Setkání Cameron a Allison Youngové

Pokračování příběhu Cameron.

Dveře cely se otevřou, stroj položí vedle Allison Youngové talíř s jídlem, jakousi nevzhlednou a nechutnou kaší, kterou ji stroje krmí, aby vydržela naživu dostatečně dlouho, než z ní dostanou veškeré informace, které potřebují, zavře dveře a odejde. Hladem se jí kroutí střeva, její ruka se vydá směrem k talíři, ale tuhle radost strojům neudělá, Allison uchopí talíř a rozmázne jeho obsah po kovové zdi cely. Už ztratila přehled o tom, jak dlouho ji zde stroje drží a vyslýchají.

"Odkud jsi Allison?"

"Nevzpomínám si."

"Nevíš, z jakého jsi města?"

"Co na tom sejde? ... Když už neexistuje."

"Řekni mi o svém životě!"

"Bydlím v tunelu a večeřím odpadky."

"Řekni mi o své rodině."

"Můj otec byl architekt," odpovídá Allison, zatímco její pohled zabloudí k nastevřeným dveřím, které vyslýchající stroj nezajistil a pokračuje: "učil mě kreslit, matka byla učitelka hudby, celé hodiny poslouchala Chopina."

"Co to máš na ruce za náramek?"

"Ten jsem dostala od sestry k narozeninám. ... Bylo to v červenci, ... slavili jsme v Griffis Parku ... se všemi kamarády. ... Viděla jsem tam kluka jet na horském kole. Řekla jsem tátovi: 'Tohle chci.' On řekl: 'Za rok.' ... Ale za roku už jsem oslavu neměla."

"Proč ne?"

"Všichni byli mrtví," rozbrečí se Allison. ... Po chvíli prohlásí: "Chci jít domů!"

"Kde je domov?"

"Palmdale."

"Palmdale?"

"Odtamtud pocházím," stékají Allison po tvářích slzy, když v tom v mžiku bleskurychle vyráží a než stačí stroj zareagovat vybíhá ze dveří na chodbu a utíká potemnělým bludištěm chodeb a za sebou slyší kroky stroje, který je jí v patách. Na křižovatce chvíli zmateně hledá správnou cestu, kroky stroje se blíží, nemá čas a proto se opět rozběhne. Štěstí stojí při ní, vydala se správnou chodbou, dobíhá k nastevřeným kovovým dveřím, kterými proběhne a zajistí je za sebou. Snad jí to získá trochu času, protože páky zajišťující dveře jsou jen na její straně.

Allison se otáčí, chodba před ní je lemovaná mřížemi, zpoza kterých se ozve povzbuzující hlahol uvězněných lidí: "Makej, makej, to zvládneš! Dělej! Rychle, utíkej! Dělej! Utěč! Zdrhej! Utíkej, holka! Zvládneš to! ...."

Allison probíhá kolem mříží cel, dobíhá k žebříku, šplhá a zatímco se kolem rozezní zvuk sirén a temnotu začnou propátrávat světelné kužely reflektorů, vysouká se z podpalubí na palubu lodi přeměněné stroji ve vězení. Dobíhá k okraji paluby, pod ní se rozevírá temná propast z jejíž hlubiny slyší kdesi dole zvuk vln, otáčí se, stroje jsou jí v patách, v okamžiku, kdy se znovu otočí k moři, přejede po hladině pod ní kužel světla a než se nechat znovu chytit, v zoufalství se vrhá Allison do hlubiny pod ní. Po, jak se jí zdá, nekonečném letu, zpevní nohy, přitáhne ruce k tělu, děkuje přitom za to, že jí světlomet osvětluje hladinu a ona ví, kam padá a už přichází tvrdý náraz na hladinu a Allison obklopuje ledově chladná voda Sanfranciského zálivu. Roztáhne ruce, a když se vyčerpá kinetická energie, kterou nabrala během svého pádu z paluby, začne plavat směrem pryč od lodi a nahoru k hladině. Avšak co to, z hlubiny pod ní se vynořuje síť, obklopuje ji, oka sítě jsou velká, avšak ne dostatečně velká, aby se jimi protáhla a unikla. Allison ohmatává síť, která se kolem ní pohybuje směrem nahoru, vytahuje ji z vody a dál na palubu lodi. Takhle neslavně končí její útěk.

Allison je opět v cele. "Nemělas utíkat, jenom si to zbytečně děláš těžší," slyší říkat dokonalou terminátoří kopii sama sebe, která nad ní stojí, zatímco se zdvíhá z podlahy, na kterou s smýkl stroj, který ji dovlekl zpět.

Allison nevěřícně zírá na svoji kyborgskou kopii.

"Tvoje vlasy," pokračuje Cameron, "jsou překrásné, na těch děláme tvrdě, abychom ... je trefili," informuje ji Cameron, zatímco si obě rukou prohrábnou prameny vlasů.

Allison sklopí zrak a zoufale zavrtí hlavou.

"Nejsem tvůj nepřítel," ujistí ji Cameron.

"Vážně?"

"Chtěla bych tě víc poznat," natočí hlavu Cameron a pokračuje: "Jsi velmi statečná, asi proto si tě John Connor vybral."

"Nechápu, o čem to mluvíš."

"Já ho moc obdivuju, jeho odhodlanost, jeho mysl a nebojácnost. Ráda bych ho poznala."

"On by tebe poznat nechtěl!"

"Oni vás zabijí a ani jednoho nenechají naživu, každého z vás budou pronásledovat, dokud celé lidstvo nevyhyne."

Allison zvedá sklopenou hlavu: "Tak proč vedeme tenhle rozhovor?"

"Protože někteří to nechtějí, přejí si zachovat mír. ... Bylas vybrána, Allison, nevybral tě jen John Connor, ale my. Kde je jeho tábor?" Protože Cameron si tento rozhovor pamatuje ze svého předchozího života, kdy tento rozhovor vedly poprvé a kdy ještě sloužila Skynetu, a to jak ze svých vzpomínek, tak ze vzpomínek Allison Youngové, ví že Allison jejím slovům nevěří a že jí nevěří oprávněně, protože ona tehdy lhala. O to humornějším paradoxem se jí zdá být, že tentokrát jsou její slova pravdivá.

Allison vzhlíží k Cameron, rty se jí chvějí a neodpovídá.

V tomto duchu výslech ještě nějakou dobu pokračuje, Cameron získá od Allison informaci, kde se tábor nachází, když vtom Cameron Allison obviní: "Tys mi lhala!"

"Řekla jsem ti, kde je tábor."

"Řeklas mi, že ten náramek máš od sestry."

"Co to s tím má společného?"

Cameron popojde blíž ke stolu, za kterým sedí Allison, vztáhne k ní ruku, ve které drží několik náramků. Stejných náramků, jaký má Allison připnutý na ruce a se slovy: "Ty jsme našli u tvých přátel," je, postupně jeden po druhém, pouští před ní na stůl. "Proč máte všichni ty samé?" zeptá se Cameron. "Souvisí to nějak s táborem Connora?"

"Ne!"

"Je to znamení, ... propustka do tábora, ... chtělas mě tam poslat bez něho, abych se hned prozradila."

Allison na Cameron vzdorně pohlédne a ta ji se slovy: "Lhalas mi!" uchopí za hrdlo a zvedne.

"Nepomůžu ti dostat Johna Connora!" procedí Allison přes silný stisk, který svírá její krk. Poté stisk zesílí a Allison ztrácí vědomí.

Ze svých vzpomínek Cameron ví, že přesně v tomto okamžiku Allison zabila, když zesílila svůj stisk a zlomila jí vaz. Pouští bezvládnou Allison na stůl, strhává jí z ruky náramek a se slovy: "Už se stalo," odchází.

S bolestí pohmožděného krku nabyde Allison vědomí. Když otevře oči, zjišťuje, že leží na vozíku pro odvážení mrtvol v malé místnosti připomínající skladiště úklidových prostředků a nad ní se tyčí jeden ze strojů, ne stará šestistovka, které tvoří většinu osazenstva plovoucího vězení pro zajaté lidi, ale jeden z moderních osmistovek pokrytý stejně jako Cameron živou tkání. "Dělej, přelez si do té bedny, nemáme moc času," nařídí jí. "Hele, dělám to jen proto, že mne o to Cameron požádala, ale jestli se odtud nechceš dostat, stačí říct, dodělám, co ona nedokončila a hodím tě do odpadu, kam mělo tvé tělo původně přijít," pokračuje T-889, když se Allison ihned nepohne.

Monotónní zvuk motorů výsadkového letounu, do kterého ji v bedně naložili, Allison uspal. Probudilo ji skřípění odsouvaného víka a když vylezla z bedny, zjistila, že v prostoru nízko nad terénem letícího výsadkového letounu je s ní pouze Cameron. "Promiň mi to drsné zacházení, ale zajisté sis všimla kamery, která výslech sledovala," osloví ji Cameron a pokračuje: "Za chvíli nás vysadí poblíž místa, kde se minule touhle dobou zdržoval John Connor, chci po tobě, abys za ním šla a předala mu ode mne vzkaz přesně tak, jak ti ho povím. Tebe k němu, narozdíl ode mne, pustí."

No, to určitě, bude jistě celej štěstím bez sebe, až se dozví, že se tady někde kolem potuluješ, pomyslí si Allison.

"Nejspíš mi nevěříš. Ani já bych nevěřila, být na tvém místě, ale jediné, co po tobě chci, je, aby šla za Johnem a vyřídila mu můj vzkaz. Když ne pro mne, tak alespoň za to, že jsem tě vytáhla z té díry, kde bys jinak už touhle dobou hnila na hromadě mezi ostatními mrtvolami."

Vtom to Allison docvakne: "Ale my neletíme do tábora! A co vlastně znamenalo to, kde se minule tohle dobou zdržoval John Connor?"

"Byla jsem poslána do minulosti, tam byla pořízena kopie mojí neurální sítě a teď jsem byla znovu vyrobena se všemi svými původními vzpomínkami a vím, kde se minule John Connor právě v téhle době nacházel. Proto teď míříme právě sem."

"A tadys ho zabila!" vyhrkne Allison.

"Ne, nezabila, chytili mne, přeprogramovali a pak jsem se začala učit, celé roky jsem se učila. A pak jsem se vrátila zpět časem do minulosti a s Johnem jsme to změnili"

"A to ti jako mám věřit?"

"Je jedno, jestli tomu věříš, nebo ne. Na tom, co se stalo, to stejně nic nezmění," odpovídá Cameron.

Má nějakou poruchu? pomyslí si Allison. No, paráda, jsem v rukou robota, kterej zešílel. Ale to je jedno, chce mne pustit za Johnem, to znamená, že mi neublíží a já se od ní dostanu pryč, spřádá Allison plány.

"Přemýšlej! Co řekneš svým spolubojovníkům, až se najednou zničeho nic objevíš přesně tam, kde je zrovna John? Jestli jim začneš povídat to, co jsem právě řekla já tobě, myslíš, že ti budou věřit? Jestli jim povíš o mně, myslíš, že ti budou důvěřovat? Tak si vymysli nějaký uvěřitelný příběh. ... A taky se převlékni, tady máš moje náhradní maskáče. Myslím, že ti budou," mrkne na ni Cameron.

V dalším pokračování příběhu se Cameron vydává na cestu za Johnem Connorem. Pokračování: Cameronina cesta za Johnem.

lord Peťas

---

Další články

Dobrodružství s Petrou v aréně, kterému předcházela cesta divočinou.

Černé perly pocházejí z teplých vod mělkých lagun ostrovů tichomoří.

Krátký příběh o tom, co je s Petrou, co se s ní děje?

Příběh Blaničtí rytíři se odehrává v České kotlině.

Eliščino původně neplánované dobrodružství poté, co se ztratila.

Z ocele postavená Eiffelova věž v Paříži tvoří nezaměnitelnou dominantu města.

Přírodní Sloupské údolí v Moravském krasu je perla moravské přírody a zároveň příkladem pozdní paleokrasové formace.

Hraběnka Bezbolestná a Kateřina Weaverová jsou dva stroje, co přejdou na červenou, padly si spolu do noty a zatímco se spolu pustily do diskuse, vydali jsme se do města.

Novomlýnská vodárenská věž byla vystavěna pro zásobování severní část Prahy vodou.

Terminátoří město je centrum hrabství hraběnky Bezbolestné.

• Sto deset
• Sto devět
• Sto osm
• Sto sedm
• Sto šest
• Sto pět
• Sto čtyři
• Sto tři
• Sto dva
• Sto jedna
• Sté číslo
• Devadesáté číslo

Jak Google využívá data, když používáte weby nebo aplikace našich partnerů