Inteligence a úspěch

Je vysoké IQ důležité pro úspěch v životě? Co je to úspěšná inteligence?

Je vysoké IQ důležité pro úspěch v životě? Co je to úspěšná inteligence?

Navzdory úspěchům, kterých dosáhla věda v genetice, psychologii i mapování mozku, zůstává inteligence velmi kontroverzním a neprobádaným tématem. Ukazuje se, že body dosahované v testech inteligence jsou důležité pro osobní uspokojení, image, pro přijetí na prestižní školu či do určité funkce, mají však daleko menší význam, než se jim v minulém století přikládal.

Historie testů inteligence

Co vlastně testy IQ jsou a jak vznikly? Historie měření inteligence sahá k Darwinovu bratranci Francisu Galtonovi, který v letech 1884 až 1890 v londýnském muzeu v South Kensingtonu za poplatek provozoval službu měření inteligence, i když jeho testy měřily ledascos, ale určitě ne inteligenci v dnešním slova smyslu. Nicméně na slavného psychologa té doby Jamese McKeana Cattela Galtonovo testování tak zapůsobilo, že je přenesl do USA. V roce 1890 vytvořil vlastní test, který vycházel z podobných principů jako Galtonův.

Další směr, kterým se ubíralo testování inteligence, má své kořeny ve Francii. V roce 1904 ministr veřejného školství v Paříži pověřil komisi, aby stanovila způsob, jak odlišit mentálně defektní děti od těch, které ve školách neprospívaly z jiných důvodů. A tak psycholog Alfred Binet a jeho kolega Theodore Daimon vyvinuli testy, které měly tomuto zadání vyhovět. Byla to akce na pomoc dětem. Učitelé ve Francii měli do té doby možnost umístit děti příliš živé, hyperaktivní, zvídavé, prostě nepohodlné do tříd pro retardované. Testy tomu měly zabránit.

I Binetovy myšlenky a testy podobně jako Galtonovy našly úrodnou půdu v USA. Amerikanizovanou verzi testu vytvořil Lewis Terman, profesor psychologie na Stanfordské univerzitě. Stanford-Binetův test je dodnes jedním z nejužívanějších testů měření inteligence.

Podstata testů inteligence

Jaký druh otázek s v těchto testech objevuje? Nejčerstvější je čtvrtá verze Stanford-Binetovy inteligenční stupnice. První se objevila v roce 1905, druhá v roce 1937 a třetí v roce 1960. Test je možné zadat už dvouletým dětem a směrem nahoru omezení vůbec není.

Test obsahuje celkem patnáct menších testů tzv. subtestů. Pouze šest z nich se zadává všem věkovým skupinám. Subtesty se dělí do čtyř kategorií. Zaměřují se na verbální schopnosti, kvantitativní schopnosti, figurálně-abstraktní myšlení a krátkodobou paměť.

Výsledky testů IQ jsou vždy relativní. Předpokládaný průměr je 100. Pokud člověk dosáhne IQ 130, patří mezi šest procent lidí s nejvyšším IQ. Pro vstup do Mensy, světové organizace vysoce inteligentních lidí založené roku 1946 v Oxfordu, je třeba dosáhnout IQ, které člověka řadí mezi dvě procenta světové populace s nejvyšším IQ (148 bodů).

Úspěchy a schopnosti v souvislosti s inteligencí

Otázka, nakolik testy inteligence predikují například výkonnost, je v psychologii oblastí dlouhodobých sporů. Vyskytují se názory ospravedlňující jejich používání i názory zcela opačné. Dokonce i ten neshovívavější názor na vztah mezi skóre testů inteligence a výkonností v reálném světě vede k závěru, že úspěšnost vesměs není dána tím, co testy měří. Zdá se, že vysoké IQ ba ani členství v Mense nezaručují úspěch v životě nebo v kariéře. Někdy je tomu spíše naopak. Lidé s vysokým IQ bývají zaměřeni na sebe či na určité problémy, například vědecké, bývají silně introvertní nebo naopak hyperaktivní. Velmi často špatně komunikují a jejich úspěšnost v rolích manažerů a na jiných vedoucích pozicích je velmi problematická.

V souvislosti s inteligencí se v současné době stále častěji vyskytuje termín "úspěšná inteligence". Vyvažuje všechny tři aspekty - analytický, tvůrčí a praktický. Úspěšně inteligentní lidé nevlastní pouze schopnosti, ale vědí, jak a kdy těchto schopností využít a také je využívají.

Úspěšně inteligentní lidé se umí flexibilně přizpůsobovat rolím, které mají zastávat. Dokážou komunikovat s lidmi, přizpůsobit se prostředí a maximálně ho využít k dosažení svých cílů. Analyzují změny, které musí udělat, a provedou je. Přijímají rozumná rizika, nehroutí se z chyb a učí se ze zkušeností. Vědí, jak vytěžit ze svých schopností maximum. Učí se kontrolovat své impulsy, motivují sami sebe a orientují se na výsledek. Všechny tyto vlastnosti se ovšem neměří v klasických testech inteligence.

Vrozená inteligence

Do sporů o podstatu inteligence se stále častěji zapojují i genetici. Gen, který byl objeven v květnu 1998, má s inteligencí jasnou souvislost. Robert Plombin z londýnského Institutu psychiatrie zjistil, že varianta genu IGRF 2 na chromozomu 6 se vyskytuje častěji u dětí s vysokým IQ než u ostatních. Podle Plombina je tento gen pouze jedním z mnoha, které zřejmě ovlivňují výši inteligence. Nikdo zatím přesně neví, jak gen IGRF 2 funguje. Není vyloučeno, že tento gen podporuje růst buněk šedé kůry mozkové. Výzkumy pokračují.

Pokud jde o určitější teorii, co by inteligence vlastně mohla být, nic nenasvědčuje tomu, že se experti blíží k nějakému konsensu. Dokonce se ani neshodnou v otázce, jak by měla být studována. A tak stále ještě přetrvává stoletý mýtus, že nejlépe inteligenci vystihuje psychometrický přístup, tedy přístup založený na testech.

Další články

Spánek
Bod je zdánlivě nicotná záležitost nad jejíž definicí si lámaly hlavu generace filozofů.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů