Liči

Liči je tropické jahodově červené, růžové nebo oranžové ovoce. Silně aromatické oválné nebo srdčité plody jsou zhruba dva centimetry široké a čtyři centimetry dlouhé. V Číně, odkud liči pochází, si toto ovoce velice cení jako potravinu i jako lék.

Liči neboli čínské jablko, jak už název napovídá, pochází z jižních oblastí Číny. Má dlouhou a barvitou historii. První zmínka o tomto ovoci je datována do jedenáctého století, později bývalo častým a oblíbeným tématem čínských básníků. V roce 1492 byl v ročence čínského Fu-kienu zveřejněn seznam čtyřiceti různých variet liči. Také dnes se uvádí zhruba čtyřicet až padesát variet. Některé jsou horské typy, jiné takzvané vodní, protože liči se většinou pěstuje v úrodných nížinách nejlépe podél řek. Existují tzv. liči suchá a čistá, z nichž neteče šťáva, když se slupka poruší. Tato liči jsou ceněna nejvíce. Existuje i množství různých tvarů tohoto ovoce: kulaté, oválné, srdčité, vejčité a další, různé barvy a textura slupky, plody jednotlivých variet se liší i vůní, barvou dužiny a chutí.

Slupka liči je tenká, kožovitá, dá se snadno loupat. Šťavnatá dužina je průsvitně bílá, našedlá nebo růžová s peckou o velikosti fazole a chutná sladkokysele.

Historie liči

Koncem sedmnáctého století se liči dostává z Číny do Barmy, o sto let později do Indie a v tu dobu je již známo v celé jihovýchodní Asii a na přilehlých ostrovech. Začátkem devatenáctého století proniká liči do Evropy. Pěstuje se se tam v anglických a fracouzských sklenících. Evropané ho dovezli i do Ameriky. Na Havaj se liči dostalo v roce 1873, na Floridu v roce 1883 a odtud do Kalifornie.

Hlavní producenti liči

Hlavním producentem tohoto ovoce zůstává Čína. Ve dvacátých letech minulého století se tam ročně sklízelo téměř 14 tisíc tun plodů liči, před druhou světovou válkou v roce 1937 to bylo už 16 tisíc tun. V té době byla Indie v pěstování liči na druhém místě za Čínou.

Dnes jsou kromě Číny a Indie hlavními producenty liči Pákistán, Bangladéš, Barma (Myanmar), země bývalé Indočíny, Tchaj-wan, Japonsko, Filipíny a Jihoafrická republika.

Stromy a květy liči

Stromy, které plodí liči, dorůstají výšky devět až třicet metrů. Často se pěstují jako okrasné. Jde o dvouslivák lahodný (Litchi chinensis) z čeledi mýdelníkovité. Listy má kožovité, lesklé, tmavě zelené. Květy rostou v trsech dlouhých až 75 centimetrů, jsou drobné bílé, zelenavé nebo nažloutlé barvy.

Liči se nejlépe daří tam, kde jsou horká a vlhká léta a zimy suché bez silných mrazů. Dospělé stromy mírné mrazy snesou. Ovoce stromy nesou po dvou až pěti letech, nejplodnější jsou v období od dvaceti do čtyřiceti let, ale plodí až sto let.

Pro domácí spotřebu se liči sklízejí zcela zralá, na vývoz naopak nedozrálá. Odstřihávají se celé trsy. Pokud se trhají jednotlivé plody, tenká slupka se často poškodí. Trsy se odstřihávají vždy po třech čtyřech dnech během tří až čtyř týdnů, kdy sklizeň probíhá. Množství sklizených plodů je různé. V Indii pětiletý strom dává kolem pěti set plodů, dvacetiletý až 5 tisíc plodů, což je zhruba 150 kilogramů. V Číně se sklidí až 680 kilogramů liči z jednoho stromu.

Čerstvě sklizená liči si udrží svou kvalitu jen velmi krátce, několik dní. V mělkých vzdušných kartonových krabicích měkce vystlaných ale snesou leteckou přepravu například z Floridy do různých částí USA a Kanady.

V Jihoafrické republice se čerstvě natrhané plody umisťují rovněž na mělké podložky a posypou se sírou. Ponechají se tak přes noc a pak jsou připraveny k expedici. Použitím síry se zničí houby a choroboplodné zárodky a ovoce vydrží více dní, někdy i týden.

Do Francie se dovážejí liči letecky z Madagaskaru k kartonech, v nichž jsou plody liči obloženy listy stromu Ravenala madagascariensis, které působí jako konzervátor.

Sušená liči

Liči vysychají přirozeně, ale pro obchod se používají speciální postupy. V Číně se věší celé ustříhané trsy liči na drátěné konstrukce a suší se přímo na slunci. Na noc a v dešti se konstrukce s liči ukrývají v halách. Jinde se liči suší ve velkých uzavřených klimatizovaných halách. Sušení ve vytápěných halách liči škodí. Plody získávají trpkou chuť. Nejlepší sušená liči se nejdříve blanšírují na pět minut vařící vodou, pak se na osmačtyřicet hodin ponoří do dvouprocentního sulfátového roztoku a poté do kyseliny citronové. Pak se teprve suší. Výsledkem je krásně světlá usušená dužina místo tmavohnědé, která vzniká prostým sušením ať už na slunci nebo v klimatizované hale.

Sušená liči v plechovkách se dají skladovat v pokojové teplotě celý rok. Jedí se a používají podobně jako rozinky. V Číně se sušenými liči občas sladí čaj.

Liči potravina i lék

Liči se nejvíce konzumují čerstvá. Oloupaná a nakrájená na kousky jsou oblíbenou součástí zmrzlinových a ovocných pohárů. Oblíbená kombinace je s pistáciovou zmrzlinou a šlehačkou. I samotná liči se používají jako surovina k výrobě zmrzliny a sorbetu.

Nadívaná krémovým sýrem se podávají se zálivkou a pekanovými ořechy nebo s majonézou či šlehačkou. Nakrájená na plátky v želatině se používají ke zdobení salátů. Půlkami liči se zdobí maso zejména grilované. Oloupaná liči nakládaná v cukru jsou významným čínským i indickým vývozním artiklem. Liči se nakládají i do octa a kořeněných nálevů a dělají se z nich omáčky a dresinky. Použití je velmi široké.

Podle tradiční čínské medicíny liči léčí kašel a má léčivé účinky i na žaludeční vředy, nádory a zvětšené žlázy. Peckám jsou připisovány analgetické účinky. Čaj ze slupek se užívá proti průjmům a v Indii i proti neuralgickým bolestem. S výluhy z kůry, kořenů a květů probíhají v současné době v USA laboratorní pokusy. Mají být využity při léčení některých druhů rakovinových nádorů.

Další články

Čaj je kulturní nápoj pocházející z Číny.
Korejský ženšen
Kyselina listová je důležitý vitamin skupiny B.
Vlašské ořechy jsou plodem ořešáku královského, listnatého stromu, který roste téměř ve všech oblastech mírného pásma severní polokoule.
Havajské ostrovy
Barvy

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů