Poušť Namib je nejstarší pouští na naší planetě. A také zřejmě nejsušší. Její duny, které jsou nejvyšší na světě, dosahují až štyřsetmetrové výšky. Poušť Namib je jednou z afrických pouští.
Poušť Namib se táhne v délce přibližně 1500 kilometrů podél jihozápadního pobřeží Afriky. Od řeky Kunene, která tvoří část severní hranice Namibie s Angolou, až k řece Oranje na jihu. Zabírá podstatnou část afrického státu Namibie. Poušť Namib, to jsou desítky tisíc kilometrů čtverečních písku nejrůznějších barev a odstínů. Je zde písek všech odstínů žluté, béžové, bílé, oranžové, červené i nafialovělé. Místy je pás pouště široký 160 kilometrů, jinde pouze čtyřicet. Severní kamenitá část se zajímavými skalními útvary přechází na jihu v písečné duny. Odhaduje se, že poušť Namib vznikla asi před osmdesáti miliony let.
Teploty se zde běžně pohybují kolem 40 stupňů Celsia, v poledne dosahují i 65 stupňů. Přestože průměrné srážky jsou jen 14 milimetrů za rok, poušť není zcela bez života. Díky blízkému Atlantskému oceánu se každou noc vytváří nad pouští Namib mlha, z níž čerpají vodu některé rostliny i živočichové. Používají velmi rafinované strategie, aby přežili.
V poušti Namib žijí nejrůznější druhy zvířat, dokonce i velcí savci - přímorožci jihoafričtí známí pod jménem gemsbock. Mají šedou srst, po stranách těla a na hřbetě s tmavými pruhy. Zvláštní systém regulace teploty těla jim umožňuje žít v těchto extrémních podmínkách. Když teplota ovzduší stoupá, zvyšuje se i tělesná teplota přímorožců. Rozdíl mezi tělem a okolím se vyrovnává, přímorožci jen zrychleně dýchají, ale nepotí se. To znamená, že neztrácejí cennou tekutinu. Zvláštní mechanismy chrání před přehřátím mozek. Krev, která ho zásobuje, má nižší teplotu než krev ve zbytku těla. Navíc ledviny jsou schopny zpracovávat tekutiny s vysokým obsahem soli.
Jihoafričtí přímorožci vycházejí na pastvu v noci, když se na rostlinách usazují kapky mlhy. To je jejich přísun tekutin. Navíc dokážou objevit i spodní prameny vody nebo šťavnaté kořínky hluboko pod písečným nebo kamenitým povrchem.
Všechna zvířata v poušti Namib mají zvláštní systémy a způsob života, který jim umožňuje přežít. Hnědorůžoví průsvitní gekoni nemají na rozdíl od jiných gekonů na prstech drobné kartáčky zakončené háčky, ale mezi prsty mají silné svalnaté blány, aby se nebořili do písku. Jsou to typická noční zvířata. V noci se jim na šupinaté drsné kůži zachycuje voda z mlhy, kterou pak slízávají. Den přečkávají zavrtaní hluboko pod zem.
Zajímaví jsou i zdejší chameleoni. V tomto prostředí nemění barvu, aby se kamuflovali před nebezpečím, ale reagují tak na změnu teploty a světla. Časně ráno a večer tu chameleoni ztmavnou, aby nasáli teplo ze slunečních paprsků. Ve dne, kdy je žár slunce příliš silný, zesvětlají, aby se nepřehřáli.
Také zde žije Grantův krtek zlatý. Je necelých osm centimetrů dlouhý a má velmi silné přední nohy, aby dokázal hrabat v sypkém písku. K usnadnění pohybu má nohy opatřeny blanami. Je slepý, ale má velmi bystrý sluch, kterým zachytí hluboko pod povrchem jakékoli zvuky. Přestože je savec, má podobnou regulaci těla jako plazi. Tělesná teplota se přizpůsobuje teplotě okolního písku.
Typickou rostlinou pouště Namib je Welwitschia podivná (Welwitschia mirabilis). Endemit, který neroste nikde jinde na světě. Jméno dostala podle rakouského lékaře Friedricha Welwitsche, který ji v poušti Namib objevil v roce 1859. Za celý život vytváří tato rostlina pouze dva vstřícné, tenké listy. Dorůstají velkých délek, někdy i kolem šesti metrů, ale protože jsou neustále smýkány větem po písku, trhají se a třepí.
Tato rostlina má zcela opačný systém hospodaření s vodou než sukulenty, které také rostou v těchto oblastech. Většina rostlin, které žijí v extrémním suchu, má velmi silné tučné listy, v nichž uchovávají vodu, a na povrchu listů velmi málo průduchů, aby se jimi voda nemohla odpařovat. Welwitschia bojuje se suchem zcela opačně. Má na listech hustou síť průduchů, ale voda se jimi neodpařuje, naopak rostlina jimi získává vláhu z ranní mlhy. Průduchy jsou otevřené pouze v noci, přes den se uzavírají. Vláha z mlhy, kterou welwitschia průduchy nevsákne, se na listech sráží a odkapává do písku, kde už na ni čeká síť kořínků této rostliny.
Welwitschia podivná je nahosemenná dvoudomá rostlina příbuzná jehličnanům. Těm se ale podobá pouze šišticemi, kterých se na jediné rostlině vytváří několik tisíc, Tak velké množství jich má zřejmě proto, že jen jediné setině procenta semen se podaří vyklíčit a ještě menšímu množství přežít do dospělosti.
Dlouhý, silný kůlový kořen může čerpat vláhu z podzemní vody, ale protože ani tam většinou voda není, jde zřejmě spíše o to, aby udržel rostlinu stabilní v nepevném sypkém písku. Welwitschia podivná se stala národní rostlinou sousední Angoly.
Dalšími zajímavými zástupci flóry v poušti Namib jsou takzvané živé kameny Lithops verruculosa. Patří k sukulentům a vypadají jako opravdové kameny. Průduchy během dne pevně zavírají, aby se voda neodpařovala. Na povrchu nemají chlorofyl, protože jeho zrnka by nevydržela přemíru ultrafialového záření. Ten je skryt pod pokožkou a pod ochranou čiré tekutiny v buňkách zásobních pletiv.
V části pouště Namib byl v roce 1904 vyhlášen národní park Namib. V roce 1979 byl spojen s národním parkem Naukluft Mountain Zebra. Dnes je to park Namib Naukluft o rozloze přibližně 25 tisíc kilometrů čtverečních
Další články
Barvy
Mlha a způsoby jejího vzniku.
Central Park New York je souvislá plocha zeleně uprostřed města.
Gekoni tvoří jednu z nejpočetnějších skupin ještěrů.
Písečné duny v Čechách a na Moravě - Písečné duny je možno najít i v našich zemích.
Sůl, z hlediska chemického složení chlorid sodný, je v čistém stavu minerál v podobě bezbarvých, bílých nebo šedých krystalů.
Voda je vzácná nejen na poušti Namib, ale i v jiných částech světa.
Poušť Namib je nejstarší pouští na naší planetě. A také zřejmě nejsušší.