Lissieliny světelné meče
Pokračování příběhu o Vetřelčí uživatelce Síly Lissiel.
Lissiel se oklepe zimou, pohledem přejede tenhle ledový mrazák s rozbitým termostatem, jak si pro sebe překřtila toto místo, planetu Ilum, kam se společně se svým otcem lordem Peťasem a s princeznou Ahsokou vydala hledat kyber krystaly pro světelné meče, mrkne na oblohu, na které jsou pouhým okem zřetelně viditelné křižníky Peťasova vlaštovka a Ahsočina vlaštovka, čekající vysoko nad planetou na jejich návrat.
Není však čas zdržovat se rozhlížením po obloze, lord Peťas svoji dceru pobídne, aby si pospíšila. Ano, čtete správně, svoji dceru, princeznu Lissiel. Tkáň, ve které se Lissiel vyvinula, inkubátor vypěstoval z buňky lorda Peťase a protože jednou z vlastností jejího druhu je schopnost přebrat část genů z tvora, v jehož tkáni se vyvíjí, převzala Lissiel část genomu lorda Peťase včetně nadání užívat Sílu a on ji uznal za svoji dceru. Nicméně, zanechme úvah o jejích rodinných záležitostech, lord Peťas ji popohání, aby si pospíšila, během chvíle přichází k místu, kde princezna Ahsoka pomocí Síly odstranila led uzavírající vchod do jeskyně.
"Dál již musíš jít sama, nevím, co přesně na tebe tam uvnitř čeká, ale v Síle cítím, že se budeš muset postavit minulosti, minulosti celého tvého druhu. Tam někde na tebe čekají kyber krystaly pro tvé světelné meče, cestu k nim si však budeš muset projít tím, čím jste byli a čím jste teď. Tak už běž, kyber krystaly čekají."
Již hodný čas bloudí Lissiel tímto ledovým bludištěm a již několikrát se jí zdálo, že zahlédla kyber krystal, ale když přiběhla blíž, zjistila, že se nechala ošálit třpytícími se kousky ledu nebo kyber krystaly prostě zmizely a nebyly k nalezení, jako by si s ní na tomto Sílou přesyceném místě pohrávaly.
Lissiel dojde k místu, kde chodba prudce zatáčí, vyjde zpoza rohu a otevře se jí pohled na chodbu lemovanou z obou stran postavami různých humanoidních tvorů obalených ztuhlým vetřelčím slizem a upevněným ke stěnám tak pevně, že se nemohou pohnout a jen ji bezmocně pozorují vyděšenými pohledy. Lissiel pokračuje chodbou, prochází kolem připoutaných tvorů, až dojde k místu, kde začínají být před znehybněnými tvory na podlaze chodby rozmístěna kožovitá vetřelčí vejce. V Síle vnímá zoufalství připoutaných tvorů, kteří vědí, co vejce položená před ně na podlahu chodby znamenají a co je za chvíli čeká. A ještě něco v Síle cítí, oni si ta vejce spojují s ní a veškeré jejich zoufalství se nyní obrací na ní, zaplavuje ji v celých vlnách, až to již nemůže vydržet, chce křičet: "S tímhle nemám nic společného, my se takhle už dávno nerozmnožujeme!" avšak hrdlo jí ztuhlo, jako by bylo zabetonované. Pohlédne na vejce a uvnitř nich cítí v Síle facehuggery i jejich odlišnost. S tímhle genetickým odpadem připravujícím se ve vejcích skočit na nebohé tvory, aby šířil své podřadné geny, opravdu nemá nic společného. Najednou je naprosto klidná, se syčením se rozbíhá chodbou a švihajíc ocasem po vejcích, kolem kterých probíhá, jedno po druhém ničí. Dobíhá k místu, kde chodba opět zahýbá.
Poté, co zničila poslední vejce, zpomaluje, pomalu vychází zpoza rohu a vchází do chodby lemované postavami, jejichž hlavy jsou obaleny přisátými facehuggery. Vykročí chodbou, po chvíli tvory s obalenými hlavami vystřídají tvorové, před nimiž na podlaze leží odpadnutí facehuggeři. V posledním z tvorů vycítí ven se deroucího žebrotrha, Síla vede její ruku, kterou vyskočivšího žebrotrha chytí a Sílou mu s hlasitým křupnutím zlomí vaz.
V jeskyni, do které chodba ústí, již z dálky vidí vejce, kožitá vetřelčí vejce nakladená jedno vedle druhého a čekající na neopatrného tvora, který by vstoupil. Zatímco přichází chodbou, lemovanou nyní tvory se zejícími otvory v hrudích, ze kterých trčí ven vyvržená a zpřelámaná žebra, valí se na ni z vajec intenzivně vnímaný pocit genetické odlišnosti. Začne koncentrovat Sílu, z prstů jí už začínají sršet drobné blesky, zatím jen malá ochutnávka bleskového pekla, které za chvíli rozpoutá, když vtom, co to, v nitru jeskyně cítí přítomnost genetické linie divokých vetřelců ještě daleko intenzivněji, natolik intenzivně, že znechucení vejci oproti ní vybledne. Nakoukne dovnitř a tam v Síle vnímá její přítomnost, divokou vetřelčí královnu uprostřed snůšky vajec. Udělá ještě jeden krok, kterým vkročí dovnitř, a najednou již není v jeskyni, je v hangáru vesmírné lodě a divoká vetřelčí královna cosi kutí s rošty tvořícími podlahu. Divoká vetřelčí královna zvedá rošty, odhazuje je stranou, zašmátrá rukou hledajíc něco v servisním tunelu pod podlahou, odkud se ozývá vyděšené pištění malého děvčátka. Natáhne se k ní v Síle, děvčátko, na které se královna snaží dosáhnout, se jmenuje Newt.
"Nešahej na ni, ty bestie!" s těmito slovy se proti ní Lissiel výhružně postaví.
Nyní si divoká královna povšimne její přítomnosti, zanechá snah vyšťourat Newt a se vztyčeným lebečním štítem začne na Lissiel syčet a podrážděně švihat ocasem.
Lissiel aktivuje force speed, jak ji to učil lord Peťas, vše v okolí se zpomalí, učednice Lissiel nedokáže pomocí force speed zrychlit se natolik, jako lord Peťas, ale i ta trocha zrychlení společně s vylepšením celého jejího rodu dávající jim oproti divokým vetřelcům výhodu v rychlosti, jí stačí k tomu, aby se divoká královna pohybovala oproti ní jako zpomalený film.
Divoká královna po Lissiel švihne ocasem, ta díky force speed pomalu se nad její hlavou pohybující ocas podběhne a nízkým, při zemi vedeným bodnutím bodne svým ocasem proti spodní části břicha dospělé divoké vetřelčí královny tyčící se nad ní výškou ji o dobrou hlavu převyšujíc. Její jako břitva ostrému ocasu již nic nestojí v cestě, blíží se ke královnině břichu, chystajíc se jí zasadit smrtelný úder rozpárajíc jí od břicha po hrudník, když vtom Lissiel stojí v prázdné ledové jeskyni, divoká vetřelčí královna je pryč a před ní se třpytivě lesknou čtyři karmínově červené kyber krystaly. Lissiel natáhne ruku, sebere kyber krystaly a vykročí otvorem ve stěně jeskyně, kterým dovnitř dopadají sluneční paprsky, jejichž odlesk dodával kyber krystalům jejich třpyt. Jedním krokem se ocitá venku z jeskyně poblíž lorda Peťase a princezny Ahsoky, kteří zde na ni čekají. Razbíhá se k nim, pochlubit se svými kyber krystaly a ihned se rozproudí debata nad jejich barvou, unikátní stejně jako kdysi před jednou generací bílá barva krystalů princezniny matky. Není temně rudá, jakou je barva krystalů sithských světelných mečů, nýbrž světle karmínová.
Jeden z Lissieliných karmínově červených kyber krystalů.
Na palubě Peťasovy vlaštovky, vracející se z Ilumu, sedí Lissiel ve své kajutě, před sebou má rozloženy kyber krystaly a lord Peťas ji provází výrobou světelných mečů: "Světelné meče jsou součást uživatele Síly, představ si své světelné meče, ne rozumem, ponoř se do Síly, nech se jí vést a meče ve tvé mysli vykvetou jako drahokam tak, aby se staly prodloužením tvých paží.
Lissiel uchopí pomocí Síly součástky vyrobené přesně tak, jak jí Síla ukázala, složí světelný meč a položí ho ke třem jeho již předtím sestaveným bratrům. Nyní nadešel okamžik, ke kterému směřuje celé její úsilí posledních dnů, v rukou drží své světelné meče, padnou jí do dlaní dokonale, jako by je držela odjakživa, zažehne je a z mečů se zasyčením vyjedou čtyři karmínově zbarvené plazmové čepele.
lord Peťas
Další články
Aliena je domácí mazlík lorda Peťase.
Další z Alienin dcer Rrrssissa na Novém Volgogradu.
Gabriela v příběhu klenoucím se přes dlouhá tisíciletí.
Terminátor: Příběh Cameron začíná Cameroniným znovuvyrobením.
S Alienou na výletě do města a objednání jídla pro Alienu.
Královna Chcha je donucena pustit se do křížku s Acclamatorem proti dvěma hvězdným destruktorům, šanci na vítězství má, radí jí velkoadmirál Thrawn.
Prosluněná letní pohoda u Peťasova jezírka v kruhu přátel.
Šestimotorové velkoletadlo Antonov An-225 Mrija udivuje svými rozměry.