Symbol květiny

Květiny hrály v historii významnou roli. Královské lilie ve Francii nebo válka růží v Anglii jsou nejznámějšími příklady, květiny se však staly symbolem i v jiných částech světa.

Květiny patří do historie mnoha národů. Procházejí staletími nebo se objevují až v novodobých dějinách. Občas dostávají symbolický význam až po letech. Mohou představovat cokoli: nevinnost, něhu, odvahu, vznešenost - to záleží na výkladu, jaký svému květu národ přisuzuje. Červené květy bývají spojovány s násilím, krví, ale i převratem či revolucí. Bílá je barva roajalistů nebo naděje.

Jednotlivé květinové symboly vznikají často náhodou a většinou se váží k určité události. Dvě anglické růže patnáctého století se v dějinách objevily po drobné hádce, o skotský bodlák se poranili vojáci při dánské invazi, portugalský karafiát si vybrali manifestující občané jako symbol romantické revolty.

Francouzská lilie

Lilie prochází francouzskou historií po několik staletí. Původně byla žlutým kosatcem, ale v průběhu času se stala skutečnou bílou lilií. O lilii se začíná hovořit ve druhé polovině dvanáctého století, kdy ji poprvé zmiňuje historik a kronikář Chrétien de Troyes. Prý byla do Francie přinesena při křížových výpravách. Její dějiny ve Francii však započaly mnohem dříve.

Královský květ se objevuje již roku 507, kdy král Chlodvík bojoval s Vizigóty. Před bitvou si pro štěstí utrhl kvítek žlutého kosatce, který Němci pokřtili na Lilienblum (lilie). Chlodvík v boji zvítězil a na památku úspěchu přidal žlutý květ na svou korouhev. Jeho znak ještě připomíná žlutý kosatec, ale u jeho následovníků se květ postupně proměňoval. Z gracilního kvítku svatého Denise se rozrostl do ornamentální zlaté lilie (která ovšem byla vlastně bílá) u Ludvíka XIV. a z ní do symbolické lilie devatenáctého století.

Anglická růže

Růže Yorků (vlevo) a růže Lancasterů (vpravo)

Barvou a trny bývá růže nejčastěji vnímána jako symbol krve, války nebo revolty. V Anglii patnáctého století dala tato květina název jedné z největších občanských válek, která zemi ničila po třicet let.

Roku 1450 se trůn Jindřicha VI z rodu Lancasterů ocitl v ohrožení. Dělala si na něj nárok řada pretendentů z rodu Yorků. Při intrikách bylo zapotřebí rozeznat jednotlivé soupeřící strany, nepozornost v projevování názorů mohla mít za následek smrt. Proto přišel vévoda z Yorku s návrhem, aby každý loajální přítel jeho rodu nosil bílou růži. Hrabě Somerset, nakloněný lancasterskému králi Jindřichovi VI. na to reagoval růží červenou. Květiny se staly symboly válčících stran.

Válku, která připravila o život více než sto tisíc lidí, ukončil teprve sňatek Jindřicha Tudora z rodu Lancasterů a Alžbětou, princeznou z Yorku. Obě růže se spojily i na královském symbolu. Vznikla růže tudorovská.

Skotský bodlák

Bodlák se v heraldice Skotska objevuje od roku 1540. V té době spojil skotský král Jakub V. klany v boji proti Angličanům. Svému vojsku určil za jednotící symbol skotský bodlák s přehnaně naostřenými špičkami.

Jakub si bodlák vybral podle jedné dávné legendy. Kolem roku 1011 britské ostrovy napadli Dánové. Chystali se dobýt i skotský hrad Slaim. Chtěli využít momentu překvapení a osádku hradu přepadnout uprostřed noci. Šli naboso, aby je na hradě nezaslechli. Náhle se ozval bolestivý výkřik. Po něm další a další. Zburcovaní Skotové popadli zbraně a utíkali na hradby. Dánové byli odraženi. Porazilo je bodláčí, které hrad chránilo ze všech stran.

Portugalský karafiát

Karafiát byl po léta symbolem svobody. Bývá často spojován s proslulými vězni. Marie Antoinetta dostávala do Templu vzkazy ukryté v karafiátech. Karafiát miloval i princ Condé, kterého kardinál Mazarin uvěznil ve věži ve Vincennes za bojů frondy v sedmnáctém století.

Po revoluci 1848, která ukončila fungování červencové monarchie, si jej vybrali za svůj znak republikáni (červený) i roajalisté (bílý).

V našem století si karafiát zvolili také Portugalci. Když se 25. dubna 1974 konala v ulicích Lisabonu pacifistická manifestace proti diktatuře Caetana, organizovaná Hnutím ozbrojených sil, byli její účastníci ozdobeni červenými a růžovými karafiáty.

Konvalinka pracujících

První květnový den se slavil po dlouhá léta jako definitivní příchod jara. Teprve roku 1886 se tento svátek zpolitizoval. V Chicagu se do ulic vydaly na čtyři tisíce dělníků, aby žádali osmihodinovou pracovní dobu. Manifestace byla násilně rozehnána, patnáct lidí přišlo o život. Na jejich památku se 1. květen začal slavit jako den pracujících.

O dva roky později začali francouzští dělníci tento den slavit s šípkovou růží, symbolizující krvavou událost. Roku 1919 se v klopách manifestantů poprvé objevila konvalinka jako symbol očekávání lepší budoucnosti. Nebylo to však prvně v dějinách. Již mladý král Karel IX. každým rokem daroval dámám na královském dvoře kytici konvalinek, které jim měly v následujících dvanácti měsících přinést štěstí v lásce.

Další články

Žlutí kanárci okouzlují svým zpěvem i vzhledem.
Pí - Ludolfovo číslo a jeho historie.
Červená barva krve - proč je krev červená?
Lovecké zbraně a jejich jednotlivé druhy.
Barvy ovlivňují náš život, vyvolávají nejrůznější pocity. Existuje jich tak velké množství, že ani nedokážeme všechny pojmenovat. Barvy květin jsou spojovány s určitými vlastnostmi či událostmi.

Informační stránky Yin.cz Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů