla se do ústraní. Odjela do Fontevraud, kde byl pohřben její druhý manžel Jindřich II., aby zde v klidu dožila. V dubnu 1199 se však dozvěděla, že Richard byl vážně raněn. Spěchala za ním a krátce po jejím příjezdu jí zemřel v náručí. Jeho posledním přáním bylo spočinout vedle otce ve Fontevraud.

Eleonora Akvitánská, žena v pozadí

Richardovou smrtí se události opět rozhýbaly. 25. května 1199 byl Jan Bezzemek korunován ve Westminsteru anglickým králem. Na odpor se mu postavil Eleonořin vnuk Arthur, kterého podporoval francouzský král Filip II. August. Královna se znovu pokouší zasáhnout mezi znesvářené strany, tentokrát prostřednictvím své vnučky Blanky Kastilské, která se později stala ženou Filipova syna Ludvíka VIII. a matkou Ludvíka Svatého.

V následujícím rece se Eleonora vrací do Fontevraud, ale opět si klidu mnoho neužije. Jan Bezzemek unesl Isabellu z Angouleme, zaslíbenou jednomu šlechtici z významného francouzského rodu Lusignanů. Spolu s jinými událostmi to posloužilo jako záminka ke ztrátě lenní svrchovanosti nad anglickými panstvími ve Francii, které okamžitě obsadil Filip II. August. Eleonora Akvitánská tak byla ze dne na den zbavena svých držav a pokusila se odjet do Poitiers, aby tam zorganizovala odpor. To se jí však nepodařilo. Po krátkém obležení vojsky vnuka Arthura je osvobozena svým synem Janem Bezzemkem, který získává vládu až do roku 1216. Říše Platangetů bere jeho politikou definitivně za své. Hlavní vinu na tom mají stálé spory mezi bratry i úspěšná politika Filipa II., který si dokázal získat církev, protože vystupoval jako obránce katolické víry.

Celé důsledky Janova politického a vojenského fiaska, jehož důsledkem byla ztráta lén ve Francii, Eleonora Akvitánská nikdy nespatří. Prvního dubna roku 1204 umírá ve Fontevraud a je pohřbena po boku svého manžela Jindřicha a syna Richarda. Náhrobek, který nechala patrně sama zhotovit, ji představuje jako krásnou a moudrou královnu. Svědčí o tom i kniha, kterou drží v rukou jako symbol vědění a moci.

Eleonora Akvitánská spoluvytváří svou dobu

Doba Eleonory Akvitánské je dobou truvérů, potulných pěvců, kteří putují od hradu k hradu, přednášejí své písně o lásce a hrdinských činech. Tehdy také vzniká literatura, jejímž středem je žena, královna či hradní paní. Mnohdy velký vliv, který má, se skrývá za okázalou podřízeností manželovi. Ten zpravidla pobývá v cizině či se účastní domácích válečných výprav. Jeho paní zůstává u dvora sama, obklopena jen svými sluhy a kněžími.

Je to doba kurtoazní literatury, doba uctivé lásky, která přes rozdíly ve společenském postavení často nezůstává jen u slov. Eleonora Akvitánská měla zásluhu na přenesení této kultury na francouzský dvůr a později i na dvůr anglický. Díky ní kurtoazní literatura pronikla do života aristokracie dalších evropských zemí a hluboce tam zakořenila.


Další články

Srdce je jedním z nejpoužívanějších symbolů.
Vikingové byli odvážní mořeplavci a nájezdníci ze Skandinávie.
Byla Byzantská říše dekadentní orientální země nebo kvetoucí stát?
Francouzi v Americe, francouzská koloniální éra v Severní Americe.
Svatý grál

Život Eleonory Akvitánské fascinuje historiky dodnes. Během něho stačila být dvakrát královnou, porodila deset dětí, z nichž tři se staly králi.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů